Často kladené otázky o federalismu a Evropských listech federalistů

Se souhlasem autorů přeloženo z angličtiny. Originál často kladených otázek, návrh federální ústavy i všechny Evropské listy federalistů je možno nalézt na domovské stránce autorů Evropských listů federalistů.

1. O důležitých konceptech

Co je federace?

Federace je organizace, jejíž členové zůstávají autonomní a suverénní, zatímco předají omezené množství pravomocí samostatně fungujícímu orgánu za tím účelem, aby se tento orgán mohl postarat o všechny zájmy, o které se jednotliví členové (již) nemohou postarat sami. Orgán je suverénní s ohledem na tuto omezenou množinu pravomocí, ale nedisponuje hierarchickými pravomocemi ve vztahu ke členům organizace. Tím pádem obě úrovně vlády fungují suverénně. Sdílejí suverenitu pro celek i pro členy organizace, například federované členské státy. Tento systém může být změněn se souhlasem všech vlád, členů i celku. Viz listy č. 2, 5-8 a 10.

Co je intergovernmentální systém?

Jde o systém, ve kterém členské státy spolupracují na základě smlouvy a za tímto účelem předají pravomoci společnému orgánu. I když se to zdá podobné federaci, rozdíl je v tom, že v intergovernmentálním systému ztratí členské státy svou suverenitu, protože společný orgán činí kompromisy mezi zájmy jednotlivých členských států a zároveň hierarchickým způsobem neustále vynucuje uniformní způsob fungování: centrálně zaváděná uniformita. Bez ohledu na koncept subsidiarity zakotvený ve smlouvě, který by měl fungovat jako štít proti centrálně vnucené vládě. Viz listy č. 1, 2, 4 a 10.

Co je v kontextu Evropské unie myšleno subsidiaritou?

Jedná se o princip evropských smluv, podle kterého členským státům přísluší dělat, co mohou samy dělat nejlépe. Tento princip ale v evropském intergovernmentálním systému nikdy pořádně nefungoval, protože nikdy nebylo jasné, které pravomoci, v jakých doménách politiky by měly být ponechány členským státům, aby si o nich rozhodovaly samy. Evropské smlouvy v tomto směru postrádají nějakou definici či kritérium. Princip subsidiarity tedy neustále vyvolává otázky o dělbě moci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy. Evropská rada (shromáždění šéfů národních vlád) navíc může učinit libovolné hierarchické rozhodnutí s platností pro všechny členské státy.  Členské státy následně takové rozhodnutí musí vykonat, napříč celou Evropskou unií. Protože jsou ale tato rozhodnutí většinou výsledkem politického kšeftaření národně motivovaných agend, mohou být výhodná jen pro jeden členský stát a nevýhodná pro jiný. Díky tomu se intergovernmentální systém se svým nefunkčním principem subsidiarity setkává s rostoucím odporem. Naši kritiku principu subsidiarity v kontextu Evropské unie naleznete v listech č. 2, 11, 16, 20, 21 a 22.

Co je myšleno vertikální dělbou moci?

Vertikální dělba moci je jádrem federace: federální autorita má omezenou množinu pravomocí, aby se mohla postarat o společné zájmy všech členských států. Všechny ostatní pravomoci zůstávají občanům a členským státům. Federální autorita nemůže rozhodovat o žádných jiných záležitostech než těch, které jí byly svěřeny členskými státy v rámci taxativního výčtu pravomocí. Viz listy č. 14, 16, 21 a 22.

Co je horizontální dělba moci?

Jsou to klasické tři pilíře moci, tzv. trias politica: rozdělení vlády na zákonodárnou, výkonnou a soudní složku. Ve federaci může být tato horizontální dělba moci uplatněna jak na federální úrovni, tak na úrovni členských států. Viz listy č. 14, 19, 20, 21 a 22.

Co jsou brzdy a protiváhy?

I když je horizontální dělba moci - trias politica - provedena správně, mohou si tři složky moci navzájem zasahovat do svých oblastí působnosti. Aby se zabránilo tomu, že jedna zcela převáží nad ostatními, potřebuje ústava zabudované brzdy a protiváhy, které mezi jednotlivými složkami udrží rovnováhu. Viz listy č. 14, 16, 17 a 21-24.

Co je evropská integrace?

