MEZITITULEK: Chudí a bohatí

Největší výdaje v rozpočtu EU směřují do zemědělství (45 miliard eur) a do fondů na strukturální projekty (32 miliard) a sociální soudružnost unie. Zbytek plyne na vnitřní procedury, vnější aktivity, administraci EU (asi pět miliard), rezervy a předpřístupovou pomoc. Příjmy rozpočtu (sto miliard ročně) jsou čtvero druhů: zvláštní poplatky ze zemědělství a cukru, clo, část DPH a přímé platby členů dle výše jejich HDP.

V čisté bilanci nesmí stát doplácet více než asi 1,5 procenta svého HDP, zvykem je však maximálně okolo poloviny procenta HDP. Několik málo chudých států může v kladném směru získat mnohem více, například Řecko a Irsko mívaly čistý příjem skoro pět procent svého HDP. Největšími čistými přispěvateli jsou Německo (9,3 miliardy eur) a Británie (3,8 miliardy).

MEZITITULEK: Přístupový kolotoč

Dosavadní rozšíření byla ekonomickým úspěchem. Částečnou výjimkou je Řecko, jež vstoupilo v roce 1981 a stále se potácí na chvostu. Naopak Irsko během 25 let šplhalo vzhůru. Evropská unie vstřebala i živelné připojení NDR. Během celé éry se udržela na špičce světové ekonomiky, byť za USA a Japonskem.

Minulá rozšíření byla ale jiná. Většinou vstupovaly shodně vyspělé země. V případě země chudší byla její velikost k unii vždy malá.

Souhlasit s rozšířením musí veřejnost platících států i současní slabší členové. Druzí mají být uklidněni tím, že rozpočet rozšíření byl vyčleněn zvlášť, takže do roku 2006 se jich vstup nedotkne. Podporu pro rozšíření unie získávala i tím, že na ně dala relativně málo peněz.

Z návrhu 58 miliard eur pro šest států do roku 2006 zbylo po odložení vstupu na 1. května 2004 jen 42 miliard již pro 10 států, kvůli recesi Německa zkrácených na propagovaných 40 miliard. Při rovném rozdělení mezi vstupující dle počtu obyvatel by Česko skončilo s čistým příjmem asi 33 miliard korun ročně.

Čistá bilance Kodaňské dohody však přidělila ČR pouze 23 miliard až do konce roku 2006 a na hlavu vůbec nejméně. Důvody: Došlo k přerozdělení ve prospěch jiných kandidátů a EU interpretuje své výdaje závazkově, nikoliv platebně. Rozšíření vyjde do roku 2006 na pouhých pět miliard eur ročně.

Pro srovnání - unijní dotace Řecka s 10 milióny občanů v roce 2000 činila 4,3 miliardy euro, a to má Řecko dvojnásobné HDP na osobu oproti průměru přistupujících kandidátů. I tak levné rozšíření však současné plátce zatíží navýšením čistých plateb asi o třetinu, u Německa jeho unijní deficit stoupne z půl na sedm desetin procenta hrubého domácího produktu.

MEZITITULEK: Kouzla s čísly

Všude, kde by kandidáti mohli snadno přijít k penězům, si EU vynutila přechodná období: zemědělství, zaměstnavatelnost osob a kabotáž. Plné platby novým členům dle společné zemědělské politiky by zatěžovaly současné plátce (tedy Německo) i je činily příliš konkurenceschopnými vůči hlavním příjemcům (tedy Francii). O reformě zemědělské politiky se hovoří, prezident Chirac a kancléř Schröder se ale dohodli, že před rokem 2006 změny nebudou.

Zajímavé je, že EU hodnotí kandidáty podle HDP přepočteného na kupní sílu. Kandidáti se pak jeví bohatší, "přijmutelnější" i méně potřební dotací. S tímto parametrem se i snáze manipuluje: Slovensko má hrubý domácí produkt na osobu o pětinu nižší než Polsko, ale v přepočtu na kupní sílu je naopak o pětinu předstihuje.

EU pak udává jako důvod pro omezení pohybu pracovních sil rozdílnost platů v Česku a Německu, což však odpovídá poměru HDP a nikoliv tomuto přepočtu. Srovnání platů má smysl jen u pendlerů. Po sto kilometrech od hranic přestává mít smysl.

MEZITITULEK: Jak uspěli vyjednávači

Výsledek vyjednávání je shrnut do tabulky: hodnoty HDP, respektive jeho přepočtu na nákupní sílu pro rok 2001 jsou převzaty od Světové banky a ze zpráv EU, čisté příjmy z Kodaňské dohody. Poslední dva sloupce poskytují srovnání úspěšnosti kandidátů: výsledný čistý příjem k rovnoměrnému rozdělení a dále poměr HDP země k průměru všech kandidátů. Obecný trend je, že čím vyšší HDP na osobu, tím menší úspěšnost v čistém příjmu.

Polsko subjektivně budí dojem úspěchu, má však objektivně výsledek neutrální až podprůměrný. Kromě Česka ve srovnání s Maďarskem velmi špatně dopadlo Slovensko, srovnáme-li jej s Litevskem a Lotyšskem. Vzhledem k rámci EU mohl být výsledek Česka lepší, ale jen velmi mírně.

Podmínky požadované Bruselem mají racionální základ ve snaze o průchodnost rozšíření. Česko bude muset hlavní zdroje příjmů a výhody členství hledat v tržních příležitostech firem a získávání investic.

Autor je konzultantem informačních a počítačových technologií

  www.vkc.cz

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist