V souvislosti s demokratickým deficitem EU dochází počínaje Maastrichtskou smlouvou k posilování pravomocí národních parlamentů v rámci unijního rozhodovacího procesu. Tyto pravomoci jim umožňují stále více se podílet na kontrole unijní agendy a jednání exekutivy. Způsob a míra využití těchto pravomocí již však závisí na jednotlivých národních parlamentech.
V průběhu let se ukázalo, že zvýšená schopnost využívat těchto pravomocí vyžaduje organizační změny ve fungování národního parlamentu. Jednou z možných změn je zavedení tzv. mainstreamingu, tedy zapojení sektorových výborů do kontroly unijní agendy. V zemích, kde je mainstreming využíván, nezávisí kontrola unijní agendy pouze na výborech pro evropské záležitosti, ale v závislosti na problematice, které se projednávané dokumenty týkají, také na příslušných sektorových výborech. Mainstreaming je v současnosti využíván především ve skandinávských zemích (od Norska po Finsko), v Německu, Irsku či ve Velké Británii a Nizozemsku. V případě ČR není institucionalizovaný ani v jedné z komor Parlamentu České republiky. Zapojování sektorových výborů do kontroly unijní agendy se u nás děje na ad hoc bázi a spíše sporadicky. Na místě je tedy otázka, zdali by nemělo dojít k jeho institucionalizaci.
Stěžejním důvodem pro institucionalizaci mainstreamingu je snižování demokratického deficitu EU, a to právě tím, že český Parlament bude povinen lépe využívat svých pravomocí, jež mu jsou v rámci unijního rozhodovacího procesu uděleny. Zapojení sektorových výborů totiž umožní českému Parlamentu zvýšit podíl projednaných dokumentů v rámci unijní agendy. Zároveň tím, že dokumenty týkající se určité problematiky budou projednávány v příslušných sektorových výborech, může dojít i ke zkvalitnění kontroly.
V současné době se v rámci jednotlivých komor zabývají veškerou unijní agendou pouze výbory pro evropské záležitosti. Vzhledem k jejímu rozsahu není možné, aby byly projednány všechny dokumenty, jež do ní spadají, nýbrž musí docházet k jejich selekci. Díky zapojení sektorových výborů by tato selekce mohla být méně razantní a docházelo by tudíž k projednání i těch dokumentů, které by jinak prošly bez přezkoumání. Navíc unijní agenda zahrnuje celou řadu politik, od životního prostředí až po ochranu spotřebitele. Pokud by došlo k decentralizaci její kontroly, mohla by být lépe využívána expertiza sektorových výborů, jejichž členové by mohli hlouběji posoudit dopady unijních návrhů a dokumentů na domácí politiku.
Rozšíření a zkvalitnění kontroly unijní agendy by mohlo napomoci nejen k lepšímu dohledu nad dodržováním principu subsidiarity, ale také zvýšit povědomí o evropských záležitostech, a to jak mezi poslanci či senátory, tak případně i u veřejnosti. Právě využívání expertizy sektorových výborů a znalosti domácích politik může vést k adekvátnějšímu posouzení, zdali cíl, k němuž mají navrhovaná opatření sloužit, nemůže být lépe dosažen na státní úrovni. Zatímco zvýšením podílu projednávaných dokumentů dojde k častějšímu zabývání se evropskými záležitostmi v rámci parlamentní činnosti, od čehož lze očekávat i zvýšený zájem o ně ze strany médií, či lépe alespoň poskytnutí médiím příležitosti o nich více informovat. V takovém případě by zapojení sektorových výborů do kontroly unijní agendy mohlo nepřímo přispět k lepší informovanosti občanů o záležitostech EU.
Dominik Bergmann působí jako externí spolupracovník think-tanku Evropské hodnoty.
Jan Kovář působí jako hlavní analytik think-tanku Evropské hodnoty.
