Jan Procházka: Spojení středoevropských burz je nevýhodné

Spojení burz je nevýhodné

Po ukončení prvního kvartálu roku 2006 nastává pomalu čas na krátké zamyšlení o budoucnosti středoevropských burz. Nekončí pomalu středoevropský burzovní boom a nepřesunou se investoři dále směrem na východ? Respektive změnila by na tom něco existence dlouho plánované společné středoevropské burzy?
Přesuny nejen burzovních spekulantů, ale i strategických investorů směrem na východ za levnou pracovní, a zejména nerozvinutou ekonomikou, která po spojení se zkušeným investorem rozkvete z ošklivého káčátka v ekonomického tygra, jsou stále obvyklejší. Přesně totiž odpovídají tlaku na snižování nákladů a zvýšení minimálně provozní efektivity podniků.
Pro přesuny burzovních spekulantů na tyto trhy však nejspíše zatím nepřišel ten správný čas, východoevropské trhy zatím nenaplňují podmínky spolehlivého a alespoň částečně likvidního trhu. A tak investoři zůstávají ve středoevropském teritoriu, respektive využívají rozvíjejících se trhů, jakými jsou například korejská burza nebo Turecko, s oblíbenou konvergenční story.
S postupným zvyšováním globálního přetlaku kapitálu, za který mohou celosvětově nízké úrokové sazby, si však postupně investoři cestičku do těchto zemí najdou i přes počáteční zvýšené riziko.

Relativnost ukazatelů

Indikátorů pro popis kapitálového trhu je mnoho. V poslední době se většina postkomunistických středoevropských zemí (CEE) "chvástala" zejména růsty svých národních indexů a objemy obchodů.
Česká republika podobně jako ve výkonu HDP byla jednou z nejlepších. Kromě stabilního tříletého růstu indexu PX50 vykazovala i nejvyšší objem obchodování (34 908 miliónů eur za rok 2005) - kolegové z Polska (24 188 miliónů eur) a Maďarska (19 417 miliónů eur) se nestačili divit.
Tato statistika je však mírně zkroucená - zatímco v Česku lze obchodovat na takzvané marže (stačí složit 20procentní zálohu a zbytek zajistit repoúvěrem), v Polsku a Maďarsku se rozrůstá derivátový trh, a marže tak jsou významně omezeny, nebo dokonce zakázány. Tyto obchody se pak projeví v okolních zemích v menší konečné sumě.

Lákavé zahraniční akvizice

Ale zpět k otázkám: Mají trhy potenciál růstu? Ano nepochybně mají, například jen na pražské burze plno firem baží po akvizicích, zejména půjde o ČEZ, který se zajímá o jihovýchodní výrobce a distributory elektrické energie a Polsko. Zentiva se také poohlíží dále po svém rozšíření, totéž platí o rakouské Erste Bank. Nákupy budou jistě provádět i v Orco Property Group a mediální CME. Naopak akvizice již nejspíše nemůžeme očekávat od Českého Telecomu a Komerční banky.
V těchto zahraničních nákupech vidí firmy růstový potenciál, a rády by tak zvedly hodnoty svých akcií. Navíc téma zahraničních akvizic je velice atraktivní pro potenciální investory - což jsme si zejména u ČEZ či Erste Bank již několikrát ověřili. V ostatních středoevropských zemích řeší podniky téměř totožné otázky.
Praha má však pro investory aktuálně i několik negativ - na trhu se obchoduje jen devět emisí, což sice koresponduje s Maďarskem, ale značně nestačí Polsku. V jeho indexu WIG je 20 opravdu kvalitních emisí, název WIG20 totiž není zkreslujícím, jako bylo dlouhou dobu české PX50.
Jedná se však zejména o ukazatel P/E trhu (cena akcie/zisk na akcii), který je značně nad hodnotou 30, což je dvaapůlkrát více než u našich sousedů.

Chybí primární úpisy

Mimořádně velkým problémem jsou chybějící IPO, Polsko by se dalo dokonce označit za Mekku primárních emisí - v loňském roce přibylo na trhu 34 emisí, v roce předcházejícím ještě o jednu více. Maďaři se mohou zatím pochlubit jen jedním úspěšným primárním úpisem stejně jako BCPP farmaceutickou Zentivou.
Burzy v Maďarsku a ČR tak neplní svoji primární roli - přinášet kapitál pro místní podniky. Ve Varšavě a Budapešti se vydaly cestou zvýšení objemu, popularity a důležitosti burzy přes obchodování se strukturovanými odvozenými produkty - deriváty.
V Maďarsku fungují deriváty od roku 1995, ale zatím se stále jedná o trh rozvíjející, i když spojení s německou Xetrou Maďarům značně prospělo, zatím se obchodují produkty zejména na index BUX a jeho části a měny, například futures kontrakty na akcie jsou stále jen dva (OTP a MOL).
Polsko je o krok dále - derivátový trh zažívá exponenciální růst, futures a opcí je nepřeberné množství a existuje dokonce 26 akciových titulů, na které si můžete koupit futures kontrakt nebo opci.
Pražská burza se k tomuto kroku odhodlala až letos (březnové sloučení indexů v PX a následné blížící se obchodování futures na index). Osobně tuto metodu oceňuji.
Zatímco v Budapešti museli několik let stagnovat, než trh opravdu rozhýbali, ČR předvedla ideální timing přesně na dobu své největší slávy. Ovšem při minimálním počtu reálně obchodovaných titulů v Praze neočekávám, že by se zde mohl natrvalo usadit fenomén "struktur na akcie", ale spíše půjde jen o index, měnu a čtyři vyvolené dle báze PX (ČEZ, Telecom, KB a Erste Bank).

Slučování burz zatím ne

Mělo by tedy možné sloučení středoevropských burz smysl? Nejspíše ne. I přesto, že se většina místních titulů obchoduje takzvaně středoevropsky-sektorově (telekomunikace: TPSA, Magyar Telekom, Český Telecom, dále banky: PeKaO, PKO, KB, OTP či farmacie: Gedeon Richter, Zentiva, Egis), mohou v dnešní době burziáni investovat globálně a ve spojení zmíněných středoevropských trhů tedy nevidím přidanou hodnotu - nové peníze a vyšší objemy by jistě nepřineslo, úspory nákladů by byly minimální.
Naopak tím, že se každá burza vydala svou vlastní cestou, ať už v Česku cestou marží, v Polsku cestou IPO a v Maďarsku spojením s Xetrou, si navzájem vychytaly své dětské choroby a brány jako celek, ale přitom samostatné, nyní mohou pokračovat ve zdravém růstovém vývoji.
Autor je analytikem společnosti Cyrrus