K Praze a celým Čechám má vřelý vztah, během tří let je projezdil pracovně či soukromě křížem krážem. A přestože žije v "bohatém (Buquoyském) paláci", má znamenitý přehled o běžných starostech lidí i o tom, co se kde v zemi děje. I díky tomu dokáže velvyslanec Francouzské republiky Joël De Zorzi (59) povzbuzovat vzájemné vztahy v oblastech kultury a školství, ekonomiky či mezinárodní politiky a pomoci tam, kde je to právě potřeba.

Ostatně všechny zmíněné oblasti už poznal tento Rytíř Čestné legie z praxe; ekonomické vztahy například jako pracovník COFACE - Francouzské pojišťovny zahraničního obchodu či jako ředitelství odboru finančních a ekonomických záležitostí na MZV. Působil jako zvláštní pověřenec v úřadě ministra zahraničních věcí a byl ve stálém zastoupení Francie při Evropských společenstvích v Bruselu. A v neposlední řadě pracoval jako ředitel kanceláře Státního tajemníka pro mezinárodní kulturní styky.

O česko-francouzských vztazích se příliš halasně nehovoří ani rozsáhle nepíše. Přesto existuje celá řada oblastí, v nichž se obě země propojují a sbližují. Můžete říci, v jakých oblastech vidíte vy největší pokrok v tomto procesu?

Naše země mají dlouhou společnou historii, k níž se není třeba dnes vracet. Když se podíváme na stávající situaci, je třeba zmínit na prvním místě hospodářské a kulturní styky, neboť ty jsou nejviditelnější.

Vzhledem k tomu, co v roce 1989 zbylo z naší společné minulosti zejména v kulturní oblasti, je pokrok dosažený v posledních letech v obou těchto oblastech pozoruhodný a člověk si to uvědomuje každý den.

Zmíním se také o spolupráci na budování Evropy, která je od vstupu České republiky do Evropské unie předmětem úzkých konzultací na všech úrovních a o všech otázkách projednávaných v Bruselu, jakož i o spolupráci mezi kraji, městy a obcemi obou zemí, která stála u zrodu řady styků a přispívá k rozvoji vztahů mezi našimi národy, u nichž nejde o to, aby byly halasné, ale pevné a trvalé.

Zmínil jste Evropskou unii. Jak se Francie chystá na její předsednictví a co podle vás nyní trápí EU nejvíce?

Francie, která bude ve druhém pololetí roku 2008 předsedat Evropské unii, zastávala tuto funkci již několikrát. Vnitřní struktury koordinace existují již dlouho. Pracovní týmy na ministerstvech a v Bruselu už byly vytvořeny nebo se tak stane v nejbližší době. Zbývá, a to je velmi důležité, v pravou chvíli se dohodnout se zeměmi, které budou unii předsedat před námi a po nás, zejména pak s Českou republikou, na úkolech, které bude třeba dotáhnout do úspěšného konce v evropských institucích. Po sobě jdoucí předsednictví francouzské a české bude samozřejmě předmětem společné přípravy, což významně přispěje k prohloubení spolupráce mezi našimi zeměmi. S Úřadem vlády byla uzavřena dohoda, podle které má mít přibližně 1 300 českých úředníků, kteří se zabývají evropskými záležitostmi, možnost absolvovat kurzy francouzštiny nebo své znalosti zlepšit. Jedná se také o dalších možnostech spolupráce, zejména pak mezi ministerstvy financí.

Pokud jde o váš dotaz na současné těžkosti v Evropě, osobně se domnívám, že většina z nich je způsobena tím, že členským státům, ale i každému jednotlivému členskému státu, chybí vize jejího budování. Hlavním úkolem nadcházejících předsednictví bude snaha o nalezení společné vize evropského projektu, který by přihlédl k tužbám občanů a zajistil rovnováhu mezi prohlubováním a rozšiřováním unie.

Evropská vize se lépe hledá, pokud je vhodně nastavena ekonomická spolupráce. V případě česko-francouzských vztahů tomu nasvědčuje fakt, že Francie patří k našim významným investorům. Jaké ale vidíte další možnosti upevňování právě ekonomické spolupráce?

Francouzské investice směřují téměř do všech oblastí českého hospodářství, ať už se jedná o bankovnictví, automobilový, potravinářský a farmaceutický průmysl, o vodárenství, dálkové vytápění, zpracování odpadů... Vzhledem k velké přitažlivosti České republiky zde existuje samozřejmě stále prostor pro etablování se nových podniků nebo pro rozšíření činnosti stávajících. Nejsou vždy předvídatelné a jako příklad může posloužit nedávné převzetí kontroly nad Zentivou společností Sanofi nebo společností Bouygues nad VCES.

Abych ale odpověděl na vaši otázku, zmíním se o dvou oblastech, v nichž by mohlo v budoucnu dojít k prohloubení spolupráce vzhledem ke stávajícímu potenciálu a k oboustranným zájmům. Jde o letectví a energetiku. Věřím také, že rozvoj spolupráce mezi klastry, které už existují nebo teprve v našich zemích vzniknou, je perspektivní. V případě klastrů se jedná o spolupůsobení univerzit, podniků a výzkumných středisek, které, jak se zdá, jsou z logiky regionálního rozvoje nositeli zvláštní dynamiky, která má v budoucnu umožnit novou bilaterální spolupráci.

Spolu s profesorem Jean-Marie Lehnem jste počátkem června předal stipendia a ceny několika mladým českým vědcům. Podpora spolupráce českých a francouzských škol je přece také jednou z cest, jak posilovat vzájemné vztahy.

Máte pravdu, budoucnost francouzsko-českých styků bude záležet na dalších generacích. Mladí Češi mají nyní mnoho příležitostí studovat, vzdělávat se nebo pracovat ve Francii. Pomáháme jim tím, že co nejlépe informujeme ty, kdo si přejí jet do Francie, usnadňujeme jim studium francouzského jazyka, anebo také tím, že povzbuzujeme a podílíme se na rozvoji styků mezi školami a univerzitami v zájmu vytváření nových kontaktů a vazeb.

Správně uvádíte příklad cen, které již dvanáct let uděluje francouzsko-česká porota mladým českým vědcům. Mohu ale citovat řadu dalších, jako například různé stáže a stipendia, rozvoj dvojstranných styků mezi univerzitami. Pro zlepšení informovanosti organizuje velvyslanectví každým rokem v listopadu v Praze Salon Etudier en France. Je také třeba se zmínit o spuštění webových stránek velvyslanectví začátkem roku 2006 (pozn. red. www.france.cz). Tyto jsou hojně navštěvovány.

Francie je druhou zemí, o kterou mají čeští studenti největší zájem. Letos jich tam studuje či si doplňuje vzdělání více než tisícovka. A toto číslo se každým rokem zvyšuje. Konstatujeme také, že se pravidelně zvyšuje počet francouzských studentů, kteří pobývají v České republice, zejména pak v rámci evropského programu Erasmus.

Pokud se řekne Francie, mnohým z nás se vybaví Francouzský institut v Praze, který je proslavený například filmovými týdny a celebritami z řad francouzských umělců a režisérů a vysokou návštěvností veřejnosti. Jak vnímáte značný zájem české veřejnosti o francouzskou kulturu, literaturu a film, ale třeba i o francouzský jazyk?

V této oblasti je stále jedinečné historické dědictví. Naši intelektuálové, naši umělci vlastně nikdy spolu nepřestali hovořit a vzájemně se inspirovat. Uvědomte si, že Francouzský institut je v Praze už od roku 1920! Je znám také zájem Čechů o francouzštinu, o které říkají, že si ji zvolili především proto, že se jim líbí, ale také stále více z profesionálních důvodů. Do Francouzského institutu v Praze, který pořádá kurzy francouzštiny a propaguje francouzskou kulturu, přichází každý týden čtyři tisíce návštěvníků, jež přitahuje nejen literatura a francouzské filmy, ale kteří se zajímají také o naše aktivity v kulturní oblasti, jako jsou výstavy, tanec, moderní nebo klasická hudba, jakož i o setkání českých a francouzských intelektuálů.

Díky naší aktivní přítomnosti v Praze a v České republice, jakož i dalším četným aktivitám v oblasti spolupráce a kulturní výměny, jsou Češi poměrně přesně obeznámeni s dnešní Francií a s tím, co můžeme dělat společně. Já se domnívám, že jestliže Francie, kromě svého životního stylu, takto silně přitahuje Čechy, tak je to proto, že obě naše země přikládají velký význam kultuře a obraně kulturní rozmanitosti.

V loňském roce vyšla nádherná publikace o Buquoyském paláci v Praze, kde sídlí Francouzské velvyslanectví. Jak se vám žije v takovém skvostu? Jak odtud vnímáte atmosféru města a lidi?

Tato dvojjazyčná kniha, doplněná četnými dobovými dokumenty a fotografiemi Prokopa Paula, je výsledkem práce tří historiků, Marie-Elisabeth Ducreux, Milana Horyny a Antoina Marese. Zvolili si Buquoyský palác pro ilustraci historie diplomatických styků mezi oběma zeměmi, ale i historie Čech skrze příběh rodiny Buquoyů. Nezapomínejme, že francouzské velvyslanectví sídlí v Buquoyském paláci už od vzniku československého státu v roce 1918 a svým způsobem je jedním ze symbolů vztahů mezi oběma zeměmi.

Tento palác je i vyhledávaným místem setkání francouzských navštěvníků s českými přáteli. Každým rokem jich uvítá více než šest tisíc. Ostatně, když byl tento palác poprvé otevřen veřejnosti v rámci dne historických památek, který se konal v září minulého roku, navštívilo jej téměř čtyři tisíce osob. Šlo především o Čechy, kteří přijeli z celé republiky. Musím říct, že přestože v Buquoyském paláci žiji s rodinou celoročně, dozvěděl jsem se o něm od nich mnohé zajímavosti, jakož i o některých českých uměleckých předmětech v něm vystavených.

A pokud jde o můj život mimo Buquoyský palác, rád bych uvedl, že už tři roky se snažím objíždět celou vaši zemi, ne si jen prohlížet Prahu. Moje žena říká, že mám v Praze ještě co objevovat. Má pravdu, ale na svou obranu musím říct, že záplava turistů mě vede k tomu, že pro výlety vyhledávám jiná místa. Ostatně mnoho Pražanů to dělá také tak. Zejména pak ti, které potkávám na Letenské pláni, kam o víkendech vozím svého chlapečka, který tam jezdí na kole. Odtud můžeme z dálky vidět všechna magická místa města, kde se tísní turisté.

Zdroj: Příloha HN a týdeníku Ekonom
Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace