Pro české zbrojaře je jistě užitečná informace, že na největší zbrojní veletrh ve střední Evropě, který se koná počátkem každého září letos už podvacáté na výstavišti v polských Kielcích, se lze přihlásit ještě do poloviny srpna. Po minulém týdnu je totiž jasné, že pokud se v našem regionu dají dělat nějaké slušné obchody, tak to bude jedině v Polsku.Poláci mají totiž od minulého týdne „doktrínu Komorowského“. 

Šéf polské Kanceláře národní bezpečnosti a poradce prezidenta Stanisław Koziej tak na konferenci o protiraketové obraně nazval už delší čas probíranou úvahu prezidenta Bronisława Komorowského z loňského léta, že Polsko by mělo opustit expediční charakter armády, které odpovídá požadavkům NATO, a soustředit se na obranu vlastního území.

S tím pak souvisí úvaha, že na obranu je tedy třeba dát dost peněz. K čemuž už parlament přijal příslušný zákon.

Polsko je jednou z pěti zemí NATO, které plní neoficiálně stanovenou podmínku obranných výdajů ve výši dvou procent HDP. Porovnání se sousedy je varující. Polské výdaje na obranu byly podle polského think tanku PISM v roce 2012 dvakrát větší než Česka, Slovenska a Maďarska dohromady.

Nejde přitom jen o nákupy drahé moderní techniky v zahraničí. Základem obrany domácího území má být protiraketová obrana. Polská vláda se vyléčila z (krátké) iluze, že bude stačit koupit americký či jiný systém. Podobně jako v případě těžby břidličných plynů je Varšava připravena investovat do vývoje vlastní technologie, i když ta bude zřejmě postavena na nákupu nějakého základu v zahraničí - v případě protiraketové obrany Poláci uvažují jak o americkém, tak třeba i o izraelském systému.

Pod hlavičkou offsetů by se pak skrývala snaha vybudovat něco vlastního, co by nejen přineslo pracovní místa, ale dalo Polsku pocit strategické důležitosti, který roste třeba s tím, jak konstruktivně vláda Donalda Tuska přistupuje k řešení otázek vnitřní krize Evropské unie.

Výdaje na polskou protiraketovou obranu jsou definované jako určitý podíl nárustu rozpočtu na obranné výdaje odvíjející se od růstu HDP. Podle výpočtů Kanceláře národní bezpečnosti by i v případě nulového nebo velmi malého hospodářského růstu armáda dostala  v letech 2014 až 2023 na vybudování protiraketového systému nejméně 12 miliard zlotých (cca 72 miliard Kč).

 

V případě růstu HDP o jedno procento ročně to bude 20 mld zlotých (120 mld Kč), v případě růstu o dvě procenta budou mít polští vojáci k dispozici 28 miliard zlotých (168 mld Kč). Pro porovnání, jeden roční rozpočet českého ministerstva obrany je 42 miliard korun. A průměrný růst polského HDP v posledních deseti letech byl 4,5 %.

Polští vojáci si vymínili, že výdaje na protiraketovou obranu nesmějí ohrozit běžnou funkčnost armády a obměnu dalších zbraní. Polský byznys je zase opatrný kvůli nepříliš podařeným offsetům po nákupu amerických stíhaček F-16. A modernizace zahraniční technologie má také varovný precedent: transportéry Rosomák, které se osvědčily v Afghánistánu, má polský výrobce  WZM potíže vyvážet, protože majitel licence na původní verzi - v Česku dobře známá finská Patria - se na polská vylepšení a tím pádem zvýšení hodnoty vozu dívá poněkud nevraživě.

Poláci jsou se svým postojem dost osamoceni. Přesto, že čtyři visegrádské státy připravují společnou bojovou skupinu pro EU, k oficiální vojenské spolupráci jsou experti skeptičtí. To ukázala jedna z debat na bezpečnostní konferenci Globsec minulý týden, kde zazněly věty jako „Sdílení v NATO není omlouvou pro škrty.“ nebo  „Když se něčeho vzdáte, tak nevíte, kdy to budete potřebovat znovu.“ či „Visegrádská čtyřka je v mnoha aspektech heterogenní.“ Takže, jak už to v historii bylo mnohokrát, byznys (i ten zbrojařský, se svými zvláštnostmi) si musí své cesty k penězům a ke spolupráci prošlapat sám.

Na shledanou v září v Kielcích.