Strašák kurzového rizika se znovu objeví

Každému záleží na kurzu měny, v níž obchoduje nebo investuje

Kurz české koruny a jeho posilování je téma v některých měsících nad jiné frekventované, jindy zase opomíjené. Pozornost všech je na korunu upnuta zejména v obdobích, kdy kurz prudce zpevňuje, jako tomu bylo například loni v létě. V takových obdobích se podniky, které obchodují se zahraničím, často ocitají ve svízelné situaci, protože jsou ihned vystaveny kurzovému riziku. Jakkoli jsou vyhlídky na posilování koruny noční můrou pro vývozce, jsou naopak příznivou zprávou pro drobné české investory i střadatele. Při svých vyjížďkách za hranice s korunami v kapse se mohou cítit stále bohatší. Navíc není kam spěchat se směnou svých korun na eura či dolary. Čím déle totiž vyčkáme, tím více cizí měny za své koruny dostaneme.

Kurzové riziko se týká jak exportně zaměřených podniků, tak i importérů. V našich podmínkách, kde historicky máme zkušenosti spíše s posilováním měny, je však významnější pro exportéry. V případě, že podnik vyváží své zboží do zahraničí, inkasuje za něj například eura a ta pak musí směnit na koruny. V případě, že kurz neustále kolísá, vystavuje se podnik nebezpečí, že za inkasovaná eura vždy dostane jiný počet korun. Pokud koruna k euru oslabí, dostane podnik korun více. Pokud však koruna posiluje, podnik naopak dostává po směně stále méně. Jakmile vývoznímu podniku začnou klesat korunové tržby v důsledku posilování kurzu, je nucen bránit se zvyšováním cen. Tím se ovšem na zahraničním trhu brzy stává cenově nekonkurenceschopný. Samozřejmě podobně nepříjemná situace by nastala i dovozním podnikům v případě, že by koruna naopak výrazně oslabovala. To však není situace typická pro českou ekonomiku.

A konečně posilování koruny může být nebezpečné i pro drobné investory. Pokud někdo ve vidině bezpečného zisku investoval například do zahraničních cenných papírů anebo jen nakoupil podílové listy investičních fondů denominované v jiné měně než v korunách, pro toho je posílení koruny značně nepříjemné. Jestliže na výnosu z cenných papírů vydělá například 3 %, ale koruna ve stejném období posílí o 4 %, po konverzi peněz zpět do korun docílí takový investor ve skutečnosti ztrátu -1 %, ačkoli jeho cenné papíry samotné byly ziskové.

Co nás čeká

I v letošním roce kurz koruny mírně kolísá v intervalu zhruba od 31 do 33 korun za euro, ale v porovnání s roky předchozími nelze o žádných prudkých výkyvech, které by ohrožovaly zahraniční obchod, ani mluvit. Turisté netráví dny studováním prognóz, kam se v příštích dnech může kurz pohnout a kdy se nám nejvíce vyplatí vyměnit své koruny za eura či dolary a mnohé podniky zase pozapomněly, jak se v minulosti urychleně zajišťovaly. Děláme ale dobře, když dnes pouštíme korunu ze zřetele? Nemůže nás už brzy překvapit? Ačkoli jsou v současnosti tlaky na posilování i oslabování české koruny prakticky v rovnováze a kurz se stabilizoval, neznamená to, že už brzy se nemůže tato křehká rovnováha porušit.

Ekonomické problémy západní Evropy přiměly v minulých měsících zahraniční podniky přemýšlet spíše nad svou existencí, než ještě expandovat do jiných zemí. Jenomže žádný hospodářský cyklus netrvá věčně. Ačkoli se nám nyní může zdát, že zpomalení evropské ekonomiky se vleče již velmi dlouhou dobu a že dosud nevidíme žádné světlo na konci tunelu, množí se signály, že západoevropskou ekonomiku čeká v příštím roce oživení. A v ten okamžik naberou evropské firmy síly k tomu, aby více investovaly a expandovaly, a to i k nám. Již nyní můžeme v tisku číst o řadě investic, které by k nám v roce 2004 měly přijít. A to musí v konečném důsledku znamenat obnovený tlak na posilování koruny.

