V prvních měsících tohoto roku factoring raketově rostl? Jaké jsou podle vás důvody a jaké jsou výhledy do konce roku?

Když jsme před pár měsíci odpovídali na tiskové konferenci České leasingové a finanční asociace na podobný dotaz, tak kolegové ze spotřebitelských úvěrů odhadovali růst okolo dvou procent, zástupce leasingu tipoval stagnaci svého oboru a já jsem tam řekla: my letos porosteme asi o patnáct procent. Všichni se na mě dívali jako na nezřízeného optimistu a vida. Nakonec skutečný růst za pololetí byl více než 30 procent.

Pěkný úspěch. Jak si ho vysvětlujete?

První čtvrtletí nebylo až tak dramatické jako druhé, ve kterém objem odkoupených pohledávek skutečně výrazně vzrostl. Z toho bychom mohli soudit, že část krize máme za sebou. Otázka samozřejmě je, zda přijde další útlum. O růst factoringu se zasloužili jednak noví zákazníci a také stávající klienti.

Pokud rostl zájem i mezi stávajícími klienty, znamenalo to, že rostly objemy vystavených faktur?

Ano, vzrostla poptávka a tím pádem se zvýšily tržby. Například nám exportní factoring rostl za první pololetí meziročně o 300 procent. Podobné je to i u importního factoringu. Samozřejmě vzrostl i domácí factoring, ale to oživení přišlo hlavně ze zahraničí.

Odkud se vzali noví zájemci?

Jak asi víte, za doby krize banky zpřísnily podmínky pro poskytování provozních úvěrů. Například pokud jim dříve stačilo zajištění ve výši 120 procent úvěru, tak v době krize požadovaly 150 procent. I to přinutilo řadu firem, aby se poohlédli po alternativních způsobech financování.

Druhým důvodem přílivu nových klientů je odlišné hodnocení úvěrového rizika v bankách a faktoringových společnostech. Zatímco my odhadujeme budoucí platební schopnosti odběratelů našich klientů, banky hodnotí kredibilitu klientů podle minulých výsledků. Řada firem měla špatné finanční výsledky právě za krizové roky 2009 a 2010, a proto byly bankami odmítnuty.

Takže noví klienti přicházeli od bank?

Takhle se to nedá paušalizovat, ale čím dál častěji potkáváme klienty, kteří se stali obětí odvětvového přístupu bank k úvěrování. Banky si vyhodnotí, jako například v roce 2009, že automobilový průmysl se kvůli poklesu poptávky potýká s problémy. Potom každý, kdo podniká v tomto oboru, bude mít horší a dražší přístup k úvěrům. Jenže my víme, že zrovna v automobilovém průmyslu je celkem dobrá platební morálka, i když se celku nedařilo. A proto jsme schopni obchod zafinancovat. V nedávné době jsme proto měli velký příliv klientů, kteří před krizí nebyli typičtí pro factoring, ale naopak hýčkaní bankami. Můžete být i dobrá firma, ale podnikáte ve špatném odvětví ve špatnou dobu a v bankách máte smůlu.

Takže opravdu vzrostla poptávka po alternativním financování?

Ano. Jednak banky v zásadě dobré klienty v momentálních potížích samy směrovaly na své dceřiné faktoringové společnosti kvůli odlišnému hodnocení rizika a také samotné podniky projevily zájem o dostupnější a stabilnější alternativní formy financování. Proč stabilnější? Právě proto, že větší důraz při poskytování financí klademe na kvalitu odběratelů, které krize nemusela zasáhnout tak těžce. Na rozdíl od banky splacení poskytnutého financování očekáváme od odběratele, a ne od našeho klienta.

Ještě jsme nezmínili výhledy do konce roku. Udrží se raketový růst z první poloviny roku?

Podle mého názoru ne. Factoringový byznys má sice dva vrcholy - menší na jaře a druhý v září až listopadu, kdy se financují předvánoční dodávky - silný růst se projevil již v závěru loňského roku, takže se budeme poměřovat s vyšší základnou než na jaře. Můj odhad je celoroční růst o 15 procent, ale ne 33 procent jako v pololetí.

Firmy v době krize prováděly mohutná úsporná opatření a nashromáždily velké objemy hotovosti. Jaká je obecně poptávka po externím financování?

Obecně platí, že jsou firmy, které jsou dlouhodobě ziskové, nemají problém s provozním kapitálem a pokud potřebují úvěry, tak na investice a svůj další rozvoj. Ty pak chodí do banky. Pak jsou firmy, které provozní financování potřebují zejména nyní v době mírného oživení. Za námi ale přicházejí i firmy, které mají dostatek hotovosti. Netvrdím, že často, ale přicházejí. Hledají například jinou službubuď inkaso nebo zajištění proti kreditnímu riziku. Nebo hledají u factoringu mimobilanční způsob financování.

Teoreticky to určitě možné je, ale opravdu existují firmy, které využívají factoring jen kvůli modelování bilance a příznivějšího účetního obrazu?

Ano a je jich stále více. Například manažeři mají ve svých bonusových kritériích, že peněžní prostředky vázané v pohledávkách nesmí překročit určitou úroveň. Když tyto pohledávky factor odkoupí bezregresně, tzn. že nese riziko nezaplacení, tak i podle IFRS můžete vyvést takovou pohledávku z bilance a pohled na firmu je daleko příznivější.

Jaké jsou další možnosti využití factoringu při financování podniků?

Záleží také na tom, jak byly a jsou konkrétní firmy financovány a jakou mají finanční politiku. O factoring projevují zájem třeba domácí pobočky, které mají od svých zahraničních centrál pokyn nepřispívat ke konsolidovanému zadlužení. Použití factoringu nezvyšuje závazky společnosti, pouze se mění jedna aktiva - pohledávky na jiná - peněžní prostředky. Říkáme tomu mimobilanční financování a firma pak vypadá lépe nejen před investory, ale také např. v bankovním scoringu, kde jsou aktiva vázaná v pohledávkách sledovaným ukazatelem.

Factoring není zákonem definovaná služba. Jaké jsou výhody a nevýhody?

Každá regulace přináší náročnější administrativu, více reportování. Ale nemyslím si, že jakákoli rozumná regulace by měla být nevýhodou pro náš obor. I ve světě je to regulovaná činnost a možná by nám to i prospělo, protože dnes si může fatoring, forfaiting dát jako předmět podnikání každý, i ten, kdo má problémy s etikou podnikání, a to pak celý obor trochu dehonestuje. To byl také jeden z důvodů, proč jsme založili asociaci. Řekli jsme si, že společnosti nabízející tyto služby by měly splňovat určitá kritéria.

Pracujete na půdě asociace na nějaké společné metodice, na společných vzorových všeobecných obchodních podmínkách, definicích a podobně?

Snažili jsme se, ale bohužel jsme se zatím ani v rámci asociace neshodli ani na základních tezích. Například co vlastně je factoring. Někdo nabízí factoring jako úvěr, jiný je přímo odkupuje a inkasuje. Pak vznikají rozdílné zájmy například s ohledem na tvorbu opravných položek.

Takže nemáte ani definici factoringu?

Při definování factoringu, který není v českém právním řádu specificky upraven, vycházíme z definic UNCITRAL (Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo - pozn. red.) a UNIDROIT (Mezinárodní institut pro unifikaci soukromého práva - pozn. red.). Tam jsou stanovena čtyři kritéria pro factoring:

financování pohledávek a je jedno, zda je odkupujete

správa saldokonta, tzn. párujete dobropisy a platby s pohledávkou, takže se dělá určitá služba správy

inkaso pohledávek

zajištění proti kreditnímu riziku, tedy pojištění pohledávek

A factoringová společnost musí splňovat všechny čtyři znaky?

Ne, minimálně stačí tři. Takže kdyby Česká republika přistoupila k této úmluvě, ať už UNIDROIT či UNICITRAL, tak si myslím, že by bylo naprosto jasné, co si pod pojmem factoring představit. Pak by některé vymahačské agentury nemohly říkat: my děláme factoring. Jinak si někdo může představovat, že factoring je značně asertivní až násilné vymáhání pohledávek. Teď už se takové praktiky vyskytují méně než v 90. letech a kolem roku 2000, kdy zneužívání pojmu factoring bylo rozšířené a třeba na Slovensku ještě daleko víc. Tam se pod názvem factoring skrývaly aktivity všelijaké firmy.

Pokud by factoring byl zákonem definován, mohl by si třeba snáze nárokovat výhodnější daňový režim pro tvorbu opravných položek, jako mají např. banky?

