Diskutovat s Václavem Moravcem přišli Radek John (Věci veřejné), Ondřej Liška (Strana zelených), Ivan Bartoš (Česká pirátská strana) a Petr Mach (Strana svobodných občanů).

Již samotný výběr tématu do předvolební debaty, čerpání dotací z EU, je z hlediska podstaty představení kandidátů a jejich programů do Evropského parlamentu nevhodný. Kandidáti jsou často kritizováni z toho, že hovoří o tématech či problémech, které ze své možné budoucí pozice europoslance nemohou ovlivnit. Tedy mají na ně malý, či žádný vliv. Tím jsou i evropské dotace, jež jsou primárně řešeny na národní úrovni. Jak jejich nastavení, přerozdělování tak následná kontrola (společně s Komisí). Není proto nezbytné ptát se kandidátů, co si myslím o dotacích, či jak by změnili jejich přerozdělování, když na to nemají v Evropském parlamentu vliv. Toto téma by se mělo řešit před volbami do národního parlamentu, podobně jako otázka přijetí či nepřijetí měny euro.

První anketní otázka zněla: „Kam by podle vás měly směřovat v následujících letech peníze z eurofondů, pokud vůbec?“ Podle Radka Johna (VV) se peníze v minulém období rozkradly či se investovaly do soukromých projektů. Ivan Bartoš (Piráti) dodal, že rozkrádání se dělo kvůli korupčnímu prostředí v ČR. Podle nich by měly peníze směřovat do vzdělání (Bartoš), veřejných staveb (John) nebo do modernizace infrastruktury a zvyšování kvalifikace, jak by si představoval Ondřej Liška (SZ). Petr Mach (Svobodní) tvrdí, že z dotací nemáme žádný zisk a „nakonec nula od nuly pojde“. Tento výrok se dá označit jako nepravdivý. Ministerstvo financí uvádí, že kladné saldo čisté pozice bylo mezi roky 2004 a 2012 250 mld. Kč. Otázka, kam by měly směřovat peníze z fondů, není před volbami do EP namístě, neboť o směřování dotací nerozhodují europoslanci.

Jak správně uvedl Radek John (VV), europoslanci nemají žádný vliv na čerpání dotací. Podmínky vyjednává Národní orgán pro koordinaci Ministerstva pro místní rozvoj, který připravuje výslednou Dohodu o partnerství. Nikoliv ale ministr vnitra, kterým byl Radek John, ale zástupci Ministerstva pro místní rozvoj. Rozhodně ale není hotova, jak uvádí John. Dohoda byla před měsícem odeslána do Bruselu, avšak konečné detaily se budou ještě dojednávat.

Přítomní kandidáti mají mezery nejen ve znalosti čerpání a kontroly dotací, ale rovněž také v tom, co mohou europoslanci prosadit. Ivan Bartoš například tvrdí, že by se europoslanci měli chovat jako whistlerbloweři a případné rozkrádání dotací zastavit. Toto tvrzení je značně zavádějící. Rozkrádání eurodotací rozhodně nezastaví europoslanci, ale orgány, které to mají na starosti, jako je Evropská Komise nebo orgány na národní úrovni, například Ministerstvo financí a Policie ČR. Přesto nelze europoslancům upírat možnost poukazovat na tyto problémy, případně se k ním vyjadřovat.

Petr Mach uvedl, že jako případný europoslanec by se snažil přesvědčit většinu Evropského parlamentu ke změně smluv či k vyjednání výjimky, kterou by se Česká republika vyvázala k přijmutí eura. Evropský parlament má sice podle článku 48 Smlouvy o Evropské unii právo navrhnout změnu smluv, pokud ale čteme Smlouvu dále, dočteme se, že: „Evropská rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí a, v případě institucionálních změn v měnové oblasti, s Evropskou centrální bankou. Toto rozhodnutí vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.“ Při konečném rozhodnutí o změně Smluv má EP pouze konzultační funkci.

V závěru debaty se rozběhla diskuze o výběru témat mezi Ivanem Bartošem a moderátorem Václavem Moravcem. Moravec vyčetl účastníkům sklouzávání k plochosti a nastolování témat, jako je pomazánkové máslo a banány, místo toho, aby se věnovali a odpovídali na otázky o změnách základních smluv Unie, funkčnosti institucí či roli Evropského parlamentu při jejich změně. Není ale právě úloha moderátora nastolovat tyto zásadní otázky, které voliče zajímají a ptát se důsledně, jak si kandidáti představují budoucí fungování EU?