Tím máme na mysli druh asimilace členských států, který byl původně zamýšlen pouze k pokrytí ekonomických záležitostí. EU si nicméně během let díky neexistující jasné dělbě moci mezi sebou a svými členskými státy přisvojovala více a více oblastí politiky. Pojem ‘integrace’ tím pádem znamená, že členské státy musí čím dál tím víc vypadat jeden jako druhý, protože musí přijímat stejné strategie a pravidla. Viz listy č. 4, 5 a 6.

Co je na evropské integraci špatného?

Slovo ‘integrace’ je jako takové sympatické. Nicméně je důležité jej používat ve správném kontextu. Špatné je užití ve smyslu integrace členských států samotných. To je podobné asimilaci, ztrátě vlastní identity, což státy a občané nepodporují. Myšlenka ‘integrace’ je rozumná na úrovni federální autority. Na této úrovni je omezená množina pravomocí postoupená členskými státy federální autoritě vykonávána v integrovaném duchu. Ve federaci se tedy neintegrují přímo členské státy, ale pouze pravomoci federální autority.

Co je Kompetenzkatalog?

Kompetenzkatalog je taxativní výčet pravomocí postoupený členskými státy federální autoritě za tím účelem, aby tyto pravomoci, a žádné jiné, použila k péči o společné zájmy členských států, o které se již nemohou postarat samostatně. Například: mít evropskou obranu, evropskou zahraniční politiku, evropskou politiku pro energii a životní prostředí atd. Federální stát Německo mnohokrát usiloval o přijetí takového Kompetenzkatalogu v EU, zatímco ostatní státy jej vždy odmítaly. V podstatě je nasazení Kompetenzkatalogu to samé jako vytvoření federace. Viz listy č. 4, 10, 15 a 20-22.

Jaký je rozdíl mezi federací a intergovernmentálním systémem?

Ve federaci si členové zachovají svou suverenitu. Nic neztratí a naopak získají něco navíc: nebudou se muset strachovat o zájmy, o které se již nedokáží postarat sami. Aby bylo o tyto zájmy postaráno, založí suverénní členové federace stejně suverénní autoritu. Za tímto účelem vytvoří Kompetenzkatalog - taxativní výčet pravomocí, které budou v jejich zastoupení vykonávány touto (stejně suverénní) autoritou. Německo přitom zůstane Německem, Španělsko Španělskem a Rumunsko Rumunskem. Uvnitř intergovernmentálního systému členové postupně ztrácí jak svou suverenitu, tak i svou identitu: pomalu spolu díky integraci splývají. To ale nikdo z nich nechce. Proto v řadách mnoha členských států a občanů vidíme narůstající odpor proti Evropské unii. Intergovernmentalismus Evropské unie je živnou půdou euroskepticismu.

2. O federalizaci

Jsou federace jenom pro státy?

Ne. Federace je druh organizace, který může být použit jak v soukromé, tak veřejné sféře. FIFA - světová fotbalová federace - je příkladem soukromé federální organizace. Sdružení vlastníků bytových domů je rovněž federace: výbor tohoto sdružení disponuje omezenými pravomocemi pro péči o společné zájmy, jako je údržba střechy, výtahů a schodišť. Vlastníci bytů za tyto služby platí měsíční příspěvek. Ve federaci se těmto poplatkům říká daně. Družstvo - dobře známé v zemědělských a bankovních kruzích - má rovněž federální strukturu. Viz list č. 7.

Proč lidé vytvoří federaci?

Protože chtějí zůstat suverénní, ale rádi postoupí péči o některé záležitosti společnému orgánu. Podnět může přijít zvenčí (hrozby) i zevnitř (zájmy). A jsou za to ochotni platit: shromáždí finanční prostředky, kterými někomu jinému zaplatí za to, že se dobře postará o společné zájmy. V soukromé sféře finančními příspěvky, ve veřejné sféře prostřednictvím daní. Viz listy č. 9, 10, 12, 14 a 20.

Co země vstupem do federace ztratí?

Nic. Vlastně získá něco navíc, konkrétně jistotu, že se někdo jiný postará o ty zájmy, o které se (již) nemůže efektivně postarat sama.

Jak federace vznikne?

Soukromá federace vznikne na základě kontraktu, dohody nebo nějakého podobného druhu smlouvy. Veřejná federace je většinou založena na ústavě, nikoliv smlouvě. Státy se obvykle uchylují ke smlouvě jako nástroji pro vytvoření konfederace či intergovernmentálního systému. Viz listy č. 2, 4, 5 a 7.

Vědí lidé, co vlastně federace je?

Ne. Díky mylným informacím od evropských skeptiků a lidí nenávidějících Evropu si mnoho lidí myslí, že federace je superstát či impérium. To je holý nesmysl. Právě naopak: současný intergovernmentální systém Evropské unie, ve kterém mohou představitelé vlád v Evropské radě učinit libovolné rozhodnutí, a následně jeho provedení vynutit ve všech členských státech, je superstát.

Existuje více druhů federací?

Ano. Nejlepší je přečíst si list č. 5.

Jsou některé federace lepší než ostatní?

Ano. Občas jsou federace vytvořeny nesprávně, jak konstitucionálně, tak institucionálně. To vede k jejich brzkému zániku či špatnému fungování. Pro příklady viz listy č. 18 a 19.

Sdílí všichni federalisté stejné názory na federalizaci?

Ne. Bohužel neexistuje žádná převažující doktrína ohledně federalizace. My si tedy myslíme, že jsme se ve svých Evropských listech federalistů pokusili za použití starých i nových poznatků upřímným způsobem určit pevné obrysy evropské federalizace. Samozřejmě ale existují lidé s odlišnými názory, i když se jim možná nedostalo času, aby se s našimi listy seznámili důkladně.

S jakými dalšími názory se můžeme setkat?

Skupina lidí kolem předsedy Evropské komise José Manuela Barossa mluví o ‘federaci národů’. To je stejné, jako mluvit o ‘těhotném muži’: dvě slova, která nemohou být použita v jednom kontextu, neboli contradictio in terminis, jako například ‘ústavní smlouva’. Dá se mluvit pouze o ‘federaci občanů’, protože ať už vycházíme z jakékoliv knihy o federalismu, jsou to občané, kdo tvoří základ federace, nikoliv státy. Navíc existují rozdílné názory na to, jakým způsobem vytvořit evropskou federaci. Federalisté v Evropském parlamentu toho chtějí dosáhnout změnou současných evropských smluv. To odmítáme, protože to bylo zkoušeno již mnohokrát a vždy neúspěšně. Tento postup bude selhávat i nadále. Viz listy č. 11 a 12. My jsme si jako metodu pro federalizaci zvolili úspěšný přístup otců zakladatelů americké ústavy. To znamená organizací federálního shromáždění. Toto shromáždění by mělo vyprodukovat federální ústavu, která bude ratifikována většinou občanů nejméně devíti zemí eurozóny.

Jak dlouho se Evropa pokouší vytvořit federaci a proč se to dosud nepovedlo?

O nezbytnosti federální Evropy se diskutuje již 700 let; začalo to v habsburské říši. V naší moderní historii může být za první dobře formulovaný koncept evropské federace považován Manifest z Ventotene Altiera Spinelliho a Ernesta Rossiho z roku 1941. Poté začala evropská spolupráce Schumanovým plánem (deklarací) z roku 1950. Zamýšlená federalizace ale nikdy neslavila úspěch, protože zmíněný Schumanův plán obsahuje vážnou systémovou chybu, která se rozšířila do všech následných evropských smluv. Tuto chybu vysvětlujeme v listech č. 11 a 12.

Není ke vzniku federace zapotřebí homogenního lidu a jednoho homogenního jazyka?

Ne, to je častá mylná představa, která koluje bez jakéhokoliv opodstatnění.  Ani v USA nemluvili, nebo nemluví všichni anglicky. Miliony imigrantů i nadále hovoří svým rodným jazykem. Rozdíl mezi občany Vermontu a Texasu je navíc aspoň tak velký, ne-li větší, než rozdíly mezi obyvateli Finska a Řecka. A věděli jste, že federální Švýcarsko uznává čtyři rozdílné úřední jazyky? A že federální Indie uznává ne méně než 22 jazyků? Evropská unie uznává 23 jazyků. Viz listy č. 15 a 20.

Co činí federaci silnější než ostatní státní systémy?

Odpověď na tuto otázku bude jasná, podíváte-li se na federace jako Kanada, Spojené státy americké, Brazílie, Austrálie, Indie, Rakousko, Švýcarsko a Německo. Jsou to všechno velmi silné země. V Evropě se můžete podívat na rozdíly mezi federálním Německem a centralizovanou Francií: hospodářské krizi navzdory má Německo stále rostoucí ekonomiku, na rozdíl od Francie. Není to chybou prezidenta Francoise Hollanda, ale centralizovaným vládním systémem. Chcete-li vědět více, měli byste si přečíst odstavec 1.5 výroční zprávy Nizozemské centrální banky (DNB) z roku 2012. Ten vysvětluje, proč byl americký federální systém schopen zvládnout bankovní a ekonomickou krizi rychleji a efektivněji. Kromě toho byla v Americe od roku 1787 jen jedna vnitřní válka. Kolik válek jsme měli v Evropě od roku 1787 my? Viz listy č. 15-17 a 20-21.

Může Benelux sehrát roli v evropské federalizaci?

Ano. Benelux byl iniciátorem evropské spolupráce, dokonce před druhou světovou válkou. Také v současnosti vidíme, že je Benelux schopen hrát důležitou roli v dosažení obratu směrem ke skutečné evropské federaci. Viz list č. 13.

Jak se země stane členem federace?

Dvěma způsoby: buď okamžitě v momentě ratifikace ústavy (od toho okamžiku neexistují jiné podmínky, které musí plnit, než být v souladu s pravidly ústavy), nebo může vstoupit později. V tom případě vyžaduje ústava náročnou rozhodovací proceduru. Se vstupem nemusí souhlasit jenom občané a parlament vstupující země, ale také občané a parlamenty ostatních členských států, stejně jako obě sněmovny federálního parlamentu. Viz listy č. 5-8, 21 a 24.

Může členský stát opustit federaci jednostranně?

Jednostranně ne. Zde se použije stejná procedura jako v případě vstupu až po ratifikaci ústavy: všichni musí souhlasit s odchodem členského státu z federace (list č. 24). Tento předmět byl příčinou jediné americké vnitřní války mezi lety 1861-1865: kolem deseti států jednostranně opustilo federaci ze strachu, že Abraham Lincoln, jakmile se jako nově zvolený prezident ujme úřadu, zruší otroctví. Lincoln jim vyhlásil válku, výhradně proto, že opustily federaci. To bylo porušením ústavy, kterou chtěl obhajovat. Nikoliv kvůli otroctví. Teprve až v roce 1863 nechal otroctví zrušit.

Jaký je podíl federálního rozpočtu na HDP?

V USA to je 24 %, v EU stěží 1 %. Vidíme zde jeden z důvodů, proč má EU takové problémy se vstřebáváním dluhů svých členských států. Zas a znovu musí málo zadlužené či nezadlužené členské státy uzavírat vzájemné dohody o způsobu, jakým budou pomáhat členským státům zatíženým velkým dluhem. To Evropskou unii štěpí. Viz listy č. 1-5, 21 a 22.

Zůstanou daně členských států stejné po zavedení federální daně?

Samozřejmě, že ne. Po zavedení federální daně budou daně v členských státech sníženy, nebo zrušeny. Občané by z federalizace měli profitovat, ne na ni tratit. Které daně se stanou federálními a které zůstanou členským státům a jejich dílčím částem, je záležitostí ústavy a také věcí politických rozhodnutí. Viz list č. 22.

Bude mezi příjmy a výdaji větší rovnováha, bude-li existovat federální daň?

Ano. Podívejme se na příklad v oblasti výdajů na obranu. Spojené státy za obranu vydají dvakrát tolik než státy EU, ale jejich poměr mezi investicemi (25 %), personálem (50 %) a provozem (25 %) je mnohem vyváženější. Belgie, Itálie a Řecko utratí více než 70 % obranného rozpočtu na personál. Následkem je méně investic. Navíc dochází k velké fragmentací. V Evropě je přes dvacet různých bojových vozidel; rozhodnutí o vojenských záležitostech jsou přijímána na základě národních zájmů, aniž by se vzaly v úvahu přebytky a nedostatky v NATO a EU jako celku. Ze skoro dvou milionů evropských jednotek může EU aktivovat pouze 70 000. Tento druh finanční nerovnováhy ve federaci zmizí. Viz listy č. 21 a 22.

3. O Lisabonské smlouvě

Proč není možné vytvořit evropskou federaci změnou Lisabonské smlouvy?

