Původně jsem se v dnešním blogu chtěla věnovat úžasné akci, která proběhla minulou sobotu: Kongresu žen – nejen pro ženy. Události si však žádají komentář k aktuálnímu dění (ke Kongresu se vrátím v příštím blogu). Česká republika se možná poprvé v historii dočká premiérky. ODS na tento post nominovala dlouholetou členku, místopředsedkyni strany a současnou předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou.

Jako nadstranická organizace, která podporuje vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice, tuto zprávu vítáme a paní Němcové tímto gratulujeme. Je jasné, že z hlediska politické orientace nemůže Němcová vyhovovat všem občankám a občanům (stejně jako před ní premiér Nečas a koneckonců jakýkoli jiný premiér či jiná premiérka). Nicméně je jistě pro mnohé voliče a voličky (nejen) pravicových stran přijatelnější, než většina jejích mužských kolegů. Nedá se očekávat, že přítomností „ženského prvku“ se česká vláda stane citlivější či sociálnější, natož aby začlenila hledisko rovných příležitostí žen a mužů do svých politik. Současná vláda je pravicová, konzervativní a přítomnost ženy v jejím čele na tom nemůže nic změnit. Z hlediska politické participace žen obecně je však nominace Němcové pozitivním signálem a pro mnohé političky i motivací do budoucna. Důkazem pak může být už včerejší vyjádření paní Němcové na tiskové konferenci ODS, kde se ohradila proti označení „premiér“ a upozornila Martina Kubu, „že se bude cítit premiérkou“.

Z genderového hlediska ale stojí za povšimnutí i další okolnosti. Z příkladů ze zahraničí víme, že ženy dostávají šanci tam, kde politika selže a ztratí důvěryhodnost. Například Island se dočkal  premiérky a šéfky národní banky po státním bankrotu, premiérka Slovinska nastoupila v době hluboké ekonomické krize atd.  Ženy se často dostávají do vysokých funkcí v momentě, kdy se firmy či celé státy ocitnou v krizi. Pro tento jev existuje v sociologii dokonce i termín „skleněný útes“. Slouží pak  jako ty, které mají zklidnit bouři a pomoci získat ztracenou důvěru. Je zřejmé, že jejich role je v takovém případě nesmírně těžká a takřka z ní nelze vyjít vítězně. Mohou nastat v zásadě jen dvě situace – buď se situaci uklidnit nepodaří a pak přichází na řadu starý známý argument, že ženy v politice stejně nic nevyřeší a je tedy jedno, zda jsou přiměřeně zastoupeny či ne. Druhá možnost je, že se jim situaci vyřešit podaří, pak jsou ale vnímány jako volba pro období krize, po jejímž odeznění je muži vrátí zase na druhou kolej, vrátí se ke starým zavedeným pořádkům a ženy povolají opět až v momentě krize.

I Němcová nabídku premiérského postu dostává v době, kdy je její vlastní strana v hluboké krizi. Stává se tak kapitánkou na lodi, která se potápí. Pro stranu je Němcová jistě dobrou volbou, jako jedna z mála má ještě stále důvěru voličů a voliček. Pro ni osobně se však o žádnou výhru nejedná. Je pravděpodobné, že jako na první premiérku na ni budou kladeny nereálné požadavky typu „očistit a zjemnit politiku“. Pokud bude skutečně jmenována do funkce a nedojde k předčasným volbám, její mandát bude trvat necelý rok a je zřejmé, že za takovou dobu se toho moc stihnout nedá.

Druhým typickým aspektem, který bych zde ráda zmínila, jsou komentáře, které zpochybňují kompetence paní Němcové. Žádný z nich sice není otevřeně sexistický, nikdo by si nedovolil hlásat, že na funkci nemá, protože je žena, nicméně toto sdělení můžeme číst mezi řádky. Stačí se podívat na použité obraty - obava z toho, že bude příliš „měkká“, že je „teta z Vysočiny“, že nezvládne „bitvu“ o rozpočet, případně je „ekonomicky nekompetentní“. Někteří tzv. mediální odborníci dokonce neváhali ještě před její nominací spekulovat o tom, že při střetech s Miroslavem Kalouskem by se prý určitě rozplakala. Petr Kamberský si na titulní straně dnešních Hospodářských novin klade otázku, zda na to Němcová má. Odpověď je jednoznačná, posuďte sami: „Straníci jí nikdy nesvěřili žádnou funkci s exekutivní pravomocí – asi věděli proč. Řídit sněmovnu jistě nemůže každý, ale je to krapet snazší práce než řídit vládu, potažmo celý stát.“ Jsem si jistá, že v případě nominování některého z mužů ODS by se o jejich bojeschopnost či ekonomické vzdělání nikdo nezajímal (koneckonců, ministerstvo financí již několik let řídí původní profesí chemik). Němcová má za sebou více než patnáctiletou zkušenost poslankyně a tři roky na postu předsedkyně Sněmovny, nedostatek zkušeností se jí tedy rozhodně nedá vyčítat. Zároveň, jak již bylo řečeno výše, je přijatelná jak pro většinu koaličních partnerů, tak i pro velkou část voličů a voliček, což je v dnešní politice skutečná vzácnost.

Ať se již Miroslava Němcová stane první českou premiérkou či nikoli, za Fórum 50 % jí gratulujeme za to, že se rozhodla „zvednout hozenou rukavici“ a o post premiérky se ucházet. Přejeme pevné nervy a hodně štěstí.