Itálie má nového premiéra. Ale na jak dlouho?

 Pro miliony Italů se toto datum, 12.11.2011, zapíše do paměti jako milník podobný možná i 25.4., kdy slavíme státní svátek osvobození od fašismu.

Primo Levi: „Každá doba má svůj fašismus“

Mimochodem, z početných postů a zpráv, které se v sobotu večer valily na facebooku, jedna právě k tomu temnému období směřuje, a to hned citací velkého spisovatele, který přežil nacistický koncentrační tábor: „Každá doba má svůj fašismus. K tomu společnost dospěje mnoha způsoby - ne nutně terorem policejního zastrašování, ale taky popíráním a manipulací informací, zamořováním justice, paralyzací vzdělávání a takřka neznatelným šířením  nostalgie a vzpomínek na svět, kde nerušeně vládl 'pořádek'.“

Takovými slovy lze podle mě nejlépe vystihnout 17 let politického angažmá Berlusconiho.

Pojistky pro své zájmy

Slaví se však jen s polovičatým úsměvem. Rozhořčen manifestacemi radosti lidí, kteří se sdružili pod Quirinalem a nadávali mu „buffone, buffone“ („šašku“), Berlusconi prohlásil, že hodlá bojovat dále. A toho se máme asi bát nejvíce.

Pokud nezesílí odliv jeho poslanců, jak to bývá u pádu všech populistických satrapů, stále bude moci počítat se zhruba 300 hlasy v dolní komoře, což je skoro polovina. A toto politické portfolio bude chtít využit plně, aby Montimu prodal draho důvěru svých kumpánů. Už dříve se ho pokusil vydírat tím, že výměnou za zelenou reformám chce mít jako ministry spravedlnosti a ekonomického vývoje spřáteleného člověka. První by ho měl chránit před spravedlností, druhý dohlíží na telekomunikace. Chtěl zkrátka pojistku pro své jediné opravdové zájmy.

Monti v náruči vyděračů 

Zatím to vypadá, že neuspěl, protože se už s jistotou mluví o vládě čistě nepolitické. Což by byla správná volba. Monti ví, že jedině taková vláda, jejíž členové budou co nejdál od katastrofální italské politiky, může získat plnou důvěru mezinárodních finančních trhů, což je to, co dnes Itálie potřebuje nejvíce, aby už nemusela platit úroky ve výši 7 % na refinancování téměř 330 mld. € dluhu.

Tudíž i přes veškerou důvěru mocných ve světě budou Monti a jeho nová vláda neustále pod palbou nejrůznějších politických frakcí, které se výměnou za podporu budou snažit vytěžit maximum, aby nasbíraly co nejvíce bodů do předčasných voleb, které by se s největší pravděpodobností měly konat příští jaro.

Zkáza a spása států

Uvidíme, jak se povede profesorovi Mario Montimu zkrotit neuspořádanou a v tisíce zájmových skupin roztříštěnou Itálii. Schopnosti mu jistě nechybí. Člověk se nestane předsedou Trilateral Commision a poradcem investiční banky Goldman Sachs jen tak. Mimochodem: právě tato banka má myslím velký podíl viny jako spouštěč globální finanční krize, a kolují zvěsti, že stojí i za spekulativními útoky na italský dluh.

Takže, abychom si to shrnuli slovy úspěšného italského komika Maurizio Crozza: „Státy zachránily banky, které způsobily bankrot států, a šéfové bank se chystají vládnout těm státům, které předtím dostali do bankrotu.“