Řídím školu a mohu přitom podnikat

Školství obecně se peněz stále nedostává. Investice jsou již několik let nastaveny na minimum, částky určené na nákup učebnic a vzdělávání pedagogů naprosto nedostačují. Platové navýšení místo aby sledovalo kvalitu, opět směřuje k tarifům rovným pro všechny... S tím vším si ředitelé musí poradit a snažit se, aby jejich škola pracovala co nejkvalitněji. Jejich postavení není záviděníhodné. A přece jsou takoví, kteří tento úkol nějak zvládají. Jedním z nich je František Tomášek, ředitel Fakultní základní školy J. Palacha v Brandýse nad Labem.
Do funkce nastoupil 1. března roku 1992. Vrátil se do školy, kterou musel v roce 1970 opustit. Dvaadvacet let se zabýval výpočetní technikou, po listopadu 1989 začal v této oblasti podnikat. Pak ho několik bývalých kolegů přemluvilo, aby se přihlásil do konkursu na ředitele školy. Uspěl. Možná i proto, že ho změna povolání přinutila mimo jiné absolvovat dlouhodobý manažerský kurs s účastí zahraničních lektorů. "Vlastně bych měl být minulému režimu vděčný, že jsem se mohl naučit něco jiného, že jsem jako učitel nestačil "vyhořet"," říká František Tomášek.

hn: Když jste přebíral funkci ředitele, měla škola něco přes šest set žáků. Dnes jich má, navzdory snižující se demografické křivce, osm set. Co je na ní přitažlivé?
Předpokládám že to, co nabízí, jak učí, jak se učitelé chovají k žákům... Každý rok otevíráme čtyři první třídy. S výjimkou jediného, kdy jsme nemohli sehnat další prostory - a to už jsme měli vypůjčené místnosti na pedagogické fakultě, na střední zemědělské škole, na integrované střední škole. Bohužel nám nikdo nepomohl, takže jsme museli stanovit přísná kritéria, koho vezmeme a koho ne. Nejdřív děti z našeho spádového okruhu, potom ty, které už u nás měly sourozence... Na jednu stranu nás to mrzelo, na druhou nás zájem rodičů těšil. Když jsem nastupoval do funkce, stanovil jsem si vizi školy, jakou bych chtěl řídit, a tu se s kolegy snažíme naplňovat. Je to škola, kde děti nejsou jako v pasťáku a učitelé jako na galejích.

hn: Což vize je to krásná, ale jak se naplňuje?
Základním kamenem každé školy jsou učitelé - od jejich kvality se všechno odvíjí. Jenže mohu být tisíckrát ředitelem-manažerem, školský systém rovnostářského odměňování mi nedovolí ohodnotit je tak, jak si zaslouží. Dokud budou odbory - bohužel i ty školské - cejchovat ředitele jako nesvéprávné lidi neschopné rozeznat, který učitel si zaslouží ocenění, nedobereme se ničeho lepšího. V každém oboru, tedy i v kantořině, jsou špatní i výborní pracovníci. Úsilí odborů o co nejvyšší tarify, na které nelze sáhnout, ústí v jediné: o to méně se daří oceňovat vynikající učitele. Bohužel, na novou platovou stupnici zohledňující kvalitu práce, která měla být hotova už před dvěma lety, stále čekáme.

hn: Do právní subjektivity vaše škola vstoupila velice brzy. Tehdy se k tomu příliš ředitelů neodhodlalo.
Právním subjektem jsme se stali čtyři měsíce po té, co jsem nastoupil do funkce. Právě proto, že jsem léta předtím působil v jiném prostředí, věděl jsem, jakou sílu mají kompetence. Že chci-li řídit, musím mít možnost rozhodovat o chodu zařízení, pružně reagovat na okamžitou situaci - a ne čekat, až někdo někde na úřadě rozhodne za mne.

hn: Může si škola zvýšit rozpočet, který dostala od zřizovatele a od státu?
Jistě, například tím, že se obrátí na sponzory. Ale osobně takhle nataženou ruku nemám rád. U nás dáváme přednost vzájemné pomoci. Předpokládané sponzory oslovíme tím, že jim nabídneme určitou službu - například stravování, nebo relaxaci v tělocvičně, vzdělávací kursy. Je taktičtější napřed nabídnout a pak se domluvit na reciprocitě.

hn: Ale vaše škola také podniká.
To je druhá stránka věci. Škola může kromě své hlavní činnosti, což je výchova a vzdělávání, v souladu se zákonem rozvíjet i činnost doplňkovou.
Je tam jediná podmínka: veškerý zisk musí po odečtení nákladů - včetně mzdových - vložit do podpory hlavní činnosti. Netýká se to jen nadstandardního vybavení pro žáky, ale i nadstandardního vybavení pro učitele. Jestliže škola tímto způsobem zlepšuje a kultivuje podmínky pro práci učitelů, vlastně tak nepřímo ovlivňuje kvalitu práce s dětmi.

hn: Poměrně dost školních kuchyní vaří i pro cizí strávníky...
Také u nás je tahle tzv. hostinská činnost klíčová. Neomezuje se však jen na to, že k nám chodí na obědy strávníci z okolí, například zemědělská škola a gymnázium, nebo některé místní firmy. Pečovatelská služba od nás odebírá jídlo do domu seniorů, rozváží je lidem, kteří se nemohou sami stravovat. Jsme také schopni pořádat svatby, různá společenská setkání a akce - to všechno na úrovni restauračního provozu. Neskromně musím přiznat, že kvalita naší kuchyně byla vždy docela vyhlášená.
Vyrábíme také svačinky pro žáky, rodiče je mohou dětem předplatit stejně jako obědy. Dostanou je v kiosku ve školní jídelně, kde si mohou učitelé koupit i některé základní potraviny. Naši strávníci si kromě obědů mohou objednat i šišky knedlíků, každý čtvrtek pečou kuchařky na objednávku moučníky.

hn: Co ještě provozujete jako doplňkovou činnost?
Máme například turistickou ubytovnu. Praha je odtud pár kilometrů a my jsme schopni za malý peníz ubytovat i stravovat přes víkendy nebo o prázdninách skupiny dětí, které se chtějí podívat do hlavního města. Už několik let - jako jediní v Brandýse - pořádáme taneční pro veřejnost. Vede je jeden ze čtyř mistrovských učitelských párů České republiky s evropskou certifikací.
S morální podporou zřizovatele provozujeme malé rekreační středisko v Jizerských horách. Dva zaměstnanci zajišťují celoroční provoz v oblasti, která je vhodná zejména pro astmatiky a alergiky. Naši žáci tam jezdí do školy v přírodě, učitelé na pracovní výjezdy a odborné semináře, pořádáme tam i setkání s rodiči. Mám pokračovat?

hn: Jistě může to být inspirativní.
Škola má vlastní prodejnu knih a papírnictví. Mimo jiné připravuje komplety učebních pomůcek pro prvňáčky. Rodiče si je mohou objednat při zápisu do první třídy. Najdou v nich s přesným rozpisem všechno, co budou jejich děti potřebovat. To, na co přispívá stát ze zákona, i něco navíc, co už rodiče musí uhradit. Obchodní činnost navíc umožňuje nákupy elektroniky a elektrotechniky do domácnosti pro zaměstnance školy. Vyberou si podle katalogu, o co mají zájem, z rabatu jim můžeme poskytnout slevu a ještě škole zůstane nevelký zisk. V rámci sociálního programu pro zaměstnance jim můžeme poskytnout také nenávratnou půjčku z FKSP.

hn: Co všechno spadá do sociálního programu pro zaměstnance školy?
To, co jim může zpříjemnit působení ve škole, co jim pomáhá, co jim šetří čas. Máme tu třeba zubní ordinaci. Vybavení jsme koupili z prostředků FKSP, stomatolog k nám dochází na pravidelné prohlídky, ale případně i podle potřeby, pokud má čas. Máme tady i malé kadeřnictví, pouze pro žáky a pracovníky školy. Počítáme k nim ve všech ohledech i bývalé kolegy, kteří odešli do důchodu. Něco pro školu udělali, patří sem.

hn: A co vzdělávání jako doplňková činnost?
Samozřejmě. Už léta jsme akreditované vzdělávací centrum pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Ale to není možné chápat jako doplňkovou činnost, vzdělávání rozhodně není výdělečná záležitost. Kromě toho, že vzděláváme vlastní pedagogy, jezdí další učitelé k nám. Do vzdálenějších míst vyjíždíme zase my; náklady je třeba minimalizovat, protože prostředků na další vzdělávání je čím dál tím méně. Navíc jsou normativně poskytovány podle počtu žáků. Velká škola se čtyřiceti učiteli dostane na rok kolem 30 000 korun, malotřídky musí vystačit se dvěma až třemi tisíci korun pro dva až tři učitele na rok. Často doplácejí ze svého. U nás můžeme právě díky doplňkové činnosti ročně přidat na vzdělávání a nákup odborné literatury kolem 50 000 korun. Je to takový paradox - všichni uznávají, že školu mohou proměnit jen vzdělaní učitelé, ale peníze na jejich vzdělávání nejsou.

hn: Ale neměla by škola především vyučovat a podnikání nechat jiným?
Tím, že se zapojuje do dalších aktivit, kultivuje své pracovníky v jakési přidané hodnotě. Pedagogický pohled na věci kolem dostává další rozměr. Navíc o sobě dává vědět ven.

hn: Tohle všechno nezvládne ředitel sám. Koho potřebuje mít vedle sebe?
Hlavně dobrého statutárního zástupce, u nás je to Zdena Pavelková, která kromě toho, že je mou pedagogickou zástupkyní, ještě zpracovává pro celou školu mzdy. Je vynikající, dokáže dotáhnout nadhozené nápady do filigránské preciznosti. Kromě ní je to ještě hospodářka, sekretářka a potom Jaroslav Sedlmaier, který se stará o správu budov, o průběh a realizaci doplňkové činnosti, o bezpečnost a ochranu zdraví při práci, o všechny technické věci, které učitelé potřebují pro výuku. Na půl úvazku zaměstnáváme také ekonomku, která zpracovává veškeré účetnictví školy.

hn: Jako lektor CZESHA-SERVIS, organizace zaměřené na poradenství, informace, konzultace a vzdělávání ve školství, se setkáváte s řediteli škol v celé republice. Kolik jich pracuje podobně?
Je jich čím dál tím víc, a je to dobře. Snažíme se je vést k tomu, aby správně chápali svoji roli. Že nemohou být učiteli, kteří také "ředitelují", ale řediteli školy, kteří také učí.
Jaroslava Štefflová, redaktorka Učitelských novin