Železný: Nostalgie přijde později

Zhluboka se nadechl, popadl oštěp a vydal se na začátek rozběžiště do sektoru, kde takřka před třiceti lety začínal. Naposledy v kariéře si Jan Železný roztleskal publikum, přivřel oči a rozběhl se.

Oštěp trefil, letěl daleko. Rozhodčí naměřili 82,19 metru. Takový byl poslední hod kariéry legendárního oštěpaře v Mladé Boleslavi.

Vedle slavného čtyřicetiletého atleta stáli zkušení čeští oštěpaři včetně sedmého muže z mistrovství světa v Paříži z roku 2003 Miroslava Guzdeka, ale i mladíci včetně Petra Frydrycha, aktuálně největšího českého talentu.

Závodil také vyjukaný dvanáctiletý Jan Kubeš, syn bývalého slavného českého koulaře. Byl to Železného nápad, vzít klučinu do svého posledního závodu.

"Byl pěkně vystresovaný. Ale na dvanáct let je to šikovný kluk. Má přirozený pohyb s oštěpem, to se jen tak nevidí," všiml si. Snažil se i jemu pomoci, povídal si s ním, radil mu. Stejně jako všem ostatním.

V sektoru se bavil, užíval si, i když loučení podle slov manažera Alfonse Jucka hodně prožíval. Po svém posledním hodu zamával publiku a přijímal gratulace od soupeřů. Ani se nestihl obléknout a už u něj stály desítky novinářů a televizních štábů.

Co mu proletělo hlavou, když se chystal k poslednímu pokusu? "Abych to nepokazil a hodil dál než v pokusech předtím," pravil. Ani trochu nostalgie necítil? "Ne, ta se dostaví až pak," řekl. Potom ho trochu mrzelo, že si vymyslel jen čtyři pokusy. "Měl jsem na víc," litoval.

V předvečer závodu udělal to samé, co před třiceti lety. Byl u rodičů, dal si večeři. A probíral se proprietami, které mu maminka schraňuje po celou jeho kariéru.

Když uviděl akreditaci z roku 1987, trochu to na něj dolehlo. "Tam jsem vypadal hodně mladě. Uvědomil jsem si, že už jsem trochu zestárnul," usmíval se.

Ráno zašel domů na oběd, vzal po snídani tašku a stejně jako ve svých deseti letech se vydal na stadion. Jen přišel jinou branou, tu tehdejší při rekonstrukci zrušili. "Včera to na mě dopadlo, dneska už to bylo dobré," popsal oštěpař pocity před svým prvním závodem na zdejším stadionu v kariéře.

Aby vůbec mohl Železný dnes házet, musel požádat o omluvenku ve škole. Absolvuje totiž trenérský kurz na pražské FTVS. "Zítra máme tělocvik," prozradil. Bude vůbec schopen se pohybovat? "To uvidíme, až se probudím," pozastavil se u své tradiční pozávodní bolesti celého těla.

Ale oddych, na ten prý nebude moc času. Má v plánu mimosportovní akce na mnoho víkendů dopředu. S atletikou se ale také rozloučí ještě i společensky.

"Určitě udělám něco s atletama," slíbil, ale upozornil, že pozvánku dostanou jen vyvolení, kterým věří a s nimiž v kariéře pracoval. Nechtěl by rozhodně zapomenout na zaneprázdněného fyzioterapeuta Pavla Koláře či svého bývalého dlouholetého manažera a kouče Jana Pospíšila, který delší dobu pobývá ve Francii.

Za nejkrásnější moment kariéry považuje narození potomků, nejhorší bezmoc na olympiádě v Aténách, kde i vinou zranění neprošel do finále. A jakou medaili si nejvíc považuje? "Všechny mají své kouzlo, i ta z pionýrského tábora," prohlásil.

Odchází jako spokojený sportovec. Bude trenérem, užije si sport i zábavu. "Když mi někdo zavolá, že jdeme na tenis, půjdu. Budu chodit na ryby a bavit se," plánoval. Trochu lítosti ale cítí, nejradši by prý nekončil. "Protože opouštím něco, co jsem měl moc rád," dodal.