Privatizace státního vlastnictví je ale mnohými kritizována jako nejvýznamnější zdroj korupce. I když v případě České republiky byly důkazy korupčního jednání z tohoto období k nalezení jenom stěží, protože politický kapitál, jímž tehdejší vlády disponovaly, činil privatizaci státního vlastnictví za velmi důvěryhodnou a nepodezřelou, politické elity privatizaci stále odmítají.
Pokud se ovšem důsledně zamyslíme nad racionální argumentací ve prospěch privatizace státního vlastnictví, je nemístné odsuzovat privatizaci z pozice korupčních praktik. Taková kritika je pouze moralizující a nikoliv konstruktivní. Účelem privatizace je převést státní majetek do rukou soukromých subjektů. O tom, kteří majitelé jsou ti nejvhodnější, nelze z pozice ekonomické teorie rozhodnout a je třeba proto nastavit právní kritéria. Jaká ale taková kriteria mohla být v podmínkách „právního vakua“ a zvyků nesoucích v sobě zklamání z morality komunistické společnosti? S jistou formou nadsázky se dá říci, že rozkrádání státního majetku za cenu úplatku byla praktická forma privatizace a tvorba spontánních vlastnických práv, což bylo zřejmým privatizačním cílem malé i velké privatizace. Otázka proto není, zda privatizaci odsoudit nebo ne, otázka zní, jak privatizaci realizovat.
Dnešní státy bývalého sovětského bloku jsou doslova prorostlé korupcí, respektive dobýváním renty politiků a byrokratů. Ani Evropskou byrokracii nelze v tomto ohledu vynechat. Jediným možným způsobem, jak zabránit dobývání renty, je nastavení pevného právního rámce, který musí být samozřejmě efektivně vymáhán. Změna právního rámce a systému jeho vymáhání se ale bez problémů neobejde, neboť to, co bylo běžné, nelze ze dne na den nazvat ilegálním nebo amorálním.
V konečném důsledku, pokud chápeme vztah neformálních institucí a efektivity vymáhání právních systémů, se totiž jedná o problém spíše ideologický než ekonomický. Privatizace státního vlastnictví je proto spíše problémem změny ve smýšlení o soukromém vlastnictví obyčejných lidí, než o argumentaci ekonomických expertů. Privatizaci nelze realizovat, pokud si ji občané nepřejí nebo jinak, politici nejsou schopni navrhnout způsob, který by občany nebyl považován za zkorumpovaný. Je proto smutné, když politické elity nechtějí chápat, že problém korupce v rámci privatizačního procesu není problémem privatizace samotné, ale problémem jejího provedení a o způsobech, které by vyhovovaly občanům, vůbec nediskutují.
