Iitate, evakuovat či neevakuovat; to je, oč tu běží.

Pokud je jasné, že havárie na jaderné elektrárně bude větší než projektovaná (tzv. BDBA - Beyond Design Basis Accident), v případě Fukušimy enormní tsunami, úřady vědí co dělat, ihned začnou přijímat PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ: evakuují okolí, zabrání konzumaci potenciálně kontaminovaného jídla, podávají profylaxi proti možnému vnitřnímu ozáření a nabádají zůstavší obyvatelstvo schovat se doma. Toto přesně Japonci udělali, je třeba říci se svoji precizností velmi rychle; a to i přes rozbitou infrastrukturu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Evakuace:

Začala nejprve těsně kolem elektrárny, aby nevznikla panika a zácpy, pak ve větším kruhu, až u Fukušimy proběhla postupně do 20 km kolem reaktorů. Do 30km je evakuace dobrovolná, ale nevynucená. V kruhu proto, že dopředu nelze odhadnout směr větru, který požene potencionálně radioaktivní úniky.

Zabránění konzumace kontaminovaných potravin:

Důvod je jasný, co má naměřenou nadlimitní hodnotu, či je pochybného původu, nesmí mezi lidi. Takže fukušimský tuňák na trhu dnes není.

Profylaxe:

Radioaktivní jód, zvláště u malých dětí, má neblahý vliv na štítnou žlázu, proto se v místech potenciálního zasažení PREVENTIVNĚ podávají tablety s jodidem draselným, ve kterých je neradioaktivní jód.

Zůstat doma:

Se doporučuje, aby lidé nebyli vystaveni radioaktivnímu spadu, pokud se vyskytne v okolí, a zejména se ho nenadýchali nebo jím nebyli pokryti.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

To vše Japonci udělali. PŘED tím, než začaly radioaktivní úniky. Lepší PREVENTIVNÍ akci si lze stěží představit. Pak začaly známé problémy na reaktorech a úniky vítr hnal z valné většiny nad moře (velmi dobré pro lidi na ostrově, horší pro tuňáky), ale asi 2 dny na pevninu. Shodou okolností to vyšlo severozápadně od elektrárny. Tam se dnes měří největší dávkové příkony.

Novináři potřebují jeden objekt zájmu, jako v případě lachtana Gastona při povodních 2002. Pozornost se zaměřila na vesnici Iitate, která je mimo evakuované oblasti, ale v místě zasaženým spadem. Bohužel větru nikdo neporučí, prostě v době úniku z reaktoru 4 foukal zrovna tímto směrem. Paradoxně 5 km jižně od elektrárny je vše radiačně výrazně lepší než 40 km severozápadně. Přikládám vývoj dávkového příkonu pro Iitate a několik dalších míst v prefektuře Fukušima, ostatní měřená místa jsou na tom lépe.

Maximání dávkový příkon přes 40 mikroSievertů za hodinu byl v Iitate 15.3., dnes jsou hodnoty pod 10 mikroSievertů za hodinu. Průměrná dávka pro obyvatele v obci Iitate za dobu od vypuknutí havárie (11.3.) do dnešního dne (1.4.) v místě měření je přes 6 miliSievertů (6 mSv). To souhlasí s výkřiky Greenpeace, kteří se probrali po 3 týdnech po havárii a křičí, že jde o “několikanásobné roční hodnoty v dané oblasti” následované rychlým soudem, že “hodnoty  vyžadují okamžitou evakuaci”. Jenže ono je rozdíl, jestli jste na pláži v Brazílii (roční přírodní pozadí 35 mSv), horách Iránu (nad 200 mSv), Japonsku (cca  1 mSv) nebo v Dánsku (cca 0.5 mSv); všude je pozadí jiné a nikde lidé na to neumírají ani se kvůli tomu moc nestěhují – to už vám Greenpeace neřeknou.

Jak je vidět z grafu, hodnoty dávkového příkonu v čase v Iitate klesají. Pokud by zůstaly na dnešních hodnotách, mluvíme o maximální dávce 80 mSv za rok. Hodnoty očekávaně v čase padají a budou i nadále, jak se hlavně Te-132 a I-131 rozpadá. Osobně bych dávku v Iitate hrubě odhadl na následující rok pod 20 mSv, což je průměrný roční limit dávky pro pracovníka s ionizujícím zářením v ČR. Efekt na zdraví je pro takové hodnoty  buď nijaký nebo velmi těžko vyjádřitelný, rozhodně nebudou viditelné okamžité následky; možné zvýšení rakoviny v následujících letech se nebude dát v Iitate ani potvrdit ani vyvrátit (na to by byla potřeba velmi velká ozářená populace). Nevím přesně složení radioisotopů v daném místě, to ale rozhodně zná japonská vláda. A ta musí udělat rozhodnutí, co je pro danou situaci nejlepší. Japonci vědí, jakou dávku obyvatelé Iitate dostanou, vědí i rizika evakuace. Určitě to za ně z Texasu správně nerozhodnu já, nebo někdo z centrály Greenpeace. A když se Japonci rozhodnou, bude to rozhodnutí za použití všech relevantních informací, ne přes půl zeměkoule.