Není to možné, protože tato smlouva obsahuje systémovou chybu, která ničí systém zevnitř. Každý pokus tuto chybu opravit jen vede ke zhoršení problému. Její kořeny je možno najít již v prvním oficiálním dokumentu, jež usiloval o vytvoření evropské sounáležitosti: Schumanově plánu z roku 1950. Chybou bylo/je chtít vytvořit federaci a) pomocí smlouvy, b) ratifikované národními státy. Od té chvíle byla sjednocující se Evropa hierarchicky řízena shora-dolů představiteli vlád. Místo toho mělo být usilováno a) o ústavu, b) ratifikovanou občany, protože federace má ze své demokratické podstaty charakter vlády zdola-nahoru. Jelikož byla tato systémová chyba přenesena do všech pozdějších evropských smluv, dokonce i do pokusu vytvořit Evropskou ústavu v roce 2003, jakákoliv nová změna smluv ji bude mít též, což bude bránit vytvoření federace. Každá revize navíc povede ke zhoršení destruktivní povahy intergovernmentálního systému, a tudíž k posílení odporu většího množství občanů a států proti EU. Pro další informace viz listy č. 11 a 12.

Co je vážně tak špatného na Lisabonské smlouvě

Lisabonská smlouva je nejhorší právní dokument, který byl kdy v historii Evropy napsán. Jádrem teorie tvorby zákonů je, že by se měla vytvářet pouze obecně závazná pravidla. A tato pravidla musí být jasná. Avšak Lisabonská smlouva - sestávající ze dvou podsmluv s více než čtyřmi sty články - je nejednoznačná a na svém konci má desítky protokolů, které říkají, jak by měly být tyto články uplatňovány, následované desítkami výjimek z těchto článků. To je jednou z nejhorších věcí, kterých se člověk při tvorbě zákonů může dopustit: vytvářet výjimky z obecných pravidel. Proto s ohledem na Lisabonskou smlouvu platí staré přísloví: čím víc pravidel, tím víc bláznů. Viz listy č. 1-5, 14 a 21-24.

Proč by mělo být možné federalizovat Evropu, když takové pokusy od roku 1950 selhávaly a počet evropských skeptiků a lidí nenávidějících Evropu vzrůstá?

Ano, změna paradigmatu je možná. Díky krizi máme reálnou příležitost docílit obratu nejenom finančího systému, ale i celého systému Evropské unie. Stačí rozumět tomu, co je federalismus. Federalismus upřednostňuje občany před státy. Skepticismus a odpor vůči EU a jejím technokratům narůstá právě díky jejímu intergovernmentálnímu systému, který funguje centralizovaně shora-dolů.

4. O federální ústavě (listy č. 21-24)

Proč jste si vybrali americkou ústavu pro Evropu?

Nevybrali jsme americkou ústavu pro Evropu. Je to evropská ústava vycházející z ústavní moudrosti evropských filosofů a politických teoretiků. Zásluhou Američanů konce 18. století bylo, že rozpoznali hodnotu spisů evropských filosofů a že byli prvními v historii lidstva, kdo tato moudra převedl do prakticky aplikovatelné ústavy. My Evropané jsme byli celou tu dobu slepí. Zaplatili jsem kvůli tomu vysokou cenu v podobě nekonečné řady válek v Evropě.

Co z vaší ústavy činí silný a použitelný základ pro evropskou federaci?

Naše ústava obsahuje pouze univerzální principy demokracie a federalismu. V pouhých deseti odstavcích. Její kompaktnost ji činí vhodnou pro libovolnou skupinu zemí, které si přejí federálně spolupracovat, neztratit svou suverenitu a všeobecně z ústavy profitovat. Stejně jako je 1 + 1 = 2 vzoreček, který platí ve všech zemích na světě, nezávisle na jazyku a kultuře. Každý bude takovému kompaktnímu, jasnému a obecně formulovanému textu rozumět. V každém případě je tato ústava protikladem Lisabonské smlouvy s jejími početnými přílohami a dodatky, které nikdo nerozumí, a která není použitelná dokonce ani pro technokraty samotné.

Co je těmi univerzálními principy ve vaší federální ústavě?

Jsou jimi: a) vertikální dělba moci (Kompetenzkatalog), b) horizontální dělba moci (trias politica), c) brzdy a protiváhy (rovnováha mezi složkami moci tím, že se navzájem potřebují), d) dualismus (parlament a prezident mají svůj vlastní demokratický mandát), e) listina práv, f) federace je složená z občanů, g) vzájemná práva a povinnosti mezi státy a mezi federální autoritou, státy a občany. To je vše, co v ní je. Ukázalo se, že to stačí na to, aby se mohlo spojit 50 amerických států. Kdo si troufá říkat, že něco takového není použitelné v Evropě, mluví nesmysly. Spojené státy americké a další velké federace dokazují mnoho desítek let opak.

Jak jste přišli k ústavě s pouhými deseti články?

Americká ústava z roku 1787 má pouhých sedm článků, ke kterým bylo přidáno 27 dodatků. Některé z nich jsme zapracovali do naší ústavy. Navíc jsme strukturu sedmi amerických článků vylepšili rozdělením některých z nich tak, aby byly čitelnější. Zároveň jsme použili prvky švýcarské ústavy. Proto má naše ústava článků deset.

Jak může proboha deset článků postihnout rozmanitost evropských společností?

Může. Díky tomu, že jsme se v ústavě omezili pouze na položení univerzálních principů, proti kterým nemůže být žádná země na světě. Svou malou velikostí v podobě pouhých deseti článků (Němci říkají: “In der Beschränkung zeigt sich erst der Meister.” —Goethe) právě pokrývá vše, co je nám v Evropě drahé. Na druhou stranu, Lisabonská smlouva s více než 400 články automaticky vyvolává potřebu členských států zapracovávat do textu velké množství národně motivovaných detailů a výjimek. Proto je tak neuvěřitelně špatným právním dokumentem, který poškozuje zájmy evropských občanů. Student práva, který by vytvořil podobný dokument, by byl vyloučen z fakulty.

Jak vaše ústava zaručí demokracii?

Systémem dvou sněmoven: Sněmovnou občanů a sněmovnou Senátu. První sněmovna bude volena přímo federálními občany oprávněnými volit, přičemž federace bude tvořit jediný volební obvod. Tak bude moci Němec volit Španěla a naopak. Senát je jmenován z řad parlamentů a parlamenty členských států federace. Prezident je rovněž volen občany. Jak parlament, tak prezident mají demokratický mandát. To je skutečný dualismus, který není možný v parlamentní demokracii, ve které má sice moc zákonodárná konečnou pravomoc, ale v praxi všech evropských zemí je vedena na vodítku mocí výkonnou. Viz listy č. 17 a 22.

Proč by Němec hlasoval pro Španěla? Jak by věděl, že to je dobrá volba?

Nemusí to vědět. Volby by měly probíhat za účasti transnacionálních a transevropských stran. Volič hlasuje pro kandidáta své oblíbené politické strany. Tedy jde o systém seznamů. Je na politických stranách, aby na seznam umístily kandidáty adekvátní pro celou federaci. Seznam, který dá voličům možnost zvolit nejlepšího kandidáta. Například také tím, že seznam uspořádají tak, že se na něm budou pravidelně střídat muži a ženy. Tím se dosáhne rovnosti pohlaví. Viz list č. 22.

Navzdory federální ústavě jsou Američané na fiskálním útesu…

Ano jsou, ale s naší ústavou by k tomu nedošlo. Americkou verzi jsme vylepšili, například tím, že jsme dali prezidentovi pravomoc uspořádat závazné referendum k nalezení cesty ze slepé uličky, která vznikne, když politici zneužijí systém brzd a protiváh tím, že zablokují přijímání rozhodnutí.

Takže zavádíte přímou demokracii?

Ano. V polovině 19. století si Švýcaři navrhli svou vlastní federální ústavu po vzoru té americké a zahrnuli do ní prvky přímé demokracie. Její nejlepší aspekty jsme přidali do naší ústavy. Viz listy č. 23 a 24.

Co musí členské státy federace upravit ve své vlastní zemi?

Nic. Zůstanou tak, jak jsou, a zachovají si to, co mají: svůj vlastní parlament, vládu, soudní systém atd. Jediné, co udělají, je, že předají některé dobře definované záležitosti, o které se již - díky globalizaci - nemohou efektivně postarat samy, jinému orgánu, takže se těmito záležitostmi již nebudou muset znepokojovat.

5. O organizaci federálního shromáždění

Proč v roce 2013 plánujete uspořádat federální shromáždění, jako bylo Filadelfské shromáždění v roce 1787?

Na konci května 2014 budou volby do Evropského parlamentu. Během posledního roku přišlo mnoho unijních politiků - včetně předsedy Evropské komise - s prohlášením, že by měla existovat federální Evropa. Tito politici zřejmě začali pronášet tato slova díky sérii krizí v Evropě. Takže je na čase zorganizovat občanské shromáždění, aby vytvořilo návrh federální ústavy a předložilo jej všem evropským občanům v rámci referenda.

Ostatní federalisté s tím souhlasí?

