Warren Buffet: „je to třídní válka a moje třída tuto válku vyhraje“!

Zájem USA

V případě lídra západního světa převažují nad ekonomickými zájmy, zájmy geopolitické. Kohl, Mitterrand a Západ jako takový (včetně USA) investovali do Řecka už tolik politického i finančního kapitálu, že Řecko jen tak jednoduše eurozónu opustit nemůže.  Připomeňme si jen, že to byli právě Kohlovi ekonomičtí poradci, kteří mu důrazně nedoporučovali přijmout Řeky do eurozóny a byli to právě Kohlovi právní poradci, kteří jej zapřísahali, aby - když už Řecko v eurozóně tak mermomocí chce – ať do přístupové smlouvy alespoň vloží pojistku v podobě možnosti vyloučit jej, nebude-li dodržovat požadovanou finanční disciplinu.

Hlavními důvody, proč jejich rady Helmut Kohl nevyslyšel, byly:

1. Řecko hrálo klíčovou a nezastupitelnou roli v jižním křídle NATO,
   
   
2. v Řecku a Itálii byly tradičně silné komunistické strany a Západ oběma zemím, prostřednictvím dotací zajišťoval mnohem větší prosperitu a životní standard, než jim mohl nabídnout tehdejší Sovětský svaz. Jinými slovy, šlo v podstatě o „úplatek“, aby Řecko a Itálie nesklouzly do sovětské zóny vlivu.

Nevím, jaký názor má laskavý čtenář, ale já si myslím, že na geopolitických zájmech Západu se dnes nezměnilo vůbec nic. Řecko pořád hraje důležitý part v NATO a sklouznutí, dnes už ne do Sovětské, ale do Rusko – čínské zóny je stejně aktuální jako v minulosti.

Prioritním geopolitickým zájmem USA je a zůstává Řecko v eurozóně a v EU udržet za každou cenu, ovšem bez levicové vlády! Na závěr této úvodní části a se znalostí věci stačí na tomto místě jen konstatovat, že záměry USA a zemí eurozóny jsou ve výše uvedeném cíli naprosto identické. Správně položená otázka nespočívá v tom, jak by mělo Řecko splatit své dluhy, nebo zda jej vyloučit či nevyloučit z eurozóny, ale správně položená otázka zní: „jak v Řecku odstranit levicovou vládu Syrizi“? To je podstata problému a ne řecké dluhy (dluhy jsou jen jeho jevem)!

Jak svrhnout levicovou vládu Syrizi?

V historii se Západu při odstraňování nepohodlných vlád osvědčily tři taktiky:

1. „Stalingradská“, obklíčit a vyhladovět, nebo jak jí nazývají Němci: nechat řeckou vládu a řecký lid „podusit ve vlastní šťávě“,
   
   
2. puč, kdy armáda svrhne vládu a přebere moc,
   
   
3. přímá vojenská intervence, pokud se puč nepovede.

V současné době Západ používá taktiku „dušení Řeků ve vlastní šťávě“, s tím že buď:

1. levicová vláda kapituluje a přijme podmínky „Velké trojky“,
   
   
2. nebo vládu svrhne sám naštvaný řecký lid, kdy své strádání - na hranici humanitární katastrofy - přičte na vrub neschopnosti Syrizi.

K moci se po té dostane klasická pravicová vláda a jako mávnutím kouzelného proutku dluhy začnou hrát zcela nepodstatnou roli. Západ mu je odpustí, nebo alespoň podstatnou část, vytvoří pro Řecko (nějakou) obdobu Marshallova plánu a tím celá tato bouře ve sklenici vody „šťastně skončí“. Obdobně šťastně skončí i puč či intervence.

Závěr

Vláda Syrizi má jen malou šanci na přežití. Pokud se nějakým zázrakem udrží, bude Řecko donuceno eurozónu opustit a až bude levice z vlády odstraněna, bude s velkou slávou zase přijato zpět. Jak trefně řekl, nemýlím-li se, Warren Buffet: „je to třídní válka a moje třída tuto válku vyhraje“! Nezbývá, než dát mu za pravdu.