Jeremy Monk: Snažím se vyhýbat módním cenným papírům

Mezi padesátkou v Česku působících manažerů korunových fondů je jediným cizincem. Brit Jeremy Monk z investiční společnosti AKRO se mezi ně dostal zhruba před dvěma lety, kdy stál na životní křižovatce a rozhodl se pro zásadní změnu: "Bratr zemřel na rakovinu, banka, ve které jsem pracoval, se spojila s jinou bankou," říká Monk. Volba nového působiště nebyla náhodná. Prahu si zamiloval během častých návštěv a jeho manželka je Česka, kterou poznal jako au pair před jedenácti lety v Londýně.


HN: Investicemi do fondů jste se v Londýně zabýval patnáct let. Otevřelo vám to dveře k práci v Česku?
Měl jsem obavy, že na tak malém trhu to bude těžké. Proto jsem byl mile překvapen, že jsem získal hned několik nabídek, i když v Praze bylo jenom osm potenciálních zaměstnavatelů, pro které bych mohl pracovat. Investiční společnost AKRO, která se specializuje na obhospodařování podílových fondů, je sice menší, ale poskytuje mi poměrně velkou svobodu v rozhodování.


HN: Jeden z fondů, který spravujete, AKRO, Nových ekonomik, je mezi desítkou nejúspěšnějších korunových fondů. Když se rozhodujete o investici, čím se hlavně řídíte?
Za sedmnáct let v branži jsem poněkud zešedivěl a získal dost cynický pohled na investiční trhy. Zpětně zjistíte, že běžné investiční strategie, o kterých si lidé myslí, že fungují, ve skutečnosti nefungují celou dobu a projevují se odlišně v různých odvětvích průmyslu a v různých zemích.
Já se hlavně snažím odolat pokušení a neinvestovat do nadhodnocených nebo módních cenných papírů. A ani fantastická prezentace managementu není automaticky rovnítkem vysoké kvality firmy. Důkazem byl krach Enronu, který byl po mnoho let miláčkem burzy.


HN: Kdy je ten správný čas ke koupi nějaké akcie?
Musíte se snažit najít společnosti, které se obchodují za nízkou cenu, a u kterých máte důvod věřit, že se jejich kondice zlepší. Dobrým znamením je, když burzovní analytici opakovaně zvyšují odhady zisku, nebo když s pozitivními zprávami začne přicházet sama firma.
Tato strategie se vyplácí - když se v odhadu zmýlíte, pak vás nízká nákupní cena svým způsobem chrání před ztrátami. Když jste se ale strefili a zisk firmy byl vyšší, než trh čekal, pak cena akcií jde nahoru, což posléze vede k jejich dalšímu zhodnocení.
Moje prababička mi jednou řekla: Když člověk čeká od života málo, může být jen příjemně překvapen. Já rád říkám: Když člověk nakoupí jen akcie, od kterých ostatní investoři očekávají jen málo, může to být jen příjemné překvapení.


HN: Máte pro takovou strategii příklad z vlastní praxe?
Tak třeba náš nedávný nákup cenných papírů společnosti RC Group se sídlem v Hongkongu, která se specializuje na softwarové programy. Její akcie jsou obchodovány již na desetinásobku analyticky odhadnutého profitu a nedávno společnost vydala prohlášení, že i tyto odhady jsou pravděpodobně příliš nízké.


HN: A kdy naopak akcie prodáváte?
V okamžiku, kdy si myslím, že jsou nadhodnocené nebo mám podezření, že obchodní podmínky firmy se mohou zhoršit.


HN: Používáte při rozhodování i třeba nějaký talisman?
Snažím se nespoléhat na štěstí, a tak žádného maskota nemám. Ale sbírám zajímavé nebo dekorativně vyhlížející staré akcie a certifikáty, které si rámuji a věším na stěnu kanceláře. Většina z nich nemá žádnou hodnotu, protože jejich emitenti neexistují. Zbankrotovali nebo skončili díky různým politickým a ideologickým změnám. Ty staré papíry mi ale připomínají, jakým všem rizikům investor musí čelit, a to, že by měl investovat opatrně. A také, že by lidé neměli vyhazovat žádný cenný papír, i když se zdá být bezcenný.


HN: Proč ne?
Tak například. Jeden z certifikátů, který mám, byl vydaný ve Francii v roce 1920 a má teď vyšší hodnotu než kdykoliv předtím, protože jsou na něm krásné ilustrace Alfonse Muchy. A další, vydaný v Číně v roce 1913 vládou, byl sice v roce 1949, když se komunisté ujali moci, považovaný za bezcenný. Když ale čínská vláda v roce 1987 chtěla vydat v Londýně nové bondy, tiše zaplatila britským majitelům těchto dluhopisů kompenzaci 20 miliónů liber. Prostě nikdy nevíte, jak to i s bezcennými cennými papíry může dopadnout.


HN: Máte nějaký vzor v práci?
Benjamina Grahama, investora, profesora v oboru financí a také autora dvou "biblí" každého investora, Security Analysis a The Intelligent Investor. Jeho investiční teorie a všeobecné rady používá řada nejúspěšnějších investorů, včetně Warrena Buffetta, který byl jedním z Grahamových studentů a později s ním několik let spolupracoval. Mnoha Grahamových zásad se držím. Hlavně té, že za pomoci rozsáhlých informačních databází můžeme cestovat po světových burzách a hledat svůj zlatý důl: společnosti, které ostatní investoři přehlédli.