| HISTORIE EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY Maastrichtská smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993, představuje právní základ Hospodářské a měnové unie (HMU). Součástí Smlouvy je statut Evropského systému centrálních bank (ESCB), který se skládá ze samotné Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank členských států EU. Maastrichtská smlouva stanoví, že Hospodářská a měnová unie má být uskutečněna ve třech etapách: první etapa začala 1. července 1990; druhá etapa 1. ledna 1994; a třetí etapa začala 1. ledna 1999. Rada Evropské unie dne 2. května 1998 jednomyslně rozhodla, že 11 členských států Unie (Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko) splnilo nezbytné podmínky pro přijetí jednotné měny k 1. lednu 1999. Tyto země se tudíž podílejí na třetí fázi Hospodářské a měnové unie od samého počátku. Od roku 2001, kdy se k měnové unii připojilo také Řecko, se počet členských států eurozóny rozšířil na dvanáct. Dne 25. května 1998 vlády všech těchto 11 členských států jmenovaly předsedu, místopředsedu a čtyři další členy Výkonného výboru ECB. Jejich jmenování nabylo účinnosti 1. června 1998 a znamenalo zřízení Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální banky (ECB). Předchůdcem Evropské centrální banky byl Evropský měnový institut (EMI), který byl zřízen v roce 1994. Jeho základním cílem bylo provádět přípravu na založení Evropské centrální banky (ECB). Zřízením Evropské centrální banky byl Evropský měnový institut zrušen. SLOŽENÍ EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK (ESCB) Evropský systém centrálních bank (ESCB) je složen z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank členských států EU. Národní centrální banky těch členských států EU, které se HMU neúčastní, mají v rámci Evropského systému centrálních bank zvláštní status. Mohou provádět vlastní národní měnovou politiky a proto se neúčastní rozhodovacího procesu týkajícího se jednotné měnové politiky pro eurozónu, ani uskutečňování odpovídajících rozhodnutí. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY Evropský systém centrálních bank je spravován následujícími orgány: Radou guvernérů, Výkonným výborem a Generální radou. Rada guvernérů je nejvyšším rozhodovacím orgánem. Je složena ze všech členů Výkonného výboru a 12 guvernérů národních centrálních bank členských států účastnících se měnové unie. Předsedá jí prezident ECB. Hlavní úkoly Rady guvernérů jsou: · formulovat měnovou politiku Společenství a celé eurozóny Výkonný výbor je složen z předsedy, místopředsedy a dalších čtyř členů, kteří jsou jmenováni z řad uznávaných osobností v bankovním sektoru na základě obecné shody hlav států eurozóny nebo předsedů vlád. Hlavní úkoly Výkonného výboru jsou: · provádět měnovou politiku v souladu se zásadami a rozhodnutími přijatými Radou guvernérů ECB a v souvislosti s tím dávat příslušné pokyny národním centrálním bankám · připravovat setkání Rady guvernérů · dohlížet na každodenní agendu ECB Generální rada je složena z prezidenta ECB, viceprezidenta a všech 15 guvernérů všech národních centrálních bank EU. Hlavní úkoly Generální rady jsou: · poradní činnost a koordinace ESCB · příprava na budoucí rozšíření eurozóny · přípravě čtvrtletních a výročních zpráv ECB · stanovení pracovních podmínek zaměstnanců ECB ZÁKLADNÍ ÚKOLY ESCB Základní úkoly vykonávané ESCB jsou: · definovat a uskutečňovat měnovou politiku Společenství · usilovat o měnovou stabilitu eurozóny · provádět devizové operace · spravovat rezervy cizích měn členských států · podporovat hladký chod platebních systémů · sběr a vyhodnocování potřebných statistických informací NEZÁVISLOST ESCB Evropský systém centrálních bank je nezávislým systémem. Při vykonávání svých úkolů nesmí ECB, žádná národní centrální banka, ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů žádat ani přijímat pokyny od jakéhokoli vnějšího orgánu. Instituce Společenství a jeho orgány, stejně jako vlády členských států nesmí ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky ani národních centrálních bank při výkonu jejich funkce. ZÁKLADNÍ KAPITÁL Národní centrální banky jsou jedinými upisovateli a jedinými držiteli základního kapitálu Evropské centrální banky. Upsání kapitálu se děje na základě klíče stanoveného dle odpovídajícího podílu HDP a počtu obyvatel daného členského státu Unie na celkovém HDP a celkovém počtu obyvatel EU. Rada guvernérů na svém prvním zasedání dne 9. června 1998 rozhodla, že tehdejších jedenáct národních centrálních bank členských států eurozóny v plném rozsahu splatí základní kapitál Evropské centrální banky tak, jak jej podle zmíněného klíče upsaly. V důsledku toho je Evropská centrální banka vybavena základním kapitálem dosahujícím částky téměř 4 mld. euro. DEVIZOVÉ REZERVY Národní centrální banky poskytují Evropské centrální bance (ECB) devizové rezervy a to až do částky ekvivalentní 50 mld. euro. Příspěvky jednotlivých národních centrálních bank jsou stanoveny úměrně k jejich podílu na upsaném kapitálu ECB. Za tyto příspěvky jim ECB v jejich prospěch připisuje pohledávku ve výši rovnající se jejich příspěvku. ECB má plné právo držet a spravovat devizové rezervy, které na ni byly takto převedeny, a používat je k cílům stanoveným ve statutu ESCB. V tomto statutu jsou obsažena konkrétní ustanovení o výpočtu částek, které mají být jako zisk rozděleny mezi akcionáře ESCB. SÍDLO EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY Evropská centrální banka má své sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem ve Spolkové republice Německo. Kaiserstrasse 29, D - 60 311 Frankfurt am Main Tel.: +49 - 69 -13 440 Fax.: +49- 69 -13 44 60 00 http://www.ecb.int |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist



