Mohlo by to až vyvolávat podiv, to jak se od podzimu 2013 periodicky propírají kroky české centrální banky: konkrétně politika zaměřená na udržování kurzu koruny na úrovni 27 za euro, případně na úrovních slabších. Mohlo by to vyvolávat podiv, ale nemělo by. Problémem je, že v našich končinách přece několik věcí všichni dobře víme a známe. Jsme experti na fotbal a na hokej, jsme znalci piva (tedy: je nám to vštěpováno snad již od dětských krůčků, takže tomu docela věříme) a samozřejmě všichni víme, že koruna má být silná.

Ale, řečeno vážněji: peníze jsou součástí života nás všech a málokdo si na ně chce nechat „jen tak“ sahat. Cílené oslabení měny není zrovna krok, k němuž by se centrální bankéři v rozvinutých ekonomikách uchylovali často, ostatně taktéž v terminologii ČNB jde o nekonvenční nástroj. Navíc jde o krok s dopady dobře patrnými na první pohled i všem laikům, pro něž jinak nuance měnové politiky zůstávají vzdálené a nezajímavé.

Koruna pod vlivem kroků, s nimiž ČNB přišla v listopadu 2013, oslabila o několik procent a předmětem veřejných debat se hned stalo, o kolik nám prodraží zahraniční dovolené a zboží z dovozu. Každý krok na poli hospodářské politiky přináší části ekonomiky výhody, zatímco zbytek společnosti na takové kroky doplácí: ať již přímo anebo nepřímo. „Žádný oběd není zadarmo“, říká bonmot oblíbený v ekonomické teorii. Slabší koruna je skutečně nepříjemným faktorem pro ty, kdo cestují do zahraničí (ostatně: povzbuzení turistiky v tuzemsku na úkor dovolených v cizině by bylo jedním z žádoucích efektů oslabení koruny, neboť více peněz utracených na dovolenou v tuzemsku by znamenalo více peněz pro tuzemské poskytovatele příslušných služeb s pozitivním dopadem na zaměstnanost v české ekonomice). Slabší koruna je ovšem zároveň pozitivní zprávou pro exportéry, tedy pokud je koruna na slabších úrovních držena dostatečně dlouhou dobu, což je přesně to, o co ČNB usiluje a k čemu se zavazuje. Růst exportů znamená více investic do výroby a vybavení v příslušných odvětvích ekonomiky: a také růst zaměstnanosti. Slabší koruna je špatnou zprávou pro dovozce a toto je třeba brát v úvahu s veškerou vážností. Nejde totiž jen o dražší dovozy spotřebního zboží, jež by šlo snad nahradit nabídkou zboží tuzemské provenience: tuzemská výroba (a koneckonců i vývozy) je dovozně hodně náročná a řada domácích výrobců, jež část komponentů pro svoje výrobky dováží, měla v prvních měsících po oslabení koruny problém přenést vyšší náklady do svých cen. Přizpůsobení cen zabere určitý čas: opět, centrální bankéři toto vědí a proto odmítají opustit svůj kurzový závazek příliš brzy.

Jsme v polovině srpna roku 2015. Co se přihodilo od závěrečného čtvrtletí roku 2013, kdy ČNB přešla na politiku umělého udržování koruny na slabších úrovních? Česká ekonomika, měřeno ukazatelem HDP, vykázala od počátku roku 2014 kumulativní růst 4,8 % (tzv. reálný růst, tj. ve stálých cenách), a přidat bychom mohli i mezičtvrtletní růst HDP 1,4 % v samotném čtvrtém kvartálu roku 2013: pak by se kumulativní růst HDP dostal přes 6 %. Zaměstnanost v české ekonomice, měřeno opět od počátku roku 2014, vzrostla o 93 tisíc. Nezaměstnanost klesla o 86 tisíc; oba údaje jsou sezónně očištěné. Inflace? Od listopadu 2013, tedy přesně od chvíle, kdy ČNB přikročila k politice slabší koruny, vzrostly spotřebitelské ceny v české ekonomice o 1,5 % (kumulativní růst k letošnímu červenci). Troufne si někdo označit tuto úroveň inflace za příliš vysokou? Řečnická otázka… Odpovědí je, že spotřeba domácností v české ekonomice roste na mezičtvrtletní bázi nepřetržitě od počátku roku 2013 a po oslabení koruny na podzim roku 2013 se tempo růstu spotřeby v průměru ještě zvýšilo.

S čím se tedy „smíříme“? Se slabší korunou a se silnějším růstem ekonomiky, který sebou nese zlepšování situace na trhu práce a vyšší životní úroveň? Anebo bychom to „rádi“ naopak? Silnější korunu a slabší hospodářský růst? Je to opravdu tak těžké dilema? Jasně: české ekonomice pomáhá souběžné hospodářské oživení v eurozóně, levná ropa, ekonomiku popohání k růstu také uvolněnější rozpočtová politika české vlády. Ale, i tak: skoro to vypadá, že spíše než na měnové politice ČNB nalezneme více věcí k přemítání a ke kritice na tom fotbalu a hokeji…