Ne. Čelní federalisté v tento okamžik (květen 2013) vykazují dva postoje, které se od toho našeho liší. Chtějí takové federální shromáždění uspořádat v roce 2015, tedy až po volbách v roce 2014. To znamená, že tyto volby budou opět národně/nacionalisticky laděny, stejně jako tomu bylo u předchozích voleb. I přesto, že Evropa je ve vážné krizi, nejen finančně, ale také institucionálně: členské státy vůči sobě navzájem zaujímají čím dál tím vyostřenější postoje díky absenci evropské agendy; existují pouze agendy národní. Není nám jasné, proč chtějí shromáždění odkládat, jelikož každý z médií a veřejného mínění ví, že takhle to dál už v Evropě nejde. My tedy naléhavě žádáme, aby se toto shromáždění konalo nyní, před volbami v roce 2014. Ti samí lidé chtějí navíc federalizovat prostřednictvím (další) změny evropských smluv. My jsem však již vysvětlili, že díky velice závažné systémové chybě žádná úprava smluv nikdy nepovede k federaci, ale spíše ke katastrofě.

Proč chcete federální shromáždění s představiteli organizací občanské společnosti místo zástupců evropských institucí či členských států?

Federace je z a pro občany. Pohroma, ke které dojde, když umožníte zástupcům Evropské unie a národních států diskutovat a rozhodovat o evropské federalizaci, se stala dostatečně zřejmou po neúspěšném konventu Valéryho Giscarda d’Estaing v letech 2002-2003. Viz list č. 25.

Koho tyto organizace občanské společnosti zastupují?

Zdá se, že v každém členském státě Evropské unie existují desítky organizací, které tak či onak usilují o evropskou pospolitost, jednotu a spolupráci. Organizace starších i mladých; spolky intelektuálů; kulturní, politické a aktivistické skupiny; zavedené i nedávno založené organizace. Dohromady reprezentují miliony evropských občanů, kteří jsou - podle Eurobarometru - velmi proevropsky nakloněni, ovšem už ne tak úplně nakloněni současné Evropské unii. Některé organizace fungují jako zastřešující organizace pro mnoho jiných. Vzhledem k tomu, že federace musí být založena přímo občany, volíme občanské organizace jako účastníky Shromáždění. Zástupci institucí Evropské unie a členských států budou pozváni jako pozorovatelé, ale nebudou mít možnost podílet se na rozhodování.

Proč je federální shromáždění omezeno na 55 delegátů? Populace Evropy je mnohem větší než ta americká v roce 1787?

Za prvé bychom chtěli omezit počet delegátů na 55 jako poctu 55 delegátům Filadelfského shromáždění. Oni byli ti, kdo založili americkou federaci, jež nejprve spojila 13 států a nakonec 50. V Evropě jsme schopni téhož. Za druhé je nesmysl předpokládat, že si větší počet Evropanů žádá větší počet delegátů. Nakonec to bude o kvalitě návrhu federální ústavy a kvalitě delegátů těchto občanských organizací.

6. O referendu o federální ústavě

Jak by mohlo být možné uspořádat celoevropské referendum o návrhu federální ústavy vytvořené federálním shromážděním?

Profesionálové to dokáží a technické prostředky jsou k dispozici.

Jak zabráníte podvodům při elektronickém hlasování?

Vygooglujte si 'Fraternité 2020'. Vyplňte svůj hlas a odpověď bude zřejmá.

Co se stane, ukáže-li se v referendu, že většina je pro federaci? Dojde k rozpuštění Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady?

Jsou tři možnosti: 1) nezískáme většinu v devíti zemích eurozóny, 2) získáme většinu v devíti zemích eurozóny a 3) získáme většinu v ještě více než devíti zemích eurozóny, možná dokonce v celé EU. V prvním případě je všemu konec a prohráli jsme. Ve druhém případě vytvoříme federaci devíti a více zemí eurozóny. Tyto státy samostatně opustí EU a opět do ní vstoupí už jako federace. Ve třetím případě, kdy se členem federace chtějí stát všechny země EU, se vytvoří přechodný plán pro přeměnu celé EU na federaci.

Opravdu si myslíte, že budou lidé v Evropě hlasovat pro evropskou federaci?

Ano. Protože tato federace je dle našeho mínění tou jinou Evropou, po které občané prahnou již mnoho let. Jsme přesvědčeni, že federace bude pořádnou vzpruhou pro evropský kontinent, které je nyní zapotřebí.

Odkud mají evropští občané právo o tom hlasovat?

Z vysvětlení Jamese Madisona, které napsal v roce 1789 v návrhu prvních dodatků americké ústavy: “Všechna moc je nejprve svěřena a následně odvozena z lidu. (...) Lid má nezadatelné právo zreformovat nebo změnit svou vládu, kdykoliv by byla neadekvátní účelům, pro které byla zavedena.” Zde Madison ve dvou větách shrnuje, co bylo psáno od časů Aristotela až po Montesquieua ohledně primárního politického práva občanů: zreformovat nebo odstranit svou vládu, pokud by ta fungovala špatně.

Kolik hlasů je potřeba k vytvoření federace?

Potřebujeme jen většinu občanů v devíti zemích eurozóny.

Kdy budeme mít federaci?

To, že federace vznikne, je jasné. Kdy? To záleží na výsledku referenda.

6. O autorech Evropských listů federalistů

Proč jste tyto Evropské listy federalistů napsali?

Abychom napravili omyl, kterého se dopustili Jean Monnet a Robert Schuman v roce 1950. Místo toho, aby vytvořili federaci z občanů a občany, sáhli po federaci národních států, ve které dominují představitelé vlád se svými národně motivovanými agendami. Monnet a Schuman měli, společně se Spinellim, projít stejným myšlenkovým procesem a zvolit postup jako otcové zakladatelé v Americe: nechat federální shromáždění, aby přetavilo moudrost evropských filosofů do federální ústavy. Pokud by tak bývali učinili, nevybrali by si v roce 1950 špatnou metodu pro založení federace pomocí smlouvy mezi národními státy. Ještě jednou připomeňme, že v roce 1950 bylo zcela jistě jejich cílem vytvořit federaci, ale kvůli systémové chybě k tomu nikdy nedošlo, a ani v budoucnu k tomu nedojde. Mluvit o federalizaci bylo dokonce dlouhá léta tabu. Když během roku 2012 začali členové Evropské komise kvůli bankovní a hospodářské krizi konečně slovo federace používat, uvědomili jsme si, že nadešel správný čas udělat, co Monnet, Schuman a Spinelli v roce 1950 bohužel neudělali a co v roce 1999 kritizoval Robert Levine v New York Times: “Evropa potřebuje svou vlastní verzi Listů federalistů.” Viz úvod do našich listů na naší domovské stránce http://www.europeanfederalistpapers.eu.

Co vás opravňuje napsat tyto listy? Nejmenujete se Jefferson, Madison, Hamilton ani Jay.

Ano, jmenujeme se jinak. Naše Evropské listy federalistů vychází z více než deseti let studia a devíti měsíců psaní. A také ze čtyřiceti let vědomostí a zkušeností podpořených uplatňováním pravidel a principů vědy veřejné správy, ústavního práva, filosofie a politologie a doplněných podrobným studiem oborové literatury. Sami posuďte, zda nás to dostatečně opravňuje k sepsání těchto listů.

Jste politici, vědci, nebo poradci v oboru veřejné správy?

Nejsme politici ani nepracujeme pro žádnou politickou stranu. Můžete si nás zařadit mezi vědu a poradenství v oblasti veřejné správy. Vysvětlujeme, proč je federace zapotřebí, k čemu musí dojít, aby vznikla, a jak toho docílit. To je poradenství. Uplatňujeme ale také své znalosti a zkušenosti (což je věda) a svá tvrzení opíráme o údaje, fakta a racionální argumenty (to je rovněž věda). Během evropské historie nebyly listy jako ty naše dosud nikdy napsány. Zato ale mohou být překonány, pokud lidé s lepšími informacemi, v souladu s akademickými pravidly (písemně, aby bylo možné ověření) naše názory pomocí přesnějších údajů, faktů a argumentů vyvrátí.

Proč jsou Listy pouze v holandštině a angličtině?

Nemáme finanční prostředky pro další překlady. Naši sympatizanti se nicméně chopili iniciativy a založili skupinky dobrovolníků za účelem překladu Listů do dalších jazyků (situace v květnu 2013): švédština, litevština, rumunština, španělština a čeština. Doufáme, že další budou následovat.

Existují další významné federalistické skupiny?

O federalizaci je veliký zájem. Na globální úrovni i v případě stovek skupin v Evropě. Je jich příliš mnoho na to, abychom je zde mohli uvést všechny. Některé skupiny by ale neměly zůstat nezmíněny: Unie evropských federalistů, Spinelliho fórum/skupina, jednotlivé sekce Mladých evropských federalistů a Evropská federalistická strana. Z celosvětové úrovně bychom rádi zmínili Světové federalistické hnutí a Asociaci pro světovou ústavu a parlament.