Předvolební kampaň již naštěstí skončila. Tentokrát se obzvláště povedla…Když si uvědomím, že nás letos na podzim čeká ještě jedna podobná, se všemi těmi „vtipnými“ billboardy parodujícími protivníky, ba patrně přímo nepřátele, napadlo mne, jak praktické by bylo vztáhnout na ni standardní pravidla hospodářské soutěže. Když se mohou aplikovat na soutěž mezi podnikateli, na jejich reklamní kampaně, billboardy, letáky a brožurky, proč ne na soutěž mezi politickými stranami? Když mohou sofistikovaně chránit soutěžitele a hlavně spotřebitele, proč ne voliče? Je snad volič v porovnání se spotřebitelem něčím méněcenným? Některé skutkové podstaty nekalé soutěže, jak je definuje obchodní zákoník, jako by se samy nabízely! Jak by asi vypadala klamavá reklama? A což parazitování na pověsti není také krásně použitelné? Vyvolávání nebezpečí záměny, či zlehčování bych rozhodně také nevynechal, o srovnávací reklamě nemluvě! Problém by mohl být se sankcemi a opatřeními k nápravě, něco přiléhavého a vhodného i pro oblast politickou by se ale jistě vymyslet dalo. Koneckonců vzpomeňme například loňský pokus o zkrácení funkčního období parlamentu. Pokus tehdy Ústavní soud vyhodnotil jako brutální znásilnění Ústavy a pachatele svým rozhodnutím odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v poslaneckých lavicích až do konce původního funkčního období. Nebo to snad nebylo znásilnění? Anebo ono setrvání v lavicích dokonce nebylo trestem? Ačkoli, když ne pro poslance, možná pro voliče…(?) Nezapomeňme ale, že úprava nekalé soutěže řeší jen jedno ze dvou typových „zneužití účasti v hospodářské soutěži“, druhým, neméně zajímavým, jsou „klasická“ soutěžní pravidla upravená zákonem o ochraně hospodářské soutěže, se všemi kartely, dominantním postavením... A vlastně proč zůstávat jen u předvolební kampaně? Stačí se trochu zasnít, rozhodnutí takového Úřadu pro ochranu politické soutěže trestající opoziční smlouvu coby zakázanou kartelovou dohodu by jistě rád sepsal nejeden právník. Navíc, v případě, že by voličům v jejím důsledku vznikla škoda, mohli by vymáhat její náhradu! „Private enforcement“ říkáme v soutěžním právu. Možná bych dokonce v takovém případě změnil svůj negativní názor na přenesení důkazního břemene, o kterém se v kruzích soutěžních právníků již delší dobu živě diskutuje. V případě soutěže mezi podnikateli mně totiž vždy představa, že žalovaný musí prokazovat, že se ničeho nedopustil, připadala obzvláště zvrhlá. Politická soutěž má ale svá specifika, která by jistě odůvodnila některé odlišnosti. Kromě náhrady škody (ta by se asi špatně vyčíslovala) a zadostiučinění se při nekalé soutěži lze domáhat mimo jiné i toho, aby „rušitel odstranil závadný stav“. Restitutio in integrum říkáme navrácení v předešlý stav už od dob římského práva… Ale co když by volič u některých politiků považoval za „závadný stav“ už jejich samotnou existenci? Nezáviděl bych soudcům jejich rozhodování. Obdobně by jistě bylo možno použít i systém spotřebitelských organizací. Vlastně se divím, proč už dávno někoho nenapadlo založit takovou Asociaci na ochranu voličů, s členskou základnou napříč politickými stranami. Uznávám, bylo by to celé zapotřebí ještě trošku dopilovat. Ale nápad je to zajímavý, nemyslíte? Ačkoli, teď mne napadá jedna zcela zásadní překážka. Celá úprava nekalé soutěže je založena na něčem, čemu se říká „dobré mravy“, nekalosoutěžním je pak jen takové jednání, které je s dobrými mravy v rozporu. Nikdy jsem si nebyl jistý, co že ten pojem „dobré mravy“ v dnešním světě vlastně znamená. Vždy jsem měl pochybnosti, zda v hospodářské soutěži dnes ještě něco takového existuje. V soutěži politické ale žádné pochybnosti nemám, bohužel… Miroslav Uřičař, General Counsel, T-Mobile Czech Republic
Článek vyjadřuje osobní názor autora, nikoli oficiální stanovisko společnosti
