Supermarket stačí jako večerka

Na trh jsem chodila vždycky ráda. Ani ne tak kvůli jídlu, bavila mě spíš ta lehce starodávná atmosféra. Že trhy potřebuji i kvůli jídlu samému, mi začalo docházet teprv, když jsem se poprvé vrátila z Indie. Pusa plná vzpomínek na šťavnatá manga z pojízdných krámků a zeleninu čerstvě uříznutou ze záhonu, se najednou začala vzpírat bledničkovým rajčatům a jabkům co nevoní. Jenže nic jiného v kamenných obchodech nebylo.

A když jsem se před dvěma měsíci začala probírat statistikami o importu a exportu jídla a zjišťovat, co se s ním po cestě o výrobce k zákazníkům děje, došlo mi to naplno. S každým rajčetem z Maroka, s každou sklenkou medu, která měla na etiketě napsáno „ze zemí ES a zemí mimo ES“, se mně přestávalo chtít nakupovat v supermarketech.

Z aktivistických a vegetariánských roků jsem už jsem dávno vyrostla. Jednoduše mně začalo připadat ujeté, jíst zeleninu nebo ovoce bez chuti a vitamínů, když na tržnici o pár bloků dál, mají na pultě ráno sklizené zboží ze středočeského pole: šťavnaté, čerstvé a voňavé. Že nemají čeští pěstitelé na pultech úplně všechno? Není zas tak těžké, si zvyknout, že v prosinci jsou rajčata nejvýš sušená a že koláč se na přelomu podzimu a zimy dělá spíš z hrušek než třešní.

Ovocem a zeleninou to začalo, ale neskončilo. Chleba v igelitu, který do druhého dne ztvrdne na kámen? Místo něho kváskový bochník z pekárny u parku, co vydrží týden. Různé druhy sýrů jsou od toho, aby různě chutnaly? Mají je v krámku v Havelské, některé dokonce z nepasterovaného mléka. Škvarky, co chutnají jako skelná vata? Hospodský z putyky na rohu škvaří pro štamgasty domácí.

U pěstitelů a v malých obchodech jsem nakupovala i dřív. Ale jen občas. Teď mi během pár týdnů došlo, že ta trocha energie a času navíc, které mi sebere cesta na trh, do sýrárny a do pekárny, jsou maličkost ve srovnání s tím, jaký je rozdíl mezi jejich zbožím a jídlem, co bych posbírala na jednom místě v supermarketu. Není to tak, že bych Billu na Letenském náměstí začala bojkotovat. Ale odnáším si toho odtamtud mnohem míň. Chodím tam vlastně čím dál víc jako dřív do večerky: mají tam otevřeno dlouho a dokoupím, co jinde neměli.

Článek, který má na svědomí můj částečný supermarketový exil, najdete tady  http://vikend.ihned.cz/

To, co se do něj nevešlo, i nové informace na tohle téma, budu postupně dávat do blogu.