Ahoj, je tu další pondělí a další blog Design Jinak! Dneska budu psát o mase, písmenkách, švédském designu, hodinkách a žirafách. Samá zajímavá témata, takže se pohodlně usaďte a jdeme na to.
Možná byste občas rádi věděli jakou část zvířete zrovna při obědě pojídáte. Jasně, něco tušíme, kde je třeba noha, prso, stehno a tak podobně, ale třeba u vepříků a hlavně u hovězího se už docela ztrácím. Moc nevařím, to bude možná tím, přiznávám. Ale co je třeba kus označovaný jako péro? To bych docela rád věděl. (Než ho vezmu do pusy. Levný vtip, ale musel jsem.) Barcelonské studio Fauna navrhlo pro místní řeznictví Corella moc hezké obaly na maso. Zákazník tak vždycky pozná co si kupuje, což se může hodit i například pokud jste cizinci. Fauna mimochodem nevytvořila jen obaly, ale celý nový vizuál Corella. Není to ironie když studio Fauna pracuje pro řeznictví?
Obaly na maso pro španělské řeznictví Corella navrhlo studio Fauna.
Zemřel Mike Parker. Zajímalo by mě, jakým písmem mu vytesají jméno na náhrobní kámen. Parker byl slavný typograf a otec ještě slavnějšího písma Helvetica. Ve skutečnosti písmo, které se původně jmenovalo Neue Haas Grotesk nevymyslel, jen ho malinko přepracoval a zajistil se o jeho rozšíření. Každopádně při této smutné příležitosti vám můžu dát přečíst dva články o Helvetice a o Parkerovi a možná tak pochopíte celý příběh jak okolo ní, tak okolo fontů obecně. Zjistíte také, že odborná veřejnost je schopná se hádat o každou čárku navíc. Co se týče Helveticy, její přepoužívanost časem zavinila také ztrátu její popularity mezi grafiky a písmo paradoxně doplavalo do stejného kanálu, ve kterém splývají Comic Sans s Arialem a s dalšími slavnými bratry. Škoda.
Logo Lufthansy napsané Helveticou.
Velkým problémem oboru architektura u nás na škole v Liberci je glorifikace kvantity nad kvalitou práce. Výsledek se tak občas promítne ve zvýšené frekvenci zívání při odevzdávkách, což má za důsledek nárůst koncentrace oxidu uhličitého v místnosti a tím pádem poškození mozku všech zúčastněných. Vidíte kam až to spěje? Jonas Wagell je zajímavý švédský designér a architekt, jemuž se daří (minimálně v designu) vytvářet obrovské množství práce a přitom nesklouznout do uniformní šedi. V tomto rozhovoru s ním zjistíte, že pracuje každý den 11 hodin a neprokrastinuje. Je to asi robot. Každopádně se podívejte na jeho výtvory, stojí za to.
Rozložená lampa Jack od švédského designéra Jonase Wagella.
Google představil nový androidí systém pro své chytré hodinky (smartwatch) i samotnou jejich specifikaci a všechny překvapilo, jak dobře to celé vypadá. A to není všechno. Hodinky totiž slibují, že dokážou automaticky poskytovat vám na míru šité informace.
"With a wearable device you can be going about the rest of your day, just glance down at your wrist and the information you need is there right away without even having to ask for it," said Android's director of engineering David Singleton.
Zaujala mě ta část s without even having ask for it. Mohlo by se to nějak zvrhnout? Budou hodinky chrlit dobře míněné ,,rady“ jako nějaká vaše hysterická partnerka nebo matka? Nebo by se do nich mohla dostat reklama? To by byla černá budoucnost. Tady se dozvíte všechny další informace. A přidávám i odkaz na jeden starší díl mého blogu o wearable technologies.
A pokud chcete jít zcela opačnou cestou a chytré hodinky vás vůbec nezajímají, zkuste si pořídit tyhle náramkovky Durr od norského studia Skrekkogle. Nemají display, ani ručičky, ani tlačítka, ani číslíčka, ale vibrují každých pět minut. A to je všechno co umí. Super ne?
Vibrační hodinky Durr z norského studia Skrekkogle.
V Ječné ulici je malý obchod s gumou všeho druhu, který se jmenuje (nápaditě) GUMA. Aspoň tyhle snad kdysi podsvícené písmena smutně visí z fasády nad výlohou. Mimochodem, nestůjte pod nimi, tuším, že U se nebezpečně kinklá a je dost velké a těžké. Vevnitř GUMY obsluhuje několik bizardních existencí v takových těch starých modrých pracovních pláštích, kteří zřejmě někde omylem vypadli ze stroje času. A právě tam jsem si šel koupit svojí první žirafu. A vlastně nás tam byla na žirafu, auto, psa, slona, kozu a další nezbytnosti fronta. Donedávna nepříliš povědomá společnost Fatra vyrábějící gumové a plastové produkty do toho pořádně šlápla. Nechala vytvořit svojí novou kolekci gumových nafukovacích hraček českými designéry Jerrym Kozou, jeho manželkou Annou, Honzou Čapkem a grafičkou Zuzanou Lednickou. A díky tomu Fatra vyhrála třeba dvě ceny Czech Grand Design. (Má žirafa byla ale navržena už Libuší Niklovou v šedesátých letech.)
Formule od Jana Čapka.
A to je všechno milé děti. Za dva týdny opět čtěte!
