Problém tkví už v samotném negativním pojmu „konflikt". Ve své podstatě se ale jedná o prachobyčejnou konfrontaci názorů, která je naopak více než prospěšná. Často jejím prostřednictvím vede jediná cesta z patové situace, která zdánlivě nemá řešení.
Střet názorů je pro život osobní, ale i pracovní nevyhnutelný a navíc nutný. Většina manažerů a vedoucích pracovníků bere konflikt jako něco, čemu se musí za každou cenu vyhnout, co se musí ihned ukončit. Zapomínají ale na to, že právě konfrontace posouvá věci dál, učí nás diskuzi, kterou navíc v Česku zrovna příliš neumíme. Vidíme to na školách, později v zaměstnání a i v osobním životě, natož pak třeba v politice. Přitom je to základní stavební prvek pro to, se ve finále dohodnout.
Průběh konfrontace komplikují emoce a i charaktery jednotlivých účastníků. Někdo je klidnější, někdo své emoce kontroluje hůř – oba ale mají právo na názor a měli by umět jej vyjádřit. Aby se konflikt na pracovišti nevymkl kontrole, musí zajistit právě vedení firmy.
Přístup ve stylu: „jen ať si to vyříkají" obyčejně není moc efektivní. Šéf by i nad těmito věcmi měl mít určitou kontrolu. Nemusí do každého sporu přímo a priori zasahovat, ale jistě by jej měl být schopen a ochoten korigovat. Ostatně děje se to na pracovišti, takže to je jeho věc a měl by se zajímat. Ostatně sám šéf podniku musí být ochoten své názory konfrontovat.
Obecně je z mých zkušeností konzultanta lepší, když je na pracovišti živo a výměna názorů probíhá. Ticho na pracovišti totiž často neznamená souhlas, ale ostych nebo hůř, nezájem, zlobu a nepřátelství. Přesto mají šéfové často rádi „beznázorové pracovní prostředí“ a naprosto mylně si toho cení. Zdánlivý klid jim přidává na důležitosti a podporuje jejich ego. Ego ale zisky a prosperitu firmě nepřinesou.
Pokud tedy ve vaší firmě občas zavládne „Itálie“, nepanikařte. Naopak buďte rádi, že děláte s lidmi, nikoliv s ovcemi.
Jak se efektivně vypořádat s konflikty na pracovišti?
1. Za všech okolností dodržujte zásady slušného chování
2. Neberte si konflikt samotný osobně – nesouhlas není averze
3. Výtky prokládejte pozitivy, buďte diplomatičtí a empatičtí
4. Dodržujte tzv. komunikační sendvič – řekněte plus, pak mínus a opět plus
5. Počítejte do deseti – nevstupujte do konfrontace s horkou hlavou, nejdříve si utřiďte myšlenky. Často totiž emoce nezvládnete ve chvíli, kdy v diskuzi znejistíte, ztratíte se. Verbální útok je pak obrannou reakcí na zamaskování vlastní nejistoty
6. Vždy dodržujte racionální a pracovní základ konfrontace – osobní věci řešte mimo kancelář a mimo pracovní dobu
