Ekonomická integrace je jev, který se v Evropě začíná prosazovat po skončení druhé světové války. Hospodářskou integrací zpravidla rozumíme proces spojený s odstraňováním překážek (cla a jiné obchodní přirážky), které ztěžují vzájemné obchodní styky mezi jednotlivými státy. Integrací tedy dochází ke slučování jinak oddělených národních trhů, čímž vzniká trh rozsáhlejší, který přináší mnohé ekonomické výhody, ale současně znamená vzájemnou hospodářskou závislost jednotlivých států.

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) bylo prvním krokem na cestě k hospodářskému sjednocení západní Evropy. Společenství vzniklo v roce 1951 podpisem Pařížské smlouvy jako první ze tří dosud existujících evropských společenství na podporu rozvoje dvou klíčových průmyslových odvětví - ocelářství a těžby a zpracování uhlí. Signatáři bylo 6 evropských států – Francie, SRN, Belgie, Nizozemí, Lucembursko a Itálie. ESUO vytvořilo společný trh uhlí a oceli. Mezi členskými a přidruženými státy byla zrušena cla a vývozní kvóty, byl uvolněn pohyb určité pracovní síly, byly odstraněny diskriminace, státní subvence, sjednoceny ceny a dopravní tarify. Uhelný a hospodářský průmysl byl vyňat z pravomoci vlád a podřízen společenství.

Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

Společenství bylo založeno tzv. Římskou smlouvou, která byla podepsána v březnu 1957 a jež vstoupila v platnost 1. 1. 1958. Cílem bylo vytváření společného trhu v oblasti mírového využití atomové energie mezi Francií, SRN, Itálií a zeměmi Beneluxu.

Evropské hospodářské společenství (EHS)

Stejně jako EURATOM bylo také Evropské hospodářské společenství (EHS) založeno podpisem Římské smlouvy, která vstoupila v platnost dne

1. 1. 1958. U zrodu stálo šest států ESUO - Belgie, Francie, Lucembursko, Německo, Nizozemí a Itálie. EHS vzniklo s cílem uskutečnit tzv. horizontální integraci, tzn. hospodářskou unii s výhledem na vybudování velkého společného trhu s volným pohybem kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil. Již v době svého vzniku si EHS vytklo následující cíle:

· vytvoření celní unie nejpozději do roku 1970 a do budoucna také měnové unie (celní unie začala fungovat v roce 1968)

· zavedení režimu volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu

· zavedení společné politiky v oblasti zemědělství, zahraničního obchodu a dopravy

· koordinace hospodářských politik členských států

· vytvoření odpovídajících institucí, které budou dohlížet na plnění uzavřených smluv

Od roku 1969 se EHS začalo zabývat měnovými otázkami. 70.léta byla pro evropskou ekonomiku složitým obdobím. Rozpadlo se poválečné mezinárodní měnové uspořádání tzv. Brettonwoodský systém a fixní směné kurzy byly nahrazeny plovoucími. Následovali dva po sobě jdoucí ropné šoky (1973 a 1979) a nastupující konkurence z Japonska a USA. Hlavní problémem byla faktická neexistence deklarovaného společného trhu.

V roce 1979 byl vytvořen Evropský měnový systém (EMS), který představoval základ pro přechod k evropské měnové unii a výrazně přispěl ke zmírnění měnových výkyvů. Jeho prostřednictvím tak došlo k rozvoji vzájemného obchodu. Byla zavedena evropská měnová jednotka ECU jako koš měn zúčastněných v tomto systému. Nejednalo se ale o obvyklou měnu, nebyla emitována.



Jednotný evropský akt (JEA)

Jednotný evropský akt se stal právním rámcem potřebným pro realizaci jednotného vnitřního trhu. K jeho podpisu došlo v roce 1986 a v platnost vstoupil v července 1987 po ratifikaci všemi členskými zeměmi. Tento právní dokument poprvé upravoval a rozšiřoval zakladatelské smlouvy z let 1951 a 1957 o vzniku třech společenství ESUO, EURATOM a EHS.

Hlavní stanovené úkoly:

· vytvoření jednotného vnitřního trhu do konce roku 1992 a zajistit tak volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu

· zavedení politiky soudržnosti – strukturální a kohezní fondy

· sbližování hospodářských a měnových politik mezi členskými státy

· společný postup ve formulaci evropské zahraniční politiky

Hospodářská a měnová unie (HMU)

Hospodářská a měnová unie (HMU) je proces, kterým dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států Unie s výhledem na zavedení společné jednotné měny. Maastrichtská smlouva stanovila, že HMU bude realizována ve třech etapách a zároveň stanovila pevná konvergenční kritéria (celkem pět) pro přijetí nové měny.

· první etapa (1. červenec 1990 až 31. prosinec 1993)

Došlo k odstranění posledních překážek volného pohybu kapitálu mezi členskými státy

· druhá etapa (1. leden 1994 až 31. prosinec 1998)

Vznikl Evropský měnový institutu (EMI) jako předobraz budoucí Evropské centrální banky (ECB), který měl zajistit užší spolupráci v oblasti hospodářských politik a užší spolupráci mezi centrálními bankami

· třetí etapa (od 1. ledna 1999)

Evropský měnový institut byl nahrazen Evropskou centrální bankou (ECB) a byla zavedena nová společná měna euro v bezhotovostním platebním styku. Třetí etapy HMU, která začala 1. ledna 1999, se účastnilo jedenáct členských států. Čtyři členské státy nepřijaly jednotnou měnu, buď proto, že se tak rozhodly v rámci protokolů přičleněných ke Smlouvě o založení Evropského společenství, které jim tuto možnost poskytují (Velká Británie a Dánsko), nebo proto, že nesplnily konvergenční kritéria určená Maastrichtskou smlouvou (Švédsko a Řecko). Řecko se stalo dvanáctou zemí eurozóny 1. ledna 2001.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam