Co je to euro ?

Euro je jednotná měna Evropské měnové unie. 1. ledna 1999 ji přijalo 11 členských států, a to: Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko. 1. ledna 2001se těmto státům připojilo Řecko. Název “euro” zvolily hlavy států a vlád na zasedání Evropské rady v Madridu v prosinci 1995. Oficiální zkratka pro euro zní ‚EUR‘. Značka nové jednotné měny (€) má podobu písmene E proťatého dvěma jasně vyznačenými souběžnými vodorovnými čarami. Inspirací k jejímu vytvoření bylo řecké písmeno epsilon.

Jak se euro používá v běžném platebním styku?

Úplně stejně jako tomu bylo s národními měnami, jen bankovky a mince jsou od ledna 2002 jiné. Opravdovou změnu pocítíte, až se vydáte do jiného státu eurozóny. Nebudete muset měnit peníze, takže nikomu nemusíte za výměnu platit provizi. Už nemusíte porovnávat a přepočítávat ceny a nemaříte čas hledáním směnárny s nejvýhodnějším směnným kursem.

Jaké mají jednotlivé eurobankovky a mince hodnoty?

Euro má 7 bankovek a 8 mincí.

Bankovky mají hodnoty 500, 200, 100, 50, 20, 10 a 5 euro.

Mince mají hodnoty 2 euro, 1 euro, 50 eurocentů, 20 eurocentů, 10 eurocentů, 5 eurocentů, 2 eurocenty a 1 eurocent.

Jaká opatření byla přijata proti padělání bankovek a mincí euro?

Bankovky euro nesou nejmodernější zabezpečovací prvky, s nimiž lze snadno odhalit padělky, což znamená, že padělání je maximálně ztíženo. Evropská centrální banka a národní banky jednotlivých členských států EU seznamují veřejnost s použitými bezpečnostními prvky v průběhu masové kampaně od začátku září 2001. Podobná opatření na ztížení možné výroby padělků byla uplatněna u mincí. Na opatřeních proti padělání spolupracuje řada nejrůznějších zainteresovaných orgánů, k nimž patří národní a místní policejní síly, Europol, Evropská centrální banka a národní banky členských států a dále Komise.

Jaký byl časový harmonogram přechodu na euro?

K 1. lednu 2002 byly národní měny nahrazeny bankovkami a mincemi euro. Bankovky a mince národních měn jsou stahovány do konce února. Národní měny už nadále nebudou platit, ale všichni budou ještě dlouho mít možnost vyměnit si staré bankovky za euro v centrálních bankách svých zemí. Od 1. ledna 2002 také není možné uvádět národní měny v písemných dokladech (šeky, smlouvy, účetní knihy, účtenky atd.)

Přijímají se mince euro s národními symboly jednoho členského státu i v jiných členských státech?

Určitě. Všechny evropské mince a bankovky jsou zákonným platidlem všude v eurozóně.

Musím při získání bankovek a mincí euro výměnou za bankovky a mince národní měny platit nějaké poplatky?

Ne, pokud jste ovšem nenahromadili výjimečně velké množství bankovek nebo mincí v národní měně. Bankovní federace EU prohlásila, že za výměnu národní měny na euro v množství “obvykle se vyskytujícím v domácnostech” nebudou banky svým zákazníkům účtovat žádné poplatky.

Jak dlouho po stažení jednotlivých národních měn z oběhu bude možné vyměnit staré bankovky a mince za eura?

Většina lidí nebude muset žádné peníze měnit, protože staré peníze jednoduše utratí začátkem roku 2002. A když si pak budou vybírat peníze z banky nebo bankomatu, dostanou eura. Protože se ale počítá s tím, že po skončení období s oběhem obou měn může leckomu doma zbýt menší částka v národní měně, učinily jednotlivé země v eurozóně potřebná opatření, která se ovšem v jednotlivých zemích liší. Obecně lze říci, že po stažení starých peněz z oběhu bude možné v běžných bankách ještě po nějaký čas měnit bankovky a mince národních měn za eura. Tato možnost ale potrvá nejdéle do konce roku 2002 a v mnoha zemích skončí ještě mnohem dříve. Potom bude možné měnit bankovky už jen v centrálních bankách příslušných zemí, a to nejméně po dobu deseti let a v mnoha případech bez časového limitu. Centrální banky budou ještě nějakou dobu měnit i staré mince, ale ne tak dlouho – nejméně do konce roku 2002 a v některých zemích déle.

Jaký je rozdíl mezi eurem a ECU?

