Situace po parlamentních volbách ve Finsku je zatím hodně nejasná. Jednání o nové vládě se teprve rozbíhají a tentokrát asi budou na skandinávské poměry přece jen delší a složitější. Jejich vedením byl pověřen předseda vítězné Samlingspartiet (Spojená či Koaliční strana, ve volbách 20,4 %) a dosavadní ministr financí Jyrki Katainen. Ten se pravděpodobně stane novým premiérem. Ale složení vládní koalice je zatím nejisté. Místní komentátoři považují za nejpravděpodobnější variantu koalici tří největších stran. Co by to znamenalo? Hlavní pravicová strana (Samlingspartiet) by vytvořila koalici s hlavní levicovou stranou (sociální demokracie, 19,1 %). A aby to bylo dokonalé, vezmou si k sobě ještě kontroverzní Pravé Finy (Sannfinländarna, 19,1 %). To se může zdát absurdní, ale je to přesně v duchu finských tradic dosahování maximálního konsenzu. Praví Finové byli ve volbách velice úspěšní, a tak je teď třeba dosáhnout konsenzu i s nimi. Navíc asi ostatní strany doufají, že ve vládě už Praví Finové nebudou pro voliče tak atraktivní jako opoziční síla založená na "boji proti establishmentu".

Opozici bude zřejmě dělat hlavně Centern (Střed) dosavadní premiérky Kiviniemiové, který dopadl z hlavních stran nejhůř (15,8 %). A také menší strany jako Levicový svaz, Zelení, Švédská lidová strana a Křesťanští demokraté. 

Strana Praví Finové je opravdu obtížně klasifikovatelná. Nesouhlas s přistěhovalectvím či islámem u nich také hraje roli, ale dominantním tématem byla v poslední době spíše kritika Evropské unie. Označovat je jako krajní pravici je problematické i z toho důvodu, že ekonomický program mají naopak spíše levicový (zvyšování daní). Je to také strana chudých a nezaměstnaných. Nejsou úplně srovnatelní ani třeba se Švédskými demokraty (Sverigedemokraterna). Zatímco Sverigedemokraterna se vyvinuli ze skupin jako Vit makt (Bílá moc) či Bevara Sverige svenskt (Zachovej Švédsko švédské) - i když dnes také vystupují umírněněji -, Praví Finové navazují spíše na dřívější Landsbygdsparti (Stranu venkova). Jako populisty je snad označit můžeme, protože oni se k tomu dokonce sami hlásí. Praví Finové prý vznikli tak, že současný předseda Timo Soini si jednoho dne s kamarády v sauně řekl, že Finsko prostě potřebuje pořádnou populistickou stranu. To bylo už v roce 1995, ale skutečný průlom přišel až letos.

Jak bude vypadat politika nové vlády vůči Evropské unii a jak to dopadne například s pomocí Portugalsku, to je hodně otevřená otázka. Finové nemají pověst země, která by chtěla bourat dohody, ale na druhé straně se asi nedá očekávat, že by Praví Finové jen tak opustili to, s čím byli ve volbách tak úspěšní. Timo Soini během kampaně říkal všechno možné: Za ideální by zřejmě považoval, kdyby se celá EU rozpustila nebo kdyby Finsko vystoupilo. Nebo by aspoň chtěl referendum o euru. A v žádném případě nechce, aby se Finsko účastnilo v krizových fondech eurozóny. Ale na druhé straně to zase vypadá, že má opravdu zájem o účast ve vládě a je ochoten kvůli tomu přistoupit na určité kompromisy. A ostatní strany se zase do určité míry přizpůsobují politice Pravých Finů.

Soini je vůbec zvláštní člověk: například tvrdě bojuje proti postavení švédštiny ve Finsku, ale sám umí švédsky velmi dobře. Pozorovatelé se víceméně shodují, že přes poněkud divoký program vůbec nepůsobí jako "zloduch", ale spíše jako milý, přátelský člověk. Někteří řadoví poslanci jsou tvrdší, ale sám Soini většinou vystupuje spíše umírněně. Jeho úspěch možná souvisí i s tím, že ze čtyř hlavních lídrů svým způsobem nejlépe splňuje tradiční představu "tatíčka", která někde v podvědomí voličů pořád zůstává. Katainenovi je sice 40, ale pořád vypadá spíš jako takový mladíček a Urpilainenová (socdem) a Kiviniemiová (Centern) jsou ženy, ke kterým ne všichni mají důvěru. O Kiviniemiové například někteří voliči říkali, že nosí nějaké "divné šaty".

Uvidíme, jak to celé dopadne. Schopnost dohodnout se a dodržet dohody bývá ve Skandinávii vysoká, ale v této konstelaci asi nelze vyloučit ani to, že jednání mohou zkrachovat a nakonec vznikne úplně jiná koalice.

...

Švédská automobilka Saab už je zase v těžké krizi. Saab nebyl schopen platit dodavatelům, a tak výroba už několik týdnů stojí. Ve ztrátě je i nizozemský výrobce sportovních vozů Spyker Cars, kterému Saab od loňska patří. Nové peníze by měl přinést kontroverzní ruský finančník Vladimir Antonov, který chce do podniku majetkově vstoupit. O něm se střídavě píše, že buď je, nebo není mafián. Instituce zvaná Riksgälden už tu transakci schválila. (To je takový úřad patřící pod švédské ministerstvo financí, který se stará o státní dluh a různé půjčky a garance. Vede ho bývalý předseda strany Moderaterna Bo Lundgren.) Ale bude to muset ještě schválit celá švédská vláda a hlavně Evropská investiční banka, od které Saab dostal půjčku.

Kdyby Saab skončil v konkurzu, dopady na ekonomiku by asi byly poměrně malé. Ale pro Švédy je to hlavně srdeční záležitost, a tak se ho pořád snaží resuscitovat. Jenže kdo by si to auto koupil, když všichni vědí, že jsou v krizi...