Omlouváme se. Nevyrábíme tolik, kolik kradete

Slogany transparentů, které doprovázejí už osm dní největší protesty v Rumunsku za posledních deset let, jsou poetické i cynické. Rumunština je bohatý jazyk, proto si manifestanti neberou servítky. Protestuje se proti všem: vynucenému šetření, ekonomické krizi, prezidentovi Basescu, Mezinárodnímu měnovému fondu. A čímkoliv, co je spojeno s vládou Emila Boca.

Dokonce se protestuje i proti neekologickému projektu Rosia Montana. Oblíbené téma je korupce. Manifest „Moc se omlouváme, nevyrábíme, kolík kradete“ koluje na internetu, na sociálních sítích a vyvolává silné emoce. Špunt frustrací Rumunů vybuchnul, a výsledky jsou vidět na ulicích nejenom v Bukurešti, ale i v dalších velkých městech.

Rumunsko mělo velká očekávaní od vstupu do Evropské unie. Imigrantům, kteří i přes svou tvrdou práci trpěli ponížením v evropských zemích, se trochu ulevilo. Rumunům doma se otevřela naděje, že zahraniční investoři začínají konečně přicházet a naplnit města duchů, která vznikla po pádu komunismu. V letech 2004 - 2008 ceny vyšplhaly nahoru, ale pravda - i výplaty trochu rostly. Rumunům se začalo lépe dýchat.

V roce 2008 HDP rostl o 8,4 procenta, třikrát více než evropský průměr. Do toho přišla, jako pěst do obličeje, ekonomické krize. Křehká země s křehkou ekonomikou a zmatenými společenskými hodnotami se dostala do hluboké recese. V roce 2009 už rumunský HDP spadl o 7,2 procenta. Rumunská vláda si musela půjčit od MMF.

Proto se vláda musela zavázat, že sníží počet lidí pracujících ve státní správě. Jenže, země postrádá zahraniční investice - velké firmy se posouvají do Rumunska jen aby vydělávaly díky levným mozkům a až jim začne téct do bot, vezmou si svých pět švestek a utečou – viz případ Nokia. Státní správa je tak jedinou oblastí, která ještě dává Rumunům pocit jistoty. Na ni nesahat! A pokud ano, musí se to provést rovnoměrně a jasně, že to neodnesou jenom „blbci,“ kteří platí daně a neumí krást, protože nejsou v politice.

Rumuni se cítí ponížení, frustrovaní. Síla protestů z posledních dní nepřekvapuje. Bohatě přispívají místní média, která pendlují mezi extrémy: útěk od skutečnosti v latinskoamerických seriálech - a krimi zprávy.

Rumuni jsou zklamaní: nevidí žádné světlo na konci tunelu. Bohužel, v televizi pravidelně sledují, jak zbohatlici typu Gigi Becali vydělávají na špinavé transakce s vládou, kupují si fotbalové týmy - a stávají se evropskými poslanci. Za korupci se v Rumunsku nikdo nestydí, protože ví, že nebude potrestán. 

Rumunům došla trpělivost. To, že se protesty odehrávají právě teď, je jen shoda okolností.