Zaměstnavateli žádný právní předpis neurčuje, že by všichni jeho zaměstnanci měli mít stanovenou pracovní dobu jednotně. Zákoník práce zaměstnavateli ale na druhou stranu stanoví povinnost zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoliv diskriminace. V praxi by se o diskriminaci jednalo v případě, kdy dva zaměstnanci na stejné pozici měli bez dalších důvodů stanovenou dobu odlišně. Pokud ale zaměstnavatel rozlišuje pracovní dobu svých zaměstnanců dle skupiny, která pracuje v určitém režimu, tedy jednotně pro administrativní pracovníky a jednotně pro pracovníky provozu, žádný předpis neporušuje a o diskriminaci se v takovém případě jednat nebude.