Jako nehlasující host  jsem se zúčastnil shromáždění delegátů Asociace českých a moravských nemocnic, které se konalo v Praze na začátku uplynulého týdne. Jako zdravotnického laika a duchovního mne zajímala atmosféra jednání mezi pojišťovnami a nemocnicemi. České zdravotnictví je po stránce ekonomické těžko prostupným pralesem, v němž se prodírám přes tvrzení a houštiny čísel velice těžko. Bezprostředním důvodem jednání byla úhradová vyhláška slibovaná ministerstvem a pak postup v jednání se zdravotními pojišťovnami. Zdravotní pojišťovny se před časem dohodly a ve společném memorandu vyjádřily svou vůli zrušit smlouvy s jednotlivými zdravotnickými zařízeními. A tečka. Dnes sice vysvětlují, že to udělaly jen proto, aby postupovaly fér a společně, ale tomu delegáti mimořádného shromáždění Asociace Českých a moravských nemocnic nijak moc nevěřili.

Protože se zmíněná asociace rozhodla odpovědět antimemorandem a podala trestní oznámení proti kartelovému postupu pojišťoven, ředitelé zdravotních pojišťoven se snažili ředitelům nemocnic odpovídat racionálně. Ale šlo jim to dost těžko. V Asociaci českých a moravských nemocnic totiž nejsou velké nemocnice, spíše malé a regionální. K tomuto sdružení nemocnic se přidala Asociace krajských nemocnic, která se na společné vypovězení smluv se všemi pojišťovnami dívá stejně. Velké nemocnice se samozřejmě nevyjadřují. Přímo, tedy ministerstvem řízené nemocnice, jsou v našem systému za vodou. Pokusy zrušit či sjednotit ministerstvem přímo řízené fakultní nemocnice už tu byly. Přičemž v těchto zařízeních léčebný pobyt stojí násobky toho, co v menších, protože jej hotelové a vedlejší náklady zdražují.

Systém zdravotnické péče však stále umožňuje vznik nových zařízení špičkové medicíny. Brněnské ultramoderní centrum akutní medicícny otevřené panem prezidentem získalo smlouvy se všemi pojišťovnami. Jak je to možné, když se má šetřit!? Ale oproti tomu malé nemocnice spíše zanikají, jako například v plzeňském zdravotnickém holdingu sdružujícím bývalé okresní nemocnice. Právě v takových nemocnicích se má zrušit většina z avizovaných deseti tisíc lůžek. Špatný systém dokládá srovnání se sousedy. Péči o pacienty u nás z více než šedesáti procent zajišťují velké nemocnice a v Rakousku obstarávají pouhých šestnáct procent této péče. Fakultní nemocnice jsou tam tři a u nás nepoměrně více. Fakultní nemocnice u nás řídí přímo ministerstvo a to hospodárně nemocnice řídit neumí. Systém zdravotních pojišťoven je v Česku je také unikátní. Existuje jedna pojišťovna, která je propojena se zdravotnickými zařízeními a provozuje je. A mohli bychom najít další zranění systému neslučitelná se životem.

Když ředitele zdravotních pojišťoven rozčílíte, jako delegáti shromáždění českých a moravských nemocnic při svém jednání, pak z nich samozřejmě nevzrušeně, ale jasně, padají vůči menším nemocnicím takové klenoty jako: “Biti budete jen vy...” nebo: “My si musíme uvolnit ruce...” a ujištění že: “My z těch peněz nic nemáme...” už zní komicky, zvláště proto, že zdroj peněz plynoucích do pojišťoven je v zákonem stanovených odvodech. Tedy příjem je jasný a zájem pojišťoven komerční. Citace zazněly na veřejném fóru ředitelů nemocnic a patří panu prezidentovi Svazu zdravotních pojišťoven Jaromíru Gajdáčkovi.

V týdnu dorazila do jedné nemocnice pojišťovnou avizovaná výpověď ze smluvního vztahu. Obsahovala poslední odstavec zdůvodnění, který stojí za zveřejnění. Výpověď je zdůvodněna potřebou (cituji): “přinést vyšší efektivitu poskytování zdravotní péče a prostřednictvím takto uspořených finančních prostředků zajistit všem našim pojištěncům vyšší kvalitu poskytované péče a maximální míru bezpečí, a to vše v návaznosti na provedená nezbytná opatření vedoucí k restrukturalizaci a redukci sítě zdravotnických zařízení. Současně prioritou Všeobecné zdravotní pojišťovny je zajistit pro své pojištěnce v příslušném regionu  potřebnou míru místní a časové dostupnosti zdravotní péče.”
Jasné totiž je, že biti budou jen pacienti. Odstavec, který zní jako socialistické ptydepe, jasně naznačuje, že nikoli stát ale pojišťovna rozhoduje o zdravotní péči. Tedy nikoli registrátor péče, žádné ministerstvo a žádný kraj - ale pojišťovna. To samo mi přijde skandální, protože každá zdravotní pojišťovna hospodaří s veřejnými prostředky a je povinna “restrukturalizovat a redukovat” jen sama sebe.

Ze strany zdravotních pojišťoven je to jasný postoj moci a síly a obřadné nabídky k rozhovoru nelze brát vážně. Důvěra obou stran pro vyjednávání je velmi křehká. A důvěra v tak zvané reformy je téměř nulová. Zbývá dodat dvojí: Předně, že systém zdravotnické péče je tak složitý, že se v něm nelze jednoduše vyznat. Proto občané mlčí, když se v komplikovaném světě zdravotnických miliard neorientují. Měli by se však pokusit proniknout hlouběji dřív, než jim jejich okresní nemocnici zruší. Druhá poznámka navíc patří mezi kuriozity: Když se řádně dopředu oznámí jednání delegátů asociace a pozve se zástupce ministerstva, pak si na stejnou hodinu ministerstvo svolá tiskovou konferenci. Pan ministr ovšem ani nepošle náměstka a omluví se. Židle zástupce ministerstva zdravotnictví v jednacím sále shromáždění delegátů asociace zůstala prázdná, a to by se stávat nemělo.

Související