Ano, daňová uznatelnost opravných položek k pohledávkám je opravdový problém. A tady je třeba zdůraznit, že nechceme žádné výhody. Rádi bychom měli jen stejnou míru zdanění jako je ve většině odvětví, to jest 19 procent. Před dvěma lety jsme si dělali průzkum a zjistili jsme, že naše efektivní míra zdanění je kolem 35 až 40 procent. Proč? Proč nám není dána prakticky žádná možnost uplatnit náklady na nedobytné pohledávky jako daňově uznatelný náklad.

Jak z toho ven?

Banky, které také pracují s pohledávkami při zajišťování úvěrů, si mohou vytvářet zákonné daňově uznatelné rezervy v určité výši. Žádali jsme o stejnou možnost. Nebo i nižší ale tak, abychom si mohli započítat alespoň nějaké ztráty, které by byly daňově uznatelné, abychom se těm 19 procentům efektivního zdanění aspoň přiblížili. To nejsou žádné výhody. Když někomu ve skladu shniji brambory, vzniká alespoň částečně daňová ztráta. A my máme takový sklad pohledávek a připuštěná ztráta při znehodnocení je prakticky nula.

Teď říká stát, že bude v takových případech vracet DPH, ale to je komplikované a nejasně upravené... Samozřejmě díky za to, ale je to jen krok k dosažení rovných práv a možností na trhu. Je to vlastně velký úkol a jedna z priorit factoringové sekce ČLFA.

Děláte v tom něco?

Ano, lobbujeme. Snažíme se vysvětlovat naši pozici, jak jsme současným stavem znevýhodněni.

A oni na to neslyší nebo vám nechtějí vyhovět?

Ale ano, slyší. Problémem jsou i personální změny, takže naše postoje stále opakujeme a hledáme podporu. V rámci asociace spolupracujeme s poradenskou službu v KPMG, kde zpracovávají posudek o dopadech případných změn. A hlavně jaký přínos představuje factoring pro segment malých a středních podniků. Pro mnohé z těch podniků bankovní úvěr není dostupný a tam factoring skutečně pomáhá jen tím, že existuje. Mnohé z těch firem by vůbec neexistovaly, protože by nesehnaly bankovní financování. I začínající firma postavená na super nápadu, když nemá historii, tak je pro banku nepoužitelná. A jsou i další případy, kdy je factoring nezatupitelný.

Factoring poskytuje více než "jen" provozní financování. Jaký je ve skutečnosti zájem o doprovodné služby typu správa pohledávek či prověřování bonity zákazníků?

O samotnou správu pohledávek zas takový zájem není. Každý podnik má zpravidla pracovníka nebo oddělení, kde se tomu s větším nebo menším úspěchem věnují. Velký zájem je o inkaso a o zajištění proti kreditnímu riziku.

Proč o inkaso?

Je to výkonný automatizovaný systém. Umíme to nejen levněji, ale máme i výhodu v tom, že jsme napojeni na různé instituce sledující platební morálku. Můžeme také fungovat jako beranidlo, protože jsme imunní vůči výhrůžkám typu: když mi nepočkáte, žádný obchod už s vámi příště neuzavřu. Dost často to naši klienti využívají a některým firmám to vyhovuje, protože vysvětlit obchodníkovi, že obchod je uzavřen, až když je zaplacen, je někdy obtížné.

A další služby?

Samozřejmě našim klientům poskytujeme i informace o jejich odběratelích, např. že si nemyslíme, že by některým odběratelům měli na obchodní úvěr poskytovat tak vysoké objemy a podobně.

Další záležitostí je pojištění, ale nemám ten termín ráda, lépe mi vyhovuje zajištění pohledávky proti nesplacení. Dá se dá udělat různými způsoby: buď factor sám na sebe vezme riziko odběratele, nebo riziko prodá některé komerční pojišťovně zabývající se pojištěním pohledávek. My jsme členy FCI (Factors Chain International), která funguje na principu vzájemných garancí. Například teď jeden klient chce vyvézt zboží do Argentiny a náš tamní partner prověří odběratele a zaručí se za splacení do dohodnutého objemu. Pokud odběratel nezaplatí našemu klientovi, tak náš partner uhradí do 90 dnů po splatnosti, a to celých 100 procent pohledávky.

Podobně jako u pojištění?

To při běžném pojištění nebývá. Poškození zpravidla má nějakou spoluúčast a musí si pohledávku většinou vymáhat sám, přesněji řečeno činit kroky, aby práva zůstala zachována. Takže si musíte najít, kde je třeba ve zmiňované Argentině soud, který vaši přihlášku do insolvenčního řízení v zákonné lhůtě přijme a podobně.

To vypadá jako obdoba bankovního akreditivu.

Mohlo by se to tak chápat. Je to sice dražší služba, ale mnohem komfortnější. Stojí okolo 0,6 procenta obchodu. Běžné pojištění se pohybuje mezi 0,2 až 0,4 procenta, ale se spoluúčastí, na peníze čekáte 180 dní a nesete další rizika, že neuděláte správně všechny právní kroky.

Je už factoring vnímám jako plnohodnotný zdroj financování podniku nebo stále jako alternativa, když selžou možnosti získat provozní úvěr v bance?

Kdo měl zkušenost s factoringem, tak s tím nemá problém. Firmy si často sjednávají úvěrový rámec pro pohledávky, který nakonec nemusejí využít. Žádné rezervační poplatky, jak to bývá u kontokorentních úvěrů, alespoň my v naší společnosti neúčtujeme. To je docela přitažlivé pro některé naše klienty. Vědí, že si mohou říct o financování, když jej skutečně potřebují.

Dá se říct, v jakých odvětvích je největší zájem o factoring?

Nemáme v portfoliu převažující odvětví. Žádné nemá zastoupení více jak 30 procent. Zájem o factoring je dán i druhem byznysu, platební zvyklostmi v odvětví a dalšími okolnostmi. Pokud v některém odvětví jsou obvyklé krátké platební lhůty, tak tam je factoring příliš drahý. Pokud jsou běžné 15-denní splatnosti, tak tam factoring, ba ani správa pohledávek nemá opodstatnění.

Kde se bere u řetězců nedůvěra k postupování pohledávek svých dodavatelů?

Obchodní řetězce jsou sice vnímány jako homogenní celek, ale v přístupu k dodavatelům a platební morálce mezi nimi existují velké rozdíly. Některé jsou vstřícné, jiné si vynucují zákaz postoupení pohledávek na základě pokynu z mateřské centrály. Také záleží na jednotlivých manažerech a jejich osobní zkušenosti s dodavateli. Vím o případu, kdy manažer jednoho takového obchodu chtěl po sezóně vrátit neprodané zboží dodavateli. Dejme tomu chtěl v dubnu vrátit část dodávky bruslí, ale nijak to dopředu neavizoval. Ale pohledávka za tuto dodávku byla postoupena na faktoringovou společnost a ta řekla ne. Žádná možnost vrácení zboží ve smlouvě není, obchodní riziko je na straně řetězce a tak obchode zaplať. A od té doby si tento řetězec důsledně vynucuje u dodavatelů zákaz postoupení pohledávek.

Jaké má zkušenosti s řetězci vaše firma?

Velmi dobře spolupracujeme třeba s řetězci Ahold či Makro. Máme s nimi uzavřenou smlouvu a informujeme se o platbách, o otevřených pohledávkách. Hradíme jim za to i nějakou částku, protože to je pro nás služba, ale rozhodně to neznamená, že si nemohou započítávat své protinároky. Jde jenom o to, aby o tom factor věděl, jakým způsobem, kdy přijdou a zhruba v jaké výši. Factoring pro odběratele přece neznamená omezení jeho zákonných nároků.

V čem tedy bývá problém?

Factoring některým odběratelům, kteří nechtějí férově spolupracovat, může připadat jako určité omezení. Vlastníkem pohledávky se stává někdo jiný, zpravidla vybavený na profesionální inkaso, jehož úlohou je vymoci zaplacení. Pokud někdo nechce, aby se pohledávka pohybovala na trhu, tak proč si vynucuje tak dlouhou splatnost. Tak ať akceptují 15 nebo 30 dní splatnosti a většina nebude mít důvod proměňovat pohledávku na hotovost. Ale když si odběratelé vynucují 90-denní splatnost a ještě k tomu zákaz postoupení pohledávky, tak to už zavání zneužitím svého obchodního postavení. Ale já na zákazy nevěřím, vždycky se dají najít cesty, jak zákonnou regulaci obejít. Ani po regulaci v této oblasti nevolám.

 

Jana Němečková

Předsedkyně představenstva společnosti Transfinance absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a Národohospodářskou fakultu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 1991 působila jako komerční právník. Od roku 1994 pracovala jako vedoucí právního oddělení a později byla i členka představenstva Pragobanky. Ve společnosti působí od 1998, na pozici předsedkyně představenstva je od roku 2006.