Dědictví, závěť a vydědění

V I. dědické skupině dědí manžel spolu se zůstavitelovými dětmi; každý z nich rovným dílem. (Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, pak manžel získá při dědění ze zákona vždy aspoň polovinu dědictví.

Ve II. dědické skupině dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a dále tzv. spolužijící osoby (které žily se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele), a to stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu dědictví. Manžel ale nepatří mezi neopomenutelné dědice. (Jimi jsou toliko zůstavitelovi potomci. Nezletilým se musí dostat, nedojde-li k jejich platnému vydědění, aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům, nedojde-li k platnému vydědění, aspoň tolik, kolik činí polovina jejich dědického podílu.) Zůstavitel proto může manžela (a kohokoliv jiného ze zákonných dědiců krom potomků) vyloučit z dědění tak, že odkáže v závěti svůj majetek jiné osobě.

Sepsání obvyklého testamentu zvládne každý gramotný člověk. Celá závěť musí být napsána vlastní rukou, musí být podepsána a musí v ní být uveden den, měsíc a rok, kdy tak její pořizovatel učinil. Závěť ve formě notářského zápisu není nezbytná! (Toliko nezletilí, kteří dovršili 15. rok věku, mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu; osoby mladší patnácti let pak nemají žádnou způsobilost k závěti.) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná. Proto např. každý z manželů musí pořídit svůj vlastní testament.

Vydědit potomka lze jen ze čtyř zákonem kvalifikovaných důvodů - jestliže potomek:

* v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,

* o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,

* byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,

* trvale vede nezřízený život.

Důsledky vydědění se vztahují na děti dětí (tj. vnuky) a jejich potomky (tj. pravnuky) jen tehdy, pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně uvede. Pro vyděďovací listinu jsou stanoveny stejné formální náležitosti jako pro závěť; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

Příklad: Zesnulý po sobě zanechal manželku a dvě děti (patnáctiletou dceru a dvacetiletého syna), každý z nich podle zákona získá 1/3 dědictví. Pokud by zletilého (a bezdětného) syna platně vydědil, zdědí pozůstalá manželka a nezletilá dcera každá 1/2 dědictví. Kdyby zůstavitel odkázal veškerý majetek závětí své přítelkyni, aniž by syna vydědil, pak manželka nezdědí nic; dcera získá 1/3 majetku (kolik jí náleží podle zákona) a syn 1/6 pozůstalosti (polovina ze zákonného dědického podílu odpovídajícího 1/3 majetku); závětnímu dědici připadne, co nepřipadlo manželce a synovi, tedy 1/3 a 1/6 dědictví čili celkem 1/2 pozůstalosti.

Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější (tedy sepsáním závěti nové), pokud vedle ní nemůže původní závěť obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání pak musí mít stejnou formu, jaké je třeba k závěti. Nejjednodušší je však závěť prostě fyzicky zlikvidovat, neboť zůstavitel zruší závěť (vydědění) také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.

Nabytí majetku děděním, pokud k němu dochází mezi manžely a příbuznými v pokolení přímém (prarodiče, rodiče, děti, vnuci a vnučky, pravnuci a pravnučky), je od daně dědické plně osvobozeno; dědici hradí pouze odměnu notáři za provedení dědického řízení.