Kdo se stává zajatcem manažerského syndromu

 Zajatci manažerského syndromu se však nestávají všichni řídící pracovníci ohrožení stresem v době pracovní, případně i mimopracovní. Stejné pracovní podmínky působí na lidi nestejně. Záleží na struktuře osobnosti a tím i na úrovni stresové odolnosti. Není totiž až tak důležitá intenzita stresových podnětů při výkonu povolání, ale podstatné je jak jsou psychikou vnímány, hodnoceny a zpracovány. Stres jako mimořádná psychická zátěž, je synonymem pro vše co pokládáme v práci a v životě za nepřátelské, škodlivé a obtížně překonatelné. Stres je bohatě strukturovanou záležitostí. Pro vysoce odpovědného manažera může být např. stresující lehkomyslnost a nespolehlivost podřízených. Vedoucího se sklony k pedantství  vzruší kdejaká nepřesnost, malichernost, drobná chyba, která umocní jeho nejistotu. Ctižádostivému manažeru, závislému na úspěchu a kariéře, vadí všechno, co znemožňuje naplňování jeho ambicí. Pro manažéra s konzervativním myšlením, zůstává vážnou překážkou přechod na nový pracovní způsob nebo náhlá změna pracovních podmínek.

Každý, podle svého založení a motivace má, zjednodušeně řečeno, osobní rejstřík stresorů.

U jedněch posiluje mírný stres aktivitu a výkonnost a u druhých vyvolává pasivitu a oslabuje výkonnost. Tak např. workoholik, pro něhož je práce drogou, je stresován nedostatkem činnosti, zatímco ostatní přemíra práce zatěžuje. Opět jde o stupeň zátěže.

Ta se individuálně liší. Manažer  s odborností, inteligencí, motivací a osobnostními rysy, které jsou v souladu s pracovními nároky, neprožívá takovou zátěž, jako ten, který není

k profesi kompetentní. Člověk s nedostatečnými schopnostmi a osobnostním založením,

které je v rozporu s profesními nároky, zpravidla selhává nebo kompenzuje nedostatky

přehnanou pracovitostí až k hranici únosnosti, což odstartuje zmíněnou symptomatologii

obsaženou v manažerském syndromu. Důvodem setrvávání ředitele za stolem od nevidim do nevidím, může být nevyvážená struktura schopností, kde např. jsou oslabeny schopnosti

organizační, rozhodovací, komunikační, ale také osobnostní odchylka, kdy má šéf pošramocené sebehodnocení a obává se kvalifikovaných podřízených, takže odmítá delegovat pravomoce, tají informace a skoro všechno vyřizuje sám.

Příznaky manažerského syndromu se houfně vyrojí u jedinců s nedostatečnou psychickou

a odbornou kapacitou k profesi, kteří nemohou vyhovovat požadavkům a nejsou s to adekvátně zvládat  stres, který si tak sami navozují.

Sebeobrana proti "šéfovské nemoci" spočívá především v prevenci. Znamená to např.

znát možnosti a meze svých schopností, poznat, jak pravil Sokrates, sám sebe. Znamená to přemýšlet o sobě, kontrolovat se, představit si sebe v kůži někoho jiného, umět se sám sobě zasmát, zkusit lidem víc naslouchat a důvěřovat, nahradit agresi asertivitu, naučit se odpouštět aj. Člověk by se měl snažit   pracovní situace hluboce neprožívat, ale mít nadhled, na tíseň reagovat racionálně, zbavit se závislostí, zaujímat optimistické postoje místo pesimistických, odpočívat např. střídáním činností a tak se vyvarovat jednostrannému přetěžování, relaxovat ve shodě s potřebami osobnosti a celého organismu. Doporučuje se před stresory uniknout, např. číst, sledovat televizi, poslouchat hudbu, věnovat se zálibám a koníčkům. Ponořením se do činnosti, která nás pohltí, ulehčíme mozku. Samozřejmostí je, že stres uvolňuje každé cvičení. Nejlepší je cvičení s velkými nároky na spotřebu kyslíku, tedy areobické. Jogging, plavání, ostrá chůze, indiánský běh jsou také druhem areobického cvičení, zatímco tenis nebo golf, nikoliv. Jíst a pít by se mělo přiměřeně. Rozumné množství jídla a nealkoholických nápojů pomáhají snížit kyselost žaludečního obsahu a normalizovat její hodnotu, která při stresu vzrůstá. Nezanedbatelná je účinnost smíchu pro útlum stresu. Chvilka smíchu dokáže snížit rychlost sedimentace červených krvinek a prohloubit dýchání. Vhodné je včas vyhledávat úlevu. Tak např. vysoce stresovaní dispečeři letového provozu se lépe cítí, jakmile vědí, že si mohou zavolat pomoc, bude – li to třeba. Dodejme, že stres podstatně snižuje péče o domácí zvířata, zejména o přítulnou kočičku nebo klidného pejska.  

Autor, PhDr. Karel  Havlík,  je psycholog z Centra psychologie práce pro jihozápadní Čechy.