Ovšem oživení v zahraničí není jediným důvodem, který by měl kurz koruny v budoucnu ovlivňovat. Stále ještě zbývá hrstka podniků, které vláda dříve či později bude chtít prodat. Po delším období odložení privatizací tak přijde jejich poslední vlna. A tyto příjmy z privatizace budou opět kurz ovlivňovat. Samozřejmě existují způsoby, jak vliv privatizace na měnový kurz minimalizovat a centrální banka jich docela určitě bude využívat, ale zcela eliminovat tento dopad nelze. A konečně je tu i otázka hospodářského sbližování s Evropskou unií. Mnohé analýzy naznačují, že před připojením k eurozóně bude existovat tlak na posílení kurzu i z hlediska vyrovnávání cenových hladin u nás a v eurozóně.

Ze všech uvedených důvodů je jasné, že v budoucích měsících by se znovu měly objevit sice mírné, přesto ale nepopiratelné tlaky na posilování české koruny k euru, na které jsme již téměř zapomněli. Zatímco v roce 2004 by se měl průměrný kurz podle našeho nejpravděpodobnějšího scénáře pohybovat od 30,25 do 30,45 korun za euro, v roce 2005 by měl průměrný kurz podle tohoto scénáře dosahovat už 28,95 - 29,25 korun za euro. Postupné posilování pak bude pokračovat tak dlouho, než bude kurz koruny částečně zafixován k euru v tzv. systému ERM II. Nejde však o fixaci skutečnou, kurz se bude smět v tomto systému pohybovat k euru v rámci úzkého koridoru. O jeho stanovení se však stále politicky jedná, a tak dosud není přesně jasné, o kolik procent se bude moci kurz vychýlit od stanovené hodnoty, takzvané centrální parity.

Zpevňování, které nás v následujících letech čeká, sice není v porovnání s předchozími roky nikterak závratné, nicméně přesto bude zřejmě dostatečně vysoké na to, aby řadě podniků zkomplikovalo život. Toto mírné posilování by mohlo přijít již velmi brzy, a tak je nejvyšší čas se na něj připravit.

Pokud jde o kurz koruny k dolaru, tady by neměla být situace podle našich prognóz natolik dramatická. Po celý příští rok by se měl kurz koruny k dolaru pohybovat na víceméně velmi obdobných hodnotách. Prognóza je ale vždy jen prognózou. Při finančním řízení podniku je sice prognóza vývoje kurzu extrémně důležitá, ovšem spoléhat na to, že se ze 100 % vyplní, je hazard. A tak i v případě kurzu k dolaru je opatrnost na místě.

Jak se bránit

Podniky se snaží bránit posilování koruny například tím, že si vybírají své subdodavatele v oblastech, do kterých vyvážejí. Jestliže potom koruna posiluje, podnik sice musí na zahraničním trhu snižovat své ceny, ale zároveň dokáže také snížit své náklady, protože od subdodavatelů nakupuje stále levněji. Zisky se potom nesnižují tak rychle. Tyto možnosti však nemá každý podnik a navíc se jedná o řešení jen částečné, protože nákup materiálu od dodavatelů představuje jen část nákladů.

Některé podniky se také snaží prosadit do obchodních smluv nejrůznější doložky, které přenášejí kurzová rizika na zahraniční partnery. Ani to však není stoprocentní řešení. Podobné doložky se podaří prosadit jen málokdy, a pokud se to již podaří, smlouva má obvykle jen tak dlouhou trvanlivost, než si zahraniční partner uvědomí, nakolik je pro něj s posilováním devizového kurzu nevýhodná.

Základním řešením, jak se bránit proti kurzovým rizikům, je proto zajištění prostřednictvím finančních derivátů. Ačkoli i toto zajištění má některé nevýhody, obecně se ukazuje, že je nejefektivnějším řešením kurzových rizik. Na první pohled se může zdát, že jen co se podniky naučí hromadně se zajišťovat na derivátovém trhu, bude kurzové riziko pryč, protože v ten okamžik přijmeme euro. Ve skutečnosti ale stále zůstane velké množství podniků, které dovážejí či vyvážejí do dolarových oblastí, či investorů, kteří investují třeba ve švýcarských francích.

