Nový Zéland je národ imigrantů a jako takový často čelí velkým demografickým problémům. Jeho populace totiž může během jedné dekády narůst i klesnout o čtvrtinu. Až do 80. let pocházela většina přistěhovalců z Británie, především pak ze Skotska (což spolehlivě poznáte na naprosto nesrozumitelném přízvuku obyvatel jižního ostrova). Později ale přišel asijský „boom“. Alespoň tak jsem se to dočetl v chytrých knihách před příjezdem na Zéland.
Po pěti měsících mi ale data ze zmíněných chytrých knih nějak pořád nedávala smysl. Probrouzdal jsem křížem krážem většinu země, ale žádný výrazný výskyt Asiatů jsem rozhodně nezaznamenal. Na konci svých cest jsem ale dorazil do Aucklandu a prozřel jsem.
Auckland je zélandské největší a nejrychleji rostoucí město. Obojí zásluhou mohutné vlny migrantů z jihovýchodní Asie a pacifických souostroví. To se promítlo také na vzhledu města, jehož centru dominují mrakodrapy v čele s třísetmetrovou Sky Tower. 
Ta s noblesou dohlíží na ohromnou aglomeraci, ve které přespává téměř polovina obyvatel celé země. Město je plné světel, skla a rychlého internetu (což nikde jinde na Zélandu nenajdete), ale také kultury, respektive mixu kultur. Vše vypadá čistě, moderně a především živě.
Na první pohled sice Auckland vypadá jako Little Asia v Pacifiku, jelikož v ulicích, obchodech i barech je Asiatů opravdu hodně (znáte ten pocit, když si začnete připadat jako příslušník značně minoritní rasy?). Na druhý pohled si ale všimnete francouzské crepérie, mexického baru s výběrem 30 tequil a samozřejmě nejedné irské či skotské hospody. No a na třetí pohled z letadla si uvědomíte, že kolem moderního centra je roztažena šedesátikilometrová zástavba typických zélandských 1-2 patrových domků.
Auckland je tedy mixem opravdu všeho. Mixem, který funguje, prosperuje a žije mladě a zdravě bez ohledu na to, že hned za rohem číhá sopka, která měla už před deseti lety vybuchnout. A právě tento krásný mix dělá z Aucklandu něco typicky zélandského, přestože je úplně jiný než cokoli ve zbytku této nádherné země.
