Ústavní soud rozhodl, že lidé bez způsobilosti k právním úkonům nesmí být paušálně zbaveni volebního práva. Soudy mají přezkoumávat okolnosti jednotlivých případů a zjišťovat, zda konkrétní lidé rozumí významu, účelu a účinkům voleb. Ve státě, kde právo volit mají i pachatelé těžkých zločinů, má takový požadavek logiku. Proč by měli pro společnost představovat větší nebezpečí lidé s duševní poruchou než osoby s poruchou mravní?
Tato otázka nás přirozeně vede k úvaze, zda je všeobecné volební právo vhodným nástrojem k delegování moci ve státě. Je principálně správné, aby hlas každého jedince, bez ohledu na jeho intelektuální a morální kvality či jejich absenci, měl při spolurozhodování o určení nositelů politické autority stejnou váhu?
Co je spravedlivého na tom, aby ve volbách nebylo zohledněno, zda je volič člověk bezúhonný či vězení obývající recidivista? Má o politické budoucnosti společnosti stejnou měrou rozhodovat člověk, jenž je z vlastní vůle bezdětný a otec rodiny, jehož děti danou společnost uchovávají při životě?
Proč je na výrobce pornografického škváru pohlíženo volební optikou stejně jako na autora kvalitních dětských pohádek? A proč může o budoucnosti našich dětí ve volbách spolurozhodovat někdo, kdo časnou budoucnost jiných dětí ukončuje vývěvou a kyretou?
Případná volební reforma, vedoucí k omezení všeobecného volebního práva, je dnes v zásadě neproveditelná. Nikoli snad z důvodů administrativně-technických, ale ideových. Má se prostě za to, že idea rovnosti, vzešlá z útrob Francouzské revoluce, vylučuje při rozhodování o obecném dobru diskriminaci na základě intelektuálních či mravních kvalit občanů.
Nerovnost mezi lidmi je však přirozená. Jsou lidé moudří a jsou lidé pošetilí, jsou lidé spíše dobří a lidé spíše zlí. Jsou tací, kteří myslí více na druhé a tací, kteří myslí jen sami na sebe. Proto ne každý je stejně způsobilý k tomu, aby spolurozhodoval o životě druhých, o tom, co je spravedlivé a co společnému dobru prospívá a co mu škodí.
A zásada všeobecného volebního práva se tomuto úsudku zdravého rozumu vzpírá. Co s tím?
Bájný Prokrustés, jenž pro vznešený ideál ROVNOSTI - ÍSOTÉS prodlužoval či zkracoval nohy poutníků podle délky svého lože.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
