Doby, kdy vyhoření klíčových zaměstnanců bylo jakýmsi nutným zlem při udržení jejich vysoké výkonnosti, jsou snad minulostí. Představa, která se v devadesátých letech zabydlela na trhu práce, a sice, že ten, kdo pracuje nejdéle a nejvíce, je hrdinou a zaslouží si být oslavován, je také přežitek. Hrdinové snad budou zaměstnanci s myšlenkou, nápadem a pevnými zásadami.

Alternativní úvazky nejsou jako stravenky

Ekonomická recese vnímání tradičních systémů hodnocení výrazně pozměnila. Tím hlavním důvodem společenské změny na trhu práce byl fakt, že se ukázalo, že málokterá firma dokáže být loajálním zaměstnavatelem i ve chvíli, kdy vyvstane nutnost propouštění. Mnoho manažerů si náhle uvědomilo, že způsob, jakým bezhlavě obětovali svůj čas, svůj osobní život, nevedl k žádnému výsledku a mnohdy byli propuštěni úplně stejně jako zaměstnanci, kteří ve firmě byli krátce. Nyní už nad svou investicí do zaměstnavatele více přemýšlejí a jen tak svůj osobní život nechtějí obětovat. Stejně je na tom nastupující generace zaměstnanců. Ti nevidí žádný důvod, proč by měli sedět 40 hodin týdně v kanceláři, když mohou mít kancelář v kapse. Firmy si tedy uvědomují, že pokud chtějí být na trhu práce atraktivní, musí zvýraznit orientaci na work-life balance a flexibilitu.

Ale platí, že cokoli lze dělat buď dobře nebo špatně. Mnoho firem totiž pracuje s flexibilitou a alternativními formami práce jako se stravenkou, tedy s konzumovatelným jednorázovým benefitem. Nepovažují flexibilitu za nástroj inovace způsobu práce a už vůbec ne jako příležitost k modernizaci práce s lidmi. Nabízená pružná pracovní doba, kdy však zaměstnanci musí být v kanceláři mezi 10. - 16. hodinou, rozhodně není pružná a tzv. home office třikrát za měsíc je spíše úlitbou terminologii.

Chybí Odvaha měnit zaběhané stereotypy

Klíčem k modernizaci práce s lidským kapitálem je individualita. Nejenom, že je to deklarace respektu k zaměstnancům jako k jedincům, jejichž potřeby zaměstnavatelé vnímají, ale zároveň je to ten nejlepší způsob, jak diverzifikovat a zpružnit pracoviště přirozenou cestou. Problémem českého trhu práce není ani nepružný zákoník práce ani malá podpora flexibilních forem práce ze strany státu. Největším problémem je nechuť a nesmyslná resistence k tomu dělat věci jinak a jednodušeji. Firmy raději zavedou nejběžnější formy flexibilních úvazků bez rozmyšlení, nastaví proces a pak, když je nikdo nevyužívá, tak pilotní projekty označí za neúspěšné. Přitom by stačilo se více ptát a dodat lidem odvahu pracovat tak, jak si oni přejí. Přemýšlet nad jejich potřebami a pak teprve něco plošně zavádět. Umět vybočit ze zavedeného procesu a nabídnout zaměstnancům individuální péči dokáže zatím opravdu málokterý zaměstnavatel. Je tedy nejvíce potřeba učit manažery této dovednosti a podporovat v nich vnímání lidí jako lidí, a ne jako zdrojů. Pak teprve budou zaměstnavatelé schopni nabídnout zaměstnancům pochopení pro slaďování profesního a osobního života a nebude to pouhým marketingovým tahákem. n

Petr Skondrojanis

LMC