Co je to zajištění

Samo zajištění není ničím složitým. Při nákupu či prodeji běžných finančních instrumentů, jako jsou cenné papíry, měny apod., dohadujeme obchody za současné tržní ceny s tím, že obchod, tedy zaplacení ceny a dodání instrumentu, se uskuteční buď okamžitě, anebo maximálně během několika málo dnů. V případě finančních derivátů však dnes dohodneme podmínky obchodu včetně ceny, ale skutečný obchod se uskuteční až v budoucnu. Obchod potom probíhá za předem dohodnutou cenu, která se označuje jako termínová.

Nejběžnějším a nejjednodušším typem derivátu sloužícího k zajištění se proti kurzovému riziku je forward. Představme si, že podnik vyváží své zboží do zahraničí a vystavuje se tak kurzovému riziku. Očekává, že za tři měsíce obdrží 1 mil. eur. Dnešní kurz koruna - euro je 30 CZK / EUR. To znamená, že pokud by se během následujících 3 měsíců kurz nezměnil, podnik by si mohl inkasovaná eura směnit na 30 milionů korun. Ovšem v případě, že by mezitím kurz posílil na 29,50 CZK / EUR, podnik by za eura dostal již jen 29,5 mil. korun. To znamená, že by měl kurzovou ztrátu ve výši půl milionu korun.

Proto se podnik rozhodne zajistit formou forwardu. Dohoda o forwardu znamená, že podnik uzavře s bankou smlouvu, že banka za 3 měsíce odkoupí od podniku 1 mil. eur za kurz, který si již dnes banka s podnikem domluví - například za 30 CZK / EUR. To je shodou okolností stejný kurz, za který se koruna obchoduje nyní. Během 3 měsíců sice koruna posílí na 29,50 CZK / EUR, na forwardový obchod to však nemá žádný vliv. Banka bez ohledu na aktuální tržní kurz skutečně eura odkoupí za smluvený forwardový kurz 30 CZK / EUR, takže podnik nemá žádnou ztrátu.

V tomto případě banka nabídla při jednání o obchodu forwardový kurz ve stejné výši, jako byl aktuální tržní kurz. Ve skutečnosti ale dohoda o forwardu může znít na slabší i silnější kurz, než jaký je aktuální tržní. Banky si vypočítávají forwardové kurzy, za které jsou ochotny s podnikem obchod uzavřít, podle exaktních matematických metod.

Zajistit se samozřejmě může nejenom podnik, ale třeba i investor, který chce nakoupit zahraniční cenné papíry. Jediným problémem v takovém případě může být, že pokud je investor příliš malý, nemusí být banka ochotná s ním zajišťovací obchod uzavřít. I v takovém případě se ale dá najít řešení. Banka například může zprostředkovat, že se více investorů spojí dohromady a takovou větší částku už bude možné zajistit.

V praxi je to snadné

Jestliže je zajištění poměrně jednoduché pro podnik, je o něco komplikovanější pro banku. Jestliže banka uzavírá s klientem dohodu o zajištění prostřednictvím měnového derivátu, vystavuje se totiž úvěrovému riziku, že klient nesplní své závazky. Toto riziko je zcela stejné, jako kdyby banka poskytovala klientovi klasický úvěr. Z tohoto důvodu banka před uzavřením smlouvy zkoumá klienta z hlediska jeho bonity obdobně, jako kdyby žádal o klasický úvěr. Je proto nezbytné, aby subjekt, který uvažuje o zajištění, kontaktoval banku s dostatečným předstihem.

Jestliže však klient již jednou projde hodnocením z hlediska jeho bonity, není nutné tento proces opakovat pokaždé při každém dalším zajišťování. S bankou je obvykle možno podepsat rámcovou smlouvu, která umožňuje uzavření i série několika konkrétních derivátů. Jestliže subjekt již má uzavřenu tuto rámcovou smlouvu a jestliže dojde k názoru, že právě nyní se chce zajistit kvůli konkrétní budoucí platbě, stačí, aby pouze kontaktoval příslušnou banku, a ta mu nabídne konkrétní termínový kurz, na který je ochotna zajištění uzavřít. Pokud investor s tímto nabídnutým termínovým kurzem souhlasí, stačí již jen vydat příkaz k uzavření konkrétní operