Víc než muzeum

britské muzeum
Britský fyzik a hlavně sběratel všeho možného od knih až po rostliny Sir Hans Sloane (1660 - 1753) zřejmě netušil, že jeho sbírka, kterou odkázal národu, se stane základem jednoho z největších muzeí na světě. V závěti "otce" Britského muzea byla jediná podmínka: Jeho dvěma dcerám musí být za sbírku obsahující 79 575 předmětů a ceněnou na nejméně sto tisíc liber vyplaceno dvacet tisíc liber. Potřebné finanční prostředky byly získány ve veřejné loterii, Parlament schválil zákon o Britském muzeu, který král Jiří II. podepsal 7. června 1753. Zřejmě ho tehdejší zákonodárci připravili dobře, protože byl novelizován až v roce 1963...
První návštěvníky ale muzeum přivítalo až 15. ledna 1759 v londýnském Montagu House, který stál na místě dnešní neoklasicistní budovy.
Roku 1802 rozhodlo vedení muzea o jeho rozšíření. Avšak teprve po jedenadvaceti letech se podle návrhu architekta Roberta Smirkeho začalo stavět nové sídlo, dokončeno bylo roku 1850. O sedm let později byla uprostřed nádvoří muzea dostavěna Kruhová čítárna, jejíž tvar se stal vzorem pro mnohá jiná sídla stejných institucí ve světě, včetně Kongresové knihovny ve Washingtonu.
Čítárna byla dalších téměř sto padesát let domovem Britské knihovny. Ta byla součástí muzea až do roku 1973, kdy se podle zákona osamostatnila. Ještě dříve, mezi lety 1873 až 1883, opustily muzeum přírodovědné sbírky. Přestěhovaly se do nového samostatného muzea v Jižním Kensingtonu.
Dnes muzeum vlastní na šest a půl miliónu objektů od mincí až po velké starověké skulptury. Jeho chloubou je například Rossetská deska, nalezená roku 1799 v nilské deltě, s jejíž pomocí rozluštil J. F. Champolion staroegyptské hieroglyfy. Návštěvníci mohou také obdivovat památky starověké Asýrie z Ninive a Nimrudu či sbírky z prehistorie Evropy nebo anglosaských království. Mezi nimi například poklad z pohřební lodi ze 7. století, nalezené v roce 1939 v Sutton Hoo v hrabství Suffolk. A také etnografické sbírky z Ameriky i Afriky, kolekce čínského a japonského umění.
Méně známé je to, že v majetku muzea je rovněž rozsáhlá sbírka grafik a kreseb. To ostatně dokazuje i současná výstava nazvaná Dürer a jeho odkaz.
Elginovy mramory: Vrátit, či nevrátit?
V posledních letech se však nejvíce mluví o jiné chloubě Britského muzea, o Elginových mramorech, jak je nazvána výzdoba z Parthenónu na athénské Akropoli. Vděčí za svoji přezdívku Lordu Elginovi (1766 - 1841), jenž byl v letech 1799 až 1803 zvláštním britským vyslancem u Otomanské říše v Konstantinopoli. Během let 1802 až 1812 nechal díky svým konexím odvézt z athénské Akropole, která tehdy patřila Turkům, značnou část výzdoby chrámu Athény Parthenos (Panny), který dnes známe jako Parthenón. Jedna z lodí, která památky převážela, se sice v bouři u řeckých břehů potopila, ale její náklad byl zachráněn. Již tehdy se proti "krádeži" řeckých mramorů vyslovil vynikající anglický básník Lord Byron.
Po doporučení parlamentního výboru prodal lord Elgin "své" mramory Britskému muzeu v roce 1816 za 35 tisíc liber. Většina výzdoby Parthenónu vznikla kolem roku 435 před Kristem, kdy byla po zpustošení Akropole Peršany obnovena dominanta starověkých Athén.
O Elginových mramorech se mluví především proto, že Řecko usiluje již několik desítek let o jejich navrácení. Zatím poslední kampaň se zaměřuje na to, aby byly antické mramory do Athén alespoň zapůjčeny na dobu trvání olympiády v roce 2004.
I tuto možnost však Britské muzeum striktně odmítá. Podle ředitele Neila MacGregora je Britské muzeum pro Elginovy mramory tím nejlepším místem, kde se z nich mohou těšit lidé z celého světa. A mluvčí muzea Andrew A. Hamilton zdůrazňuje, že Elgin mramory pro svět zachránil. "Kdyby zůstaly na Akropoli, byly by možná zničeny nebo vážně poškozeny." Tento názor potvrzuje skutečnost, že "sestřičky" karyatidy Flóry, které zůstaly v Athénách, jsou už dlouho v muzeu na Akropoli v dusíkaté atmosféře za sklem, kam musely být umístěny po zničujícím působení smogu v řecké metropoli. Flóra, kterou odvezl Lord Elgin, je v Britském muzeu volně přístupná...
Současná britská vláda v této věci Britské muzeum podporuje. Již před třemi lety se premiér Tony Blair nechal slyšet, že mramory by se neměly do Řecka vracet. I ve Spojeném království je však mnoho lidí, kteří navrácení mramorů naopak podporují. Do kampaně se například zapojili i herečka Vanessa Redgraveová či labouristický politik a bývalý vůdce této strany Michael Foot.
Vstup volný
Nespornou výhodou Britského muzea je volný vstup. Muzeum bylo také jednou z mála britských kulturních institucí, které koncem osmdesátých let odolaly tlaku tehdejší konzervativní vlády Margaret Thatcherové na zavedení vstupného. Tato velká přednost však muzeu působí finanční problémy. Ostrovní tisk hovoří o deficitu ve výši až pěti miliónů liber. "Neznamená to, že bychom něco někomu dlužili. Je to jen předpoklad, co by se mohlo stát, pokud nesnížíme náklady," vysvětluje Hamilton.
Muzeum má roční rozpočet 46 miliónů liber, z toho 36 miliónů dostává formou grantu od vlády, zbytek získává prodejem upomínkových předmětů, knih a z tržeb několika kavárniček a restaurace, které sídlí v jeho prostorách. A také od štědrých sponzorů. "Abychom finančním problémům předešli, musíme zeštíhlit pracovní síly o 15 procent," říká Hamilton. Na platy více než tisíce zaměstnanců vydá totiž muzeum 29 miliónů liber ročně. Muzeum však doufá, že již příští rok dostane od vlády více peněz. Jeho současný roční rozpočet je ostatně poloviční ve srovnání například s pařížským Louvrem nebo newyorským Metropolitním muzeem. "Zachování tradičního volného vstupu je naší prioritou," zdůrazňuje Hamilton.
Ve finančních potížích muzeu nepomůže ani Národní loterie, protože výtěžek z ní je určen pouze na jednotlivé kulturní projekty, nikoli na provoz.
Velká dvorana
Peníze z Národní loterie však naopak muzeu pomohly při dosud největší rekonstrukci jeho klasicistního sídla. Nejlepší dárek ke svým 250. narozeninám si totiž dalo samo muzeum s předstihem již koncem roku 2000 v podobě Velké dvorany neboli revitalizací a zastřešením vnitřního nádvoří, které bylo pro veřejnost nepřístupné a sloužilo jako nevzhledná skládka. Uprostřed komplexu neoklasicistních budov vzniklo největší "kryté" náměstí v Evropě.
Projekt Velké dvorany stál téměř sto miliónů liber a skoro polovinou přispěla Národní loterie. O zbytek se postarali soukromí sponzoři v čele s královnou Alžbětou II., po níž je také Velká dvorana pojmenována. A také drobní přispěvatelé - jméno každého, kdo daroval sto liber, bude navždy spojeno s jedním z více než tří tisíc skleněných trojúhelníkových střešních panelů.
Protože se v roce 1997 přestěhovala Britská knihovna z muzejního "pronájmu" do vlastní budovy, mohla být na konci uplynulého tisíciletí poprvé v historii zpřístupněna veřejnosti proslulá Kruhová čítárna v centru Velké dvorany. Předtím do ní měli přístup jen akademici, postgraduální studenti nebo držitelé zvláštních propustek. "Prostí smrtelníci" tak dnes mohou vstoupit do míst, kde si kdysi četli a psali například Rudyard Kipling, Oscar Wilde, Thomas Hardy, G. B. Shaw či Virginia Woolfová. Během svého londýnského pobytu v době první světové války tu studoval také Tomáš Garrigue Masaryk.
Na druhé straně v Kruhové čítárně, která podle spisovatele E. M. Forstera "naplněna tolika knihami vyvolává pocit klidu a míru", stačil Marx za třicet let svého "pobytu" vytvořit teorii třídní nenávisti. Tu se později další z návštěvníků čítárny, Lenin, snažil uplatnit v praxi...
Vystěhování Britské knihovny, která zabírala až čtyřicet procent prostor muzea, rovněž umožnilo návrat etnografických sbírek, které byly dlouhou dobu v "exilu" v budově poblíž náměstí Piccadilly.
Tutanchamon je jen jeden
Největší návštěvnický úspěch ve své historii zaznamenalo muzeum na přelomu let 1972 a 1973 výstavou Tutanchamonových pokladů. Na 1700 artefaktů, včetně zlatého sarkofágu mladičkého faraóna, který v roce 1922 objevil v jeho hrobce britský archeolog Howard Carter, si tehdy prohlédlo neuvěřitelné množství lidí: 1 694 117...
Britské muzeum nyní žádný podobný "trhák" nechystá, ale na konec letošního roku připravuje výstavu dalších historických pokladů, tentokrát z archeologických nalezišť v Británii. Ročně pořádá muzeum až dvacet samostatných výstav, na většinu z nich je vstup zdarma!
Své letošní kulaté narozeniny nehodlá slavit nijak okázale, omezený rozpočet to ani neumožňuje. Výročí si připomene například expozicí nazvanou Londýn v roce 1753. Grafikami, kresbami a akvarely i některými osobními předměty tehdejších obyvatel představí britskou metropoli, která se právě v době založení muzea stala nejlidnatějším městem světa, když předstihla Paříž a Konstantinopol.
Největší bonbónek si muzeum schovává na závěr roku. V listopadu bude znovu zpřístupněna Královská knihovna, nejstarší část budovy muzea. Původně byla místem pro knihovnu krále Jiřího II., který ji roku 1757 daroval národu a která je součástí Britské knihovny. Obsahuje přes deset tisíc svazků.
Muzeum myslí i na děti
Čeští školáci mohou svým britským vrstevníkům výuku dějepisu jen závidět. Mnohé hodiny tohoto předmětu se totiž odehrávají přímo v Britském muzeu. Žádný návštěvník muzea nemohl ve všední dny přehlédnout skupinky dětí ve školních uniformách, jak sedí na podlaze před některým z exponátů a poslouchají výklad svého učitele nebo jak pobíhají muzejními sály, když hledají odpověď na otázku ze zadaného testu.
Ottův kapesní slovník naučný z roku 1926 popsal Britské muzeum jako jeden "z nejvelkolepějších ústavů londýnských. Náleží k největším a nejpraktičtěji zařízeným ústavům toho druhu." Autorům slovníku by se jistě musel jevit praktickým systém COMPASS, který umožňuje prohlídku muzejních sbírek prostřednictvím počítačů. S pomocí trojrozměrného zobrazování může systém například vysvětlit používání rituálních předmětů nebo vytvořit původní obraz stavu archeologických nalezišť. Hlavní veřejný terminál tohoto systému je umístěn v Kruhové čítárně. Do COMPASS se však lze dostat i prostřednictvím internetu. Virtuální návštěvníci tak mohou rozšířit počet návštěvníků Britského muzea, který poklesl v důsledku syndromu 11. září z 5,5 miliónu na loňských 4,6 miliónu lidí. "Je to pro nás velmi těžké. Ale se stejnými problémy se kvůli poklesu turistického ruchu po 11. září potýkají muzea a galerie nejen v Británii, ale i po celém světě," říká finanční ředitel Britského muzea Christopher Jones. Budoucnost však vidí optimisticky, vždyť muzeum přežilo i barbarské bombardování nacistické luftwaffe.
[*]

Vnější podoba sídla muzea v Great Russell Street se od 19. století nijak nezměnila (vpravo nahoře).

Moderní centrum Britského muzea, Velká dvorana, slouží často i jako místo schůzek mnoha Londýňanů (uprostřed).

Hlavní sál s egyptskými sbírkami. V popředí je vidět horní část žulové sochy faraóna Ramesse II. Pochází ze zádušního chrámu ve staroegyptském Wésetu, postaveného asi kolem roku 1250 před Kristem (dole).