Ještě než letos stačila přijít tradiční letní okurková sezona, měli jsme tu poměrně netradiční sezonu vajíčkovou. V tomto případě doufám, že zůstane netradiční i do budoucna – těžko se smiřuji s představou, že by vejce v dalších letech posouvala laťku naší politické kultury... Sezona to byla krátká, o to však intenzivnější - na televizních obrazovkách jsme mohli sledovat neohrožené vrhače, kteří neváhali vystoupit z anonymity davu a zásahem živého terče se snažili postoupit do vyššího „levelu“ jakési zvláštní počítačové hry. Svět kolem nás však (zatím ?) není virtuální realitou, byť ji v mnohém čím dál tím víc připomíná a půjde-li to takto dál, kdo ví… Popravdě, ona by taková virtuální realita měla i svá pozitiva - jen si představte, kdybychom v té variaci na „second life“, ve které aktuálně žijeme a kterou vídáme denně ve zprávách, kdybychom v ní už dnes mohli jediným pohybem myši některé figurky přemístit mimo obrazovku…

 

Ale zpět do reality, vaječné bitvy provázely událost jindy pro široké masy poměrně neatraktivní – volební kampaň do Evropského parlamentu. Dle mého názoru to zjevně svědčí o stoupající vzdělanosti našeho národa - někteří obyvatelé již začínají matně tušit, co že to ten Evropský parlament vlastně je, v průzkumech mezi těmi znalejšími pak jako nejznámější český europoslanec s přehledem vítězí Vladimír Špidla. Poslanec, nebo komisař, co na tom - hlavně když je náš !

 

Bitvy vejci naši politickou kulturu předsednické země kvalitativně příliš neobohatily. Mimochodem, podezírám zemědělce, jestli se tímto způsobem nepokoušeli obejít diktát supermarketů a nalézt tak pro své produkty alternativní uplatnění, onu „niku na trhu“, bájný sen každého podnikatele. Co však takové nevinné házení vajec znamená proti volbám, které nás čekají na podzim? Máme se, myslím, na co těšit! Á propos, podzimní volby - jak že se nám vlastně tak nečekaně vyskytly ? To se takhle jednou tvůrci oblíbené počítačové hry „Parlament“ rozhodli svůj výtvor upgradovat na verzi 2.0…Vlastně, kdyby jen programátoři, ony se k nim aktivně přidaly samy herní postavičky. Ale co my, kteří jsme si koupili herní licenci na 4 roky? Nepřijdeme o své oblíbené figurky? Tvůrci slibují, že nová hra prý bude ještě mnohem zábavnější než ta stávající…

 

Někteří programátoři byli, pravda, proti, oháněli se přitom jakýmsi programátorským kodexem, kterému říkali ústava nebo tak nějak. Tvrdili, že tu jejich Ústavu bychom neměli jen tak měnit, ohýbat a upravovat podle aktuální nálady. Vyhrožovali dokonce, že si půjdou stěžovat k jakémusi soudu… Nikdo však těm podivínům nerozuměl. O co jim vůbec šlo? Předčasné volby zkrátka potřebujeme a basta! Přece nám nebude stát v cestě nějaký cár papíru, nějaká upjatá pravidla! Vždyť co také jiného s volebním obdobím – je léto a v módě je zkracování, tak proč by parlament měl být výjimkou? A konec konců, proč zůstat jen u parlamentu? Co třeba prezident? Že nechce podepsat Lisabonskou smlouvu? Načpak nepraktické úvahy o tom, zdali ho z toho důvodu nelze stíhat pro vlastizradu ? Stačí přece maličkost – zkrátíme mu funkční období a zvolíme si nového ! A kdyby i ten zlobil, recept už máme.

 

Ostatně, ten soud, na který se chtěla obrátit ona skupinka naivních snílků, má teď stejně jiné, mnohem důležitější starosti. Jeho předseda se aktuálně zabývá tím, že vyzývá k odstoupení nejvyšší státní zástupkyni. Praktická ukázka dělby moci, kterou známe z teorie právního státu? Nebo snad jen divná doba? Divná země? Divní lidé!

  

Miroslav Uřičař, General Legal Counsel T-mobile CZ