Před lety se mne ale dotklo zneužití Tolerančního patentu pro jakousi politickou blbinu. Ten pán, co s tím přišel, byl a je přesvědčen, že to byl ohromně vtipný bonmot. Nebyl, byla to facka těm, kteří si onen skutečný Toleranční patent prožili, probojovali a protrpěli po roce 1781. To je ale tomu bohorovnému pánovi jedno...

Dnes jsem ráno zaslechl, že premiér “důrazně odmítá šíření apokalypsy.” A já nevím, co tím myslí... Pokud tím myslí výkřiky, které zazněly nad plným Václavským náměstím, pak je v Česku už tradicí, že se politické strany, které jsou u vlády, vyjadřují s opovržením o všech, kteří se pokusí něco vyjádřit protestem. Ale to vyjádření nespokojenosti davů před týdnem bylo tak silné, že by si zasloužilo trochu pokory ze strany těch, kteří jsou u moci. A že to moc je, to jsme si ověřili, když s námi ta skupina zvolenců mávala od neděle do pátku, jak jsme to mohli pozorovat. Musím přiznat, že některým motivům demonstrujících rozumím velice dobře.

Na druhou stranu, kdybychom měli demonstrace každý týden dvě, jako třeba ve Francii, pak by demonstranti uměli více z umění řízení atmosféry davu. Zatím to demonstrující moc neumí a vyjadřují se stejně anonymně, neomaleně a silně, jako v diskusích na sociálních sítích. Čekal bych od vládců trochu moudrosti, nikoli stejně programové a silácké řeči, jaké se dají provádět před davem.

Ale ta apokalypsa znamená “odhalení, zjevení skutečnosti” a nejlépe je to vyjádřeno stoupající oponou, která postupně odkryje celé jeviště. Apokalypsa není nic víc. Apokalypsu není třeba šířit, ono to zjevení je pro všechny jasné už z podstaty. Patří k příchodu mesiáše, k lepším časům, po kterých se stýská. A které i já vyhlížím. 

Vypráví se o starém rabínovi, který v židovském havlu seděl v malé úzké místnosti a studoval Tóru. Přiběhl za ním žák, který vpadl do komůrky s očima navrch hlavy a přesvědčoval mistra o tom, že přišel mesiáš. Celé město je vzhůru nohama, nad městem na kopci se troubí na šofary a starý otec ještě nic neví... Rabbi se vyklonil z okénka, natáhl nosem čerstvého vzduchu, pokud se tak dá nazvat to, co bylo v úzkých uličkách. Okamžitě se stáhl dovnitř s pevným přesvědčením, že mesiáš ještě nepřišel. Ještě ne!
Překvapenému žákovi vysvětlil, že venku necítil to, co cítí z Tóry, co má na stojanu. A kdyby přišel mesiáš, ta krása by byla všude, všude by voněla! A ta apokalypsa je přesně tohle!

Běžně se apokalypsa chápe jako neštěstí. Ale to je nesmysl! Předpokládám, že mi bude vytýkáno, že je to zaužívané zneužití pojmu tak silné, že nemám bláznit se skutečností a pravdou. Měl bych se smířit s návykem, byť je špatný. Je to tak, běžné, že je to už “pravdou”. Ale právě s tím já se nesmířím. A přál bych si, aby můj premiér nebyl bohorovný, ani když dostane dobře spočítanou “důvěru” v Parlamentu.

Související