Analýza: Ropa je požehnáním i prokletím

Dánské mlékárně Arla se snížil denní obrat o 1,8 miliónu dolarů. Příčinou je bojkot mléčných produktů, které firma vyvážela do řady muslimských zemí. "Od začátku protestů proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda, se vývoz téměř zastavil," řekl mluvčí firmy agentuře Bloomberg.
Propady v obchodu s islámskými zeměmi pociťují ze stejných důvodů i další západní firmy, které vyvážejí spotřební zboží. Ve vyčíslování škod jsou ale zdrženlivé. Jinak než u potravin se případné škody projeví později," konstatuje list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Oproti tomu jsou výrobci investičních zařízení zatím klidní. "Pokud nedojde k vyhrocení hlavně ve vztahu k Íránu, nebudou škody vysoké," napsal list Handelsblatt.

Hodně ropy, žádný průmysl

Příčinou je to, že většina islámských zemí a hlavně těch, které stojí ekonomicky na vývozu ropy, nemají prakticky žádný průmysl. Vše, co potřebují, musí dovážet. "Petrodolary mohou zajistit bohatství, nikoli ale dlouhodobý pokrok, pokud jsou projídány, shrnul Peter Pawelka, arabista z univerzity v německém Tübingenu v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Z tohoto úhlu pohledu není ropa požehnáním, ale spíše prokletím. V Saúdské Arábii tvoří příjmy z ropy zhruba osmdesát procent příjmů státu. Takové poměry dokážou utlumit každou iniciativu.
Většina ropných států od svých občanů ani nevybírá daně. Za to lidé platí tím, že souhlasí s více či méně autoritativními vládami.
Důsledkem je ekonomická stagnace. Podíl HDP na hlavu roste ve většině ropných zemí v posledních dvou dekádách v průměru jen o půl procenta ročně. Nižší hodnoty vykazují jen chudé země subsaharské Afriky.
V roce 2002 bylo podle podle aktuální právy o lidském rozvoji, kterou zpracovává Organizace spojených národů, patnáct procent práceschopného obyvatelstva bez trvalého zaměstnání. Za čtyři roky, konstatuje zpráva, bude bez práce už celá čtvrtina převážně mladých lidí.
Tím, že stát vyřazuje z rozhodování obyvatele a vměšuje se do všech sfér ekonomického rozhodování, tlumí iniciativu. Tím brání růstu ekonomicky aktivní střední třídy. Ta by mohla vytvářet podhoubí průmyslu. To se neděje.
"Hospodářsky je celý region Středního východu ve velmi špatném stavu," konstatuje Pawelka.
Typickým příkladem je Irák. Až do nástupu diktátora Saddáma Husajna byl na prahu průmyslového rozmachu. Měl vzdělané techniky. Byl nejvyspělejší arabskou zemí. Dnes je jeho ekonomika v rozvalu. Ne za vše může válka.
To, čemu se mezi ekonomy zaměřenými na muslimský svět říká "ropný marasmus", zasahuje i ty státy, které tolik ropy nemají. V duchu islámské solidarity získávají od bohatých příspěvky. Posílají do nich své chudé, aby si přivydělali. Důsledkem je, že ani v těchto zemích není patrná iniciativa, která by stavěla základy pro udržitelnější vývoj," tvrdí egyptský ekonom Assam Tibi.

Dubaj ukazuje: Jde to!

To se ale netýká všech islámských států. Turecko či Malajsie jsou země, které dokazují, že to jde. Turecko ropu nemá, zato rozvíjí průmysl a se Západem nehledá konfrontaci, ale spolupráci. Jiným vzorem je ropný emirát Dubaj.
Už dlouho investuje do infrastruktury cestovního ruchu. Státní firmy nakupují v zahraničí přístavy. Vláda podporuje obchod i finanční služby. Dubaji se říká už teď Singapur Středního východu.
Ale naděje, že příklad přeskočí třeba do Íránu či do Saúdské Arábie, je malá. Ropa zatím teče. A i kdyby se Západ dokázal úplně zbavit závislosti na středovýchodní ropě, jsou tady stále ještě Indie a Čína. Jejich žízeň po ropě spíše roste, než klesá.

Závislost vybraných zemí na ropě

podíl ropy a zemního plynu na HDP (v procentech, rok 2002)
Kuvajt 97
Katar 93
Saúdská Arábie 83
Alžírsko 58
Bahrajn 55
Libye 53
SAE 45
Sýrie 37
Egypt 18

Zdroj: Světová banka, Mezinárodní měnový fond