Případ pana exsenátora a exstarosty Alexandra Nováka ukazuje, že se u nás za určitých okolností vyplácí páchat trestnou činnost.
Velmi krátké shrnutí jeho případu - pan Novák byl usvědčen, že přijal úplatek ve výši 40 miliónů korun. Po mnoha peripetiích byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve délce čtyř let a pokutě ve výši... 5 miliónů korun.
Výsledek? 35 miliónů korun z úplatku zůstalo panu Novákovi zachováno.
Proč mu nebyl uložen trest propadnutí věci, tedy celého úplatku, a zda se nedalo udělat více, můžeme jen hádat. Výsledek je jednoznačný. Uložená pokuta je nižší, než by byla zaplacená daň v případě legálního příjmu. Vedlejší otázkou je, kdo v České republice dokáže vydělat běžnou prací nebo při výkonu volené funkce 7 miliónů ročně.
Z tohoto hlediska se lze zamyslet i nad ekonomickou výhodností páchání trestné činnosti, kde kumulovaná sankce se může počítat jako náklad nutný k dosažení výnosu.
Vedle otázky, proč nebyla zabavena celá částka, se nabízí otázka ještě jedna. Proč si této naprosto klíčové záležitosti tak dlouho žádný novinář nevšímal? Z povahy věci je totiž vcelku vedlejší, zda byl uložen trest dva, tři nebo i pět let. Důležitější by bylo právě zabavení věci.
Děkuji tedy novinářce Šárce Pálkové z Lidových novin, která dnes přinesla jasné potvrzení, že na peníze získané korupcí v tomto případě téměř sáhnuto nebylo.
Je to tedy jasná zpráva o tom, jak je u nás postihována korupce a hospodářská kriminalita. Pozitivní je alespoň to, že neúnosně gentlemanský přístup státu k panu Novákovi před pár dny skončil a alespoň do vězení byl nakonec dopraven.