ECU (evropská měnová jednotka) nikdy nebyla zákonným platidlem a nikdy neměla podobu oficiálních bankovek a mincí. Představovala koš prakticky všech měn zemí Evropské unie a sloužila jako zúčtovací jednotka, jejíž hodnota závisela na hodnotě “podkladových” měn tvořících zmíněný koš. Stala se prostředkem k ukládání hodnoty v tom smyslu, že značné objemy veřejných i soukromých dluhů byly vedeny v ECU. Mimoto ECU sloužila jako prostředek k platbám mezi podniky a k platbám v zahraničním obchodě; v minimálním rozsahu ji využívali i jednotlivci v šekových transakcích a u spořitelních účtů. Nikdy však nebyla měnou v pravém slova smyslu.

Euro je skutečná měna se všemi funkcemi, jaké má měna plnit. Emituje ji Evropská centrální banka a její hodnota nezávisí na žádných “podkladových” měnách, jako tomu bylo v případě ECU. Od ledna 1999 se stává měnou 11 zúčastněných členských států. Její zavádění bylo 1. ledna 2002 završeno emitováním a distribucí bankovek a mincí euro.

Jak se stanovovuje směnný kurs mezi eurem a národní měnou mého státu, jestliže moje země není součástí eurozóny?

Měny mimo eurozónu nemají fixní směnný kurs ani při výměně za nynější účastnické měny, ani při výměně za euro. Mohou však participovat na novém mechanismu směnných kursů, ve kterém se směnný kurs vůči euru bude udržovat v pásmu odchylek plus minus 15% od střední hodnoty.

Co se po zavedení eura stane s pojistnými smlouvami?

Trvání veškerých pojistných smluv a ostatních smluvních vztahů obsahujících částky převáděné z národní měny na euro zajišťuje nařízení Rady č. 1103/97 ze 17. června 1997. Hodnoty v eurech se přepočítávají pevným směnným kursem, který byl pro jednotlivé národní měny schválen 1. ledna 1999. Nařízení vylučuje, aby převod na euro mohl sloužit jako záminka k jednostranné změně smluvních podmínek. Obecně platí, že pokud se smluvní strany nedohodnou na dřívějším převodu, proběhne převod na euro k 1. lednu 2002.

Co to je hospodářská a měnová unie (HMU) a jak funguje?

HMU je to oblast jednotné měny v rámci jednotného trhu EU, kde platí pravidla volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.

HMU tvoří rámec hospodářského růstu a stability, který má oporu v působení nezávislé centrální banky a v zákonné povinnosti zúčastněných členských států sledovat zdravou hospodářskou politiku a pečovat o její koordinované uplatňování.

Obchod mezi jednotlivými členskými státy představuje 60 % celkového objemu obchodu v EU. HMU se proto přirozeným způsoben doplňuje s jednotným trhem. Tento trh bude fungovat efektivněji a bude komplexněji zajišťovat předpokládané přínosy, až budou odstraněny vysoké transakční náklady spojené s převody různých měn a s nejistotami pramenícími z obav o stabilitu kursů. Pravidla, instituce a cíle HMU jsou zakotveny v Maastrichtské smlouvě.

HMU je založena na dvou koncepcích - koordinaci hospodářských politik a fungování nezávislé měnové instituce – Evropského systému centrálních bank (ESCB).

Definování hlavních směrů hospodářské politiky je úkolem Rady ministrů financí (která sdružuje ministry hospodářství a financí členských států Unie). K tomuto účelu Rada ministrů vydává roční obecné hospodářsko-politické směrnice. Rada ministrů financí může na zúčastněné státy vyvíjet tlak s cílem přimět je k respektování rozpočtových závazků stanovených v jejich ročních programech stability.

Na ESCB participují centrální banky členských států Evropské unie spolu s Evropskou centrální bankou (ECB). ESCB je nezávislý, a proto nemůže od žádného členského státu ani od evropských institucí přijímat pokyny. K 1. červnu 1998 centrální banky členských států Evropské unie oficiálně ustavily Evropskou centrální banku (ECB); tato instituce začala v plném rozsahu fungovat od 1. ledna 1999. Jejím hlavním posláním je zajišťovat cenovou stabilitu.

Jaké jsou stanoveny podmínky pro účast v eurozóně?

Smlouva požaduje, aby ekonomiky členských států dosáhly určité stanovené úrovně z hlediska inflace, schodku veřejných rozpočtů a z hlediska veřejného dluhu, směnných kursů a úrokových sazeb. Dosažení těchto cílů vytváří nejen stabilní hospodářské podmínky, ale také určitý stupeň sblížení mezi zúčastněnými členskými státy, jehož je zapotřebí k náležitému fungování HMU.

Konečné rozhodnutí o tom, které členské státy plní požadované podmínky nutné k přechodu na euro, učinila Rada na svém zasedání na úrovni hlav států a vlád 2. května 1998.

Může být členský stát z eurozóny vyloučen?

Nemůže, Smlouva o Evropské unii neobsahuje žádné ustanovení, které by dávalo možnost vyloučit členský stát z používání eura, pokud tento stát bude plnit požadované podmínky.

Co se stane s účastnickým členským státem, který po přechodu na euro přestane plnit konvergenční kritéria?

Po přechodu členského státu na euro Rada sleduje ze všech čtyř konvergenčních kritérií (tj. inflace, schodky veřejných rozpočtů, směnné kursy a úrokové sazby) pouze nadměrné rozpočtové schodky. V Paktu stability a růstu, který vychází ze Smlouvy, se stanoví limit schodku veřejných rozpočtů na 3 % hrubého domácího produktu (HDP), který lze překročit pouze za zcela mimořádných a výjimečných okolností.

Podle Paktu stability a růstu může Rada ukládat sankce (především ve formě pokut) v případě, že členský stát ve stanovené lhůtě nepřijme žádná opatření k nápravě nadměrného rozpočtového schodku.

Proč Velká Británie nespadá do první vlny zemí přecházejících na euro?

Podle zvláštního protokolu tvořícího součást Maastrichtské smlouvy se Velká Británie rozhodla uplatnit své právo‚zůstat stranou‘ a oznámila Radě, že od roku 1999 nehodlá přejít do třetí fáze HMU. V prohlášení k HMU ze dne 27. října 1997 však britský ministr financí Gordon Brown oznámil, že je třeba, aby se vláda a obchodní kruhy Velké Británie v průběhu daného volebního období intenzivně věnovaly přípravám na přijetí jednotné měny tak, aby země mohla – bude-li si to přát – přejít na euro ve funkčním období příštího parlamentu.

Ovlivňuje zavedení eura také měny členských států EU, které nejsou od začátku v eurozóně?

Ano. Maastrichská smlouva stanoví, že směnné kursy měn členských států je třeba považovat za věc společného zájmu. Z hlediska řízení směnných kursů bude zavedení eura mít bezprostřednější vliv na ty členské státy, které nepřešly na euro, ale podílejí se na novém mechanismu směnných kursů (ERM2), který je v platnosti od ledna 1999. ERM2 váže měny těchto členských států na euro.

Z hlediska obchodní činnosti znamená zavedení eura, že firmy a domácnosti členských států stojících mimo eurozónu budou mít co dělat s měnou, která platí v mnohem rozsáhlejším hospodářském prostoru než dosud kterákoli z dosavadních měn členských států EU. Transakcí v eurech bude daleko více než v kterékoli jiné měně v Evropské unii. Společnosti provozující činnost v členských státech mimo eurozónu mohou zjistit, že je jednodušší vést účetnictví v eurech a dost možná, že bude výhodnější provádět v eurech i domácí transakce. Proto může euro koexistovat s národními měnami jako paralelní měna v těch členských státech EU, které nejsou v eurozóně.

Co to byl Evropský měnový institut (EMI) ?

EMI začal fungovat k 1. lednu 1994 jako předchůdce Evropské centrální banky v tom smyslu, že značná část jeho práce se týkala příprav činnosti Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank. Na rozdíl od ECB tento institut neměl odpovědnost za provádění měnové politiky – ta zůstala v rukou národních orgánů; institut také neměl možnost provádět devizové intervence. Plnil dva hlavní úkoly: posilovat spolupráci centrálních bank a koordinaci měnové politiky a provádět potřebné přípravy k ustavení Evropského systému centrálních bank, který by zajišťoval jednotnou měnovou politiku a vytvoření jednotné měny. Prvním prezidentem EMI byl Alexandre Lamfalussy. V roce 1997 ho vystřídal Wim Duisenberg, který se posléze stal prvním prezidentem ECB.

Jak je zaručena stabilita eura?

Uplatňováním zdravé politiky řízené podle cílů HMU směřujících k zajištění stability. Evropská centrální banka (ECB) má jako hlavní cíl stanoveno udržování cenové stability v eurozóně. Tento cíl zajišťuje ECB naprosto nezávislým způsobem. Členské státy v eurozóně již dosáhly značného stupně hospodářské konvergence (sblížení) v oblasti veřejných financí, inflace a úrokových sazeb. Tyto členské státy se zavázaly, že budou sledovat politiku zaměřenou na stabilitu a že budou posilovat koordinaci svých hospodářských politik. A konečně i samo euro omezuje rizika měnové nestability, protože snižuje citlivost vůči výkyvům směnných kursů a zároveň zajišťuje vyváženost mezinárodního měnového systému.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam