"Sháníme vědce. Značka: Nutné." Takovýto inzerát v různých podobách si Evropská unie podává již řadu let. Přestože v ní působí asi 1,6 milionu vědeckých pracovníků, potřebuje jich podle odhadů Evropské komise nejméně dalších 700.000, aby dokázala konkurovat výzkumu USA nebo Japonska.
Problémem Evropy přitom není nedostatek absolventů. Z univerzit jich vychází více než kdekoliv jinde na světě. Mladé talenty však dávají přednost lukrativnějším kariérám v byznysu nebo advokátních kancelářích. Když už se dají na dráhu výzkumu, často končí v amerických laboratořích, kde na ně čekají lepší podmínky.
Zaostávání unie dokládají i statistická čísla. Zatímco v EU směřuje do vědy průměrně 1,9 procenta HDP, v USA to jsou 2,6 procenta a v Japonsku přes tři procenta výkonu ekonomiky. Firmy si navíc stěžují, že až příliš mnoho prostředků jde do základního výzkumu, místo aby směřovaly do spolupráce s byznysem, která může přinést nové patenty a inovace.
Evropská komise se snaží tento nepříznivý stav všemožně otočit a slibuje, že se na tři procenta HDP vyšplhá do roku 2010. Vzhledem k růstu ekonomik by to však znamenalo více než zdvojnásobení současných prostředků, čemuž současný vývoj nenasvědčuje. Výjimkou jsou skandinávské státy Švédsko a Finsko, které tuto hranici již dávno plní. Naopak v Řecku je to jen 0,61 procenta, v ČR 1,26 procenta HDP.
V letech 2007 až 2013 plánuje EK dát ze svého rozpočtu na vědu a výzkum rekordních téměř 70 miliard eur (asi dva biliony korun). Připravuje vytvoření technologického institutu, možná i celé sítě zařízení, která by evropský výzkum posunula dopředu a zlepšila spolupráci s firmami. Podporuje mladé vědce a pořádá popularizační akce v duchu dnešní Noci vědců.
Předseda EK José Barroso si klade ambiciózní cíle. Chce nejen zastavit "odliv mozků", ale naopak do unie přilákat vědce z celého světa. Mladým výzkumníkům chce vytvořit takové podmínky, aby se po stážích v USA či jinde ve světě opět vraceli do Evropy. Starý kontinent podle něj může být světovým lídrem výzkumu například v telekomunikacích, chemii, letectví či obnovitelných energiích.
Přitom až do 90. let se Brusel otázkou vědy nijak nezabýval a ponechával ji zcela v rukou členských států. Poté ale EU pochopila, že věda bude v globalizovaném světě rozhodujícím faktorem pro rozvoj ekonomiky, a začala výzkumné aktivity všemožně podporovat.
Řada ekonomů, ale třeba i předsedající Velká Británie však tvrdí, že podpora EU je spíše v rovině slov než činů. Argumentují navrhovanou finanční perspektivou unie, ve které má jít na vědu 6,6 procenta rozpočtu ve srovnání s téměř 43 procenty na zemědělství. Komise však oponuje, že vědu si financují především samy členské státy, zatímco zemědělství jiné než unijní zdroje nemá.
Výdaje na vědu a výzkum v některých zemích EU v roce 2003
| Stát | Výdaje (procenta HDP) |
| Švédsko | 4,27 |
| Finsko | 3,49 |
| Dánsko | 2,62 |
| Německo | 2,51 |
| Rakousko | 2,37 |
| Belgie | 2,37 |
| Francie | 2,15 |
| Velká Británie | 1,89 |
| Nizozemsko | 1,80 |
| Lucembursko | 1,71 |
| Slovinsko | 1,54 |
| Česká republika | 1,26 |
| Itálie | 1,16 |
| Irsko | 1,12 |
| Španělsko | 1,05 |
| Řecko | 0,61 |
| Čína | 1,31 |
| USA | 2,59 |
| Japonsko | 3,15 |
| Průměr EU | 1,90 |
Zdroj: Evropská komise
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



