Nad eurem si umyjeme ruce

Debata nad přijetím eura v České republice se v minulém týdnu opět lehce oživila. Odpůrci eura pod vedením poslance Evropského parlamentu Jana Zahradila totiž uspořádali v Senátu Parlamentu ČR veřejné slyšení na toto téma. Představena byla Petice pro korunu (www.peticeprokorunu.cz), kterou podepsalo více než 40.000 občanů. Dle argumentů předkladatelů petice by se měla Česká republika snažit změnit své závazky a z povinnosti přijmout euro by se měla stát možnost. K tomuto cíli vede dle předkladatelů dlouhá, ale schůdná cesta – modifikace přístupové smlouvy a její ratifikace v Evropském parlamentu jakož i ve všech parlamentech členských zemí EU.

Je skutečně nutné měnit přístupovou smlouvu?

V přístupové smlouvě České republiky k EU je stanoven závazek, že členská země přijme veškerou legislativu Evropské unie, včetně ustanovení o společné měně. Tento požadavek je logický, jelikož by jednotný vnitřní trh EU jen stěží mohl fungovat, pokud by obdobná pravidla neplatila ve všech zemích. Samozřejmě že v mnohých oblastech existují výjimky. Jistě si vzpomeneme na omezení možnosti Čechů pracovat bez omezení ve všech zemích EU či na omezení prodeje zemědělské půdy v ČR cizincům. Tato omezení, která ve zmíněných případech trvala maximálně sedm let, však byla svou povahou dočasná a reflektovala hospodářskou a společenskou připravenost na plnou harmonizaci práv a povinností.

S eurem je to poněkud složitější. Výjimku přijmout euro jako svou měnu si vybojovaly pouze vlády Spojeného království a Dánska. Všechny ostatní země od Švédska, přes Polsko, Česko až po Bulharsko se zavázaly, že euro jednou přijmou. Ano, jednou! Dosud je v EU aplikován přístup (a nic nenasvědčuje tomu, že by se měl měnit), že země se pro projekt eura rozhodne samostatně v okamžiku, který vyhodnotí jako vhodný. I přes ekonomické problémy posledních několika let a vážné makroekonomické problémy některých členů eurozóny (např. Řecka) se tento projekt zdá být stále poměrně atraktivní. Svědčí o tom např. nedávný vstup Lotyšska a blížící se vstup Litvy (od ledna 2015). Počet zemí eurozóny tak stoupne na 19, nemluvě o dalších zemích (např. Černá hora), které přijaly euro unilaterálně.

Jak je to tedy s nutností přijmout euro? V evropském právu neexistují žádné sankce vůči zemi, která se včas nerozhodne euro přijmout. Očekává se, že země bude ekonomicky připravena a společná měna bude mít zároveň podporu obyvatel. Chybí-li tato podpora, vláda se k takovému kroku jen stěží odhodlá. Jaký je tedy rozdíl mezi současným stavem povinnosti a možností přijmout euro? Osobně žádný nevidím.

Nedostatek odvahy bojovat za/proti euru

Autorům petice pro korunu vyčítám nedostatek odvahy. Je naprosto legitimní, kdyby byli otevřeně proti euru a argumentovali ve prospěch zachování české koruny. Oni však požadují jen změnu závazku na možnost. Jedním z jejich argumentů je, že s eurem přijmeme i dluhy cizích zemí. Pomineme-li nepřesnost tohoto argumentu (dluhy rozhodně nový člen eurozóny nepřijímá, jedná se o ručení za vratné půjčky!), zbyde typický politický oportunismus. Dejte nám jen práva, ale žádné povinnosti! Dejte nám práva čerpat výhody, ale nic, co bychom měli dát ostatním! Zůstala by v Evropské unii jakákoli solidarita, kdybychom všichni přemýšleli stejným způsobem? Přežila by kohezní politika, prostřednictvím které Česká republika čerpá miliardy korun ročně?

Vraťme se však k otázce přijetí eura a podívejme se, jak se k této problematice staví Vláda ČR. Ve svém programovém prohlášení se ke společné měně přihlásila, premiér Sobotka však prohlásil, že přijetí eura je za horizontem současné vlády. Připomeňme, že předstupněm přijetí eura je vstup země do systému ERM 2, ve kterém pak země musí setrvat minimálně dva roky a splnit vybraná fiskální a monetární kritéria. Vláda ČR nepředpokládá učinění ani tohoto kroku. Není to podobné pokrytectví a nedostatek odvahy jako v případě předkladatelů Petice pro korunu? Není férovější prohlásit, že tato vláda není na přijetí eura připravena, nicméně respektuje závazky ČR v EU?

Mám pocit, že k euru mají obě strany podobně ambivalentní postoj. Na jedné straně se z eura stala globální a respektovaná měna, která nijak nepoškodila ani později přistoupivší země (např. Slovensko, Estonsko), na straně druhé, vzhledem k ekonomické situaci v EU a Eurozóně je možná taktičtější vyčkávat na vhodnější příležitost k přijetí eura. Každopádně jasných odpovědí se nedočkáme ani od autorů Petice pro korunu ani od současné české vlády. Zatímco první říkají „ne, ale možná někdy“, druzí odpovídají „ano, ale možná někdo jiný“. Odpověď nechť si najde každý sám.