Němci schválili minulý týden reformu záchranných fondů Unie a pozornost Evropy se přesouvá opět k našim sousedům do Bratislavy. Právě Slováci mohou dnešní záchranné práce vrátit zpět do bodu nula. To by byla trefa do Achilovy paty eurozóny. Těžko by to ale někdo mohl mít Slovákům za zlé.
Evropa potřebuje změnit fungování záchranného fondu (EFSF) především proto, aby se mohla lépe vypořádat s bankrotem Řecka. Ten je dnes prakticky hotovou věcí, se kterou počítá více jak devadesát procent trhu. Nikdo si ale není jistý tím, zda se eurozóně podaří řecký výbuch izolovat a zabránit finanční nákaze.
Pro úspěch řízeného bankrotu je třeba, aby peněz v EFSF bylo dost (navýšení prostředků) a mohly být pružně použity k dolití kapitálu do řeckých bank (rozšíření pravomocí). To mají předkládané reformy umožnit. Řecké banky jako hlavní držitel dluhopisů vlastního státu budou muset s jeho bankrotem vykázat masivní ztráty, které by je bez pomoci z venčí položily. S pádem řeckých bank by řízená restrukturalizace vzala rychle za své. V prvé řadě proto, že řecké domácnosti by ve svých bankách přišly o většinu úspor. Portugalští i Irští střadatelé by s takovou vidinou jen těžko chtěli nechat peníze ve vlastních bankách a na periferiích eurozony by bylo zaděláno na sérii bankovních runů.
To si řada slovenských politiků možná dobře uvědomuje. Problém je, že Slováci po právu vnímají hru Bruselu jako značně nefér. Slovensko muselo při nedávném vstupu do eurozóny splnit všechna kritéria, která Řekové vždy dokázali pěkně obejít. V případě Slovenska navíc byla hodnocení Evropské komise i ECB zvláště přísná. Teď je eurozóna žádá o pomoc Řecku, které kritéria nikdy neplnilo a Slovensko s ním má minimální reálné i finanční vazby. Slováci cítí právem pocit zahořklé nespravedlnosti.
Je pravda, že eventuální finanční nákaza v eurozóně by s sebou smetla i vysoce otevřenou Slovenskou ekonomiku. Slovenská pomoc by se tak dala vnímat jako forma menšího zla. I tak je ale příspěvek sedmi a půl miliardy eur (v zárukách), o které EFSF Slovensko žádá, přehnaný. Je to více než současný rozpočtový deficit Česka a přibližně deset procent slovenského HDP. To všechno se chce po Slovensku ve chvíli, kdy doma zvyšuje daně a snižuje rozpočty vysokým školám proto, aby si dalo do pořádku vlastní rozpočty.
Údiv nad tím, že Slováci mohou říci Řecku ne, je proto nepatřičný. Po té, co Němci řekli ano ale diplomatický tlak na Slováky nabere takové obrátky, že mu půjde jen těžko vzdorovat.
Psáno pro Lidové noviny
