Pokaždé, když v Praze vyrazím s přáteli na pivo a pokec, zvědavě se mě vyptávají na zprávy o tom, co „zase provedl Silvio Berlusconi". Zprávy, co kolují v mediích a mezi lidmi, jsou nanejvýš kuriózní a často i velice legrační. Ovšem jak pro koho... Pro Italy, kteří se s jeho výstupy musí smiřovat dnes a denně zase tak legrační nejsou. Ale stejně jako pro mé české přátele, je i pro ně Silvio Berlusconi přinejmenším dobrým tématem konverzace.
Silvio Berlusconi je v Itálii totiž především celebritou. Už sám fakt, že mu těžko uslyšíte řící jinak než „Silvio", svědčí o familiaritě, které se těší mezi lidem. Těžko se vám poštěstí slyšet prezidentovi republiky říkat „Giorgio", či bývalému šéfovi opozice „Romano". Silvio je prostě součástí každodenního života. Jako téma hovoru nikdy nezklame. Stejně jako mají Britové pro případ nouze v kapse schované téma počasí, když dojde řeč Italům, Silvio je vždy zachrání. Od té doby, co se objevil na scéně, už nemají o téma nouzi. Zprávy o jeho aktivitách, profesionálních či soukromých, se na ně totiž sypou ze všech stran.
A že je z čeho vybírat.
Měli bychom zprávy šokující, jako je jeho majetek a rozsah jeho impéria. Moc, kterou v případě nutnosti maskuje i rodinnými příslušníky, nemá meze. Rozpíná se od politiky přes média až po zábavní průmysl. Co si Silvio umíní, to taky udělá, ať už se jedná o záchranu letecké společnosti Alitalia či výběr hereček do televizních seriálů. Skoro se divím, že se sloganem „yes we can" nepřišel zrovna Silvio.
Dále máme zprávy rozhořčující, jako jeho nevole podrobit se pravidlům, co nejsou jeho vlastní. Silvio to vždy zařídí tak, aby zákony nebyly porušeny. Jak? Jednoduché, stačí zákony přepsat či připsat, a pro příště se pojistit imunitou.
A "last but not least" zprávy zábavné! Některé jeho výroky již jsou součásti lidové Italštiny. Prohlášení jako: „udělal jsem se sám" a „sestoupil jsem do pole" jsou notoricky známé i díky komikovi, herci a režisérovi Robertovi Benignim, který je zakomponoval do svého vystoupení.
Nejčastěji používaná přezdívka „psiconano" (psycho trpajzlík) je zase výplodem provokatéra a aktivisty Beppe Grilla. Komici, herci a televarieté mají díky němu bezednou studnu nápadů a gagů. V médiích pak kolují fotografie a video záznamy za které by se i George Bush červenal. Silvio dělá „kuku" na Angelu Merkel, Silvio nadává Martinovi Schultzovi do strážníků z lágrů, Silvio navrhuje řešení pro mladou ženu bez stálého zaměstnání: „vdejte se za někoho jako je můj syn", Silvio nazývá amerického prezidenta krásným a opáleným.
A to se Silvio v žádném případě neomlouvá ani nečervená. I přes uveřejnění záznamů údajných soukromých telefonátů, ve kterých se hovoří i o sexualních službách výměnou za přímluvu u televizní produkce či rovnou místo v parlamentu.
Mara Carfagna, ministryně pro rovné příležitosti musela ale po zveřejnění údajných telefonátů snášet veřejné urážky všeho druhu.
(Nápis na manifestu, co vidíte na fotografii, je reakce na její údajné sexuální performance. Autor jí vyzývá: „Maro, zatni zuby".)
Když tedy takto přiživím svým pražským přátelům historky o další pikantní detaily, vysvětlím, co všechno v Itálii Silvio může, připomenu, co je jen a pouze v jeho rukou, a zdůrazním kam až jeho moc sahá ptají se mě mí přátelé do jednoho: „A jak ho může někdo volit, a proč?" Volí ho, volí, právě proto, že Silvio je superstar. Právě proto, že jeho arogance nemá meze. Proto, že má tu moc dělat si co chce.
Stejně tak jako davy milují arogantní a nevychované rockové hvězdy, stejně jako ve škole je nejpopulárnější právě ten největší lump, tak i Silvio má a vždy bude mít své příznivce. Mladí lidé ho obdivují a chtějí být jako on, stařší mu závidí co v životě dokázal a nastřádal. Ale hlavně, všichni do jednoho o něm mluví a to je v dnešní době, kdy je sharing synonymem úspěchu, právě to nejdůležitější.
