Americké tajné služby sledovaly mobilní telefon Angely Merkelové. Tato zpráva samotnou německou kancléřku vůbec nepotěšila, a kromě toho vyvolala otázky o principech fungování mezinárodní spolupráce. Má jakákoliv vláda právo na odposlouchávání hovorů státníků a dalších osob?

O odposlouchávání hovorů Merkelové jako první informoval německý zpravodajský týdeník Der Spiegel. Vycházel z materiálů poskytnutých Edwardem Snowdenem, bývalým pracovníkem americké NSA (Národní bezpečnostní agentura). Celá záležitost okamžitě vyvolala mezinárodní pohoršení. Německo a USA jsou dlouholetými partnery a odhalení takové špionáže do jejich vztahu přináší nemalou dávku nedůvěry.

„Prezident kancléřku ujistil, že Spojené státy její komunikaci nesledují a ani nebudou sledovat,“ řekla týdeníku Der Spiegel mluvčí americké Rady národní bezpečnosti (NSC). Odmítla ale výslovně potvrdit, že se tak nedělo v minulosti.

Celý špionážní skandál se ještě více rozvířil poté, co Der Spiegel a francouzský deník Le Monde informovaly o dalších cílech amerického sledování. Od roku 2012 měla NSA například pořídit přes sedmdesát milionů záznamů hovorů francouzských občanů.

Co všechno ví NSA?

Že k odposlechům mobilního telefonu Merkelové docházelo, mimoděk potvrdil prezident Obama, a to když uvedl, že o tomto sledování nevěděl. Nabízí se přitom otázka – jak je možné, že americký prezident nemá přehled o činnosti Národní bezpečnostní agentury?

S částečnou odpovědí a osvětlením situace přišel tento týden The Wall Street Journal. Informoval o tom, že Bílý dům ruší některé monitorovací programy a o dalších jedná. Tvrzení přitom poukazují na to, že Obama o činnosti svých špionů skutečně přehled neměl.

Činitelé NSA k tomu dodali, že prezident schvaloval „priority“ širšího odběru zpravodajství, ale o konkrétních cílech nerozhodoval. Podle mluvčí Vanee Vines NSA své operace zakládá na prioritách stanovených v rámci celé americké vlády. „Aktivity této agentury vychází z Rámce národních zpravodajských priorit,“ uvedla Vines.

Soukromí versus bezpečí

Předmětem jednání USA a Německa se tak na příštích pár měsíců nejspíš stane dohoda o vzájemném zákazu špionáže. Prezident Barack Obama se v souvislosti se špionážemi prozatím hájil slovy o veřejné bezpečnosti. Jeho administrativa prý pouze udržuje rovnováhu mezi ní a soukromím.

S těmito slovy souhlasí i někteří členové amerického Kongresu, podle těch jsou špionáže a odposlechy potřebnými nástroji v boji proti terorismu. „Nemůžeme zaručit stoprocentní bezpečnost a stoprocentní soukromí s nulovým zásahem do vašeho pohodlí,“ sdělil Obama americkým občanům letos v létě.

„V několika případech připouštím, stejně jako učinil prezident, že některé z akcí zašly příliš daleko a ujišťujeme, že se to v budoucnu nestane,“ řekl k současné situaci okolo činnosti NSA šéf americké diplomacie John Kerry. Nicméně i on připomněl bezpečnostní úlohu špionáže. „Zabránili jsme tomu, aby letadla padala, budovy explodovaly a lidé byli vražděni, protože jsme byli schopni být včas informováni o úkladech,“ zdůraznil. Připomněl tak, že rozvědka může zabránit událostem podobným útoku z 11. září 2001 či Madridu v roce 2004.

Otřesená důvěra v Evropě

Aféra ohledně činnosti americké rozvědky rozpoutala vášnivé diskuze na obou březích Atlantiku. Evropští státníci neskrývají rozhořčení. Nejsilnější hlasy nevole se ozývají z Francie, i zde totiž americká agentura působila. „Z jednoho dokumentu například vyplývá, že během jednoho měsíce zachytili přes sedmdesát milionů telefonních hovorů,“ uvedl zástupce šéfredaktora listu Le Monde Rémy Ourdan.

V minulosti přitom stejný deník informoval také o špehování ze strany samotné francouzské vlády. V souvislosti s vývojem špionážního skandálu nyní někteří státníci vyzývají Evropskou unii, aby pracovala na společném postupu k vytvoření pravidel a dohod v činnosti podobných rozvědek.

Spor o odposlouchávání ale přináší více otázek. Do jaké míry je únosné narušovat soukromí lidí? A nejsou informace získané touto činností zneužitelné k jiným než bezpečnostním účelům? Diskutabilní je také relevance odposlechů mezi spřátelenými zeměmi. Nepovede narušená důvěra spíše k ohrožení celosvětové bezpečnosti?
Odhalení odposlechů telefonu Angely Merkelové a dalších státníků tak představuje pouhý začátek cesty. USA totiž rozhodně nejsou jedinou zemí, která užívá podobných praktik k získávání informací o ostatních mocnostech.

 

Bottom line: Odhalení činnosti NSA otevřelo nové debaty o rovnováze mezi právem na soukromí a bezpečností. Která z těchto hodnot je pro vás důležitější?