Intervenuje Česká národní banka k prosperitě?

Tyto modelové situace ovšem, díky tomuto, také pracuji se stálým růstem cenové hladiny, čímž vlastně vylučují hopodářsko-politické zásahy, které by cílily deflaci. Protože dokonale konkurenční tržní struktury nejsou a trhy práce jsou rigidní, nelze se domnívat, že v prostředí stálého poklesu cenové hladiny bude docházek k růstu výkonu ekonomiky. Deflace se tímto stává strašákem, který není možné akceptovat.

Problém Nové keynesiánské makroekonomie ovšem spočívá v tom, že se jedná a přístup, který je nerealistický a to z několika důvodů. Za prvé, v historii (v příkladech ekonomik, jakými jsou např. USA, VB, některé země EU 15, Japonsko atd.) se ukázalo, že lidé svá inflační očekávání dokážou promítat do svých kalkulací, což vedlo k poklesu úspor, poklesu tvorby kapitálu a k růstu nezaměstnanosti při neklesající úrovni cenové hladiny. V učebnicích makroekonomie se tomuto případu říká stagflace. I když se tedy může zdát, že nám rapidní nárůst inflace nehrozí, otázkou je, zda toto opatření povede dlouhodobě k poklesu nezaměstnanosti. Ona totiž v principu není ani tak problém deflace, ale spíš pokles výkonu spojený s růstem nezaměstnanosti, která může být problém i v případě, že cenová hladina roste.

Za druhé, modely Nové keynesiánské makroekonomie nereflektují organizační uspořádání měnových politik. Centrální banky jsou historicky politické organizace, které v době nástupu éry centrálního bankovnictví vznikaly převážně proto, aby uspokojily politické ambice vlád, jak ve válečných konfliktech, tak třeba v kontrole toků monetárních kovů.

Proto souhlasím s názorem Luďka Niedermayera, který tvrdí, že ČNB jde o naplnění nám dosud nejasného cíle. Světové mocnosti (hlavně USA), zdá se, znovu nastupují do éry, která se dá nazvat inflacionistickou. Tedy proklamují ideu, že stálý růst cenové hladiny povede k dlouhodobé prosperitě, poklesu nezaměstnanosti, k udržení nabubřelých sociálních systémů a k oddlužení fiskálních politik. Je tedy velmi nasnadě domnívat se, že za intervencí ve prospěch inflace stojí politická objednávka, či politické stanovisko, a proto bych rád znovu upozornil, že některé hospodářsko-politické implikace Keynesiánských modelů byly v historii zneužity a s největší pravděpodobností budou i dnes.