Individuální přístup se vyplatil, hokejisté pochopili nutnost utahování opasků v čase globální recese. "Proběhlo to v klidu," tvrdí Alois Hadamczik, trenér a zároveň generální manažer ostravského klubu.
Jak těžké bylo hráče přesvědčit o takovém kroku?
Našli jsme u nich pochopení. Je to o individuálním přístupu. Kluci vědí, že peníze jsou jen jedna strana mince. Kdybychom se s nimi nedohodli, musel by na řadu přijít prodej několika hráčů. A pak by nemusela být sezona tak úspěšná, jak si představují se stávajícím týmem.
U vás navíc komplikuje situaci i dosud nepodepsaná smlouva s generálním partnerem Evraz Vítkovice Steel.
My se netajíme, že to ještě není hotové. Chtěli jsme to podepsat už dávno, ale peníze na reklamu jsou dobrovolnou položkou, nemůžeme na nikoho tlačit. Nikdo teď nemá na rozdávání, všechno se odvíjí od ekonomiky státu.
Jsou hráčské platy jedinou cestou, kde se dá při sestavování rozpočtu šetřit?
Pozor, nesmíme zapomenout na to, že hráčské platy sice musí být úměrné nákladům a že tvoří většinu rozpočtu, ale lidé chodí na dobré hráče. A ti musí být náležitě zaplaceni. Nemůžete mít tým sestavený z hráčů třetí kategorie a čekat, že bude vyprodáno.
Pomohlo by, kdyby se zmenšil počet týmů? Čtrnáct extraligových týmů se mnohým zdálo jako rozmělňování kvality i před finanční krizí...
Snížení počtu týmů je nereálné. Generální manažeři pro to nezvednou ruku, aby to nebyl náhodou jejich tým, který by se nachomýtl k jistému sestupu. Krize ale může ukázat, kdo na to má a kdo ne. Bude to v podstatě přirozená selekce, protože společná vůle k takovému kroku není.
HN: Současné myšlení extraligových manažerů je ale na škodu kvality, ne?
Je to tak, takový styl je sobecký vůči kvalitě hokeje. Každý manažer ale chce práci a hokej ve městě. Nikdo nechce dostat toho Černého Petra, aby to byl on, za koho klub v extralize skončí. Ale určitě souhlasím s tím, že by menší počet týmů v extralize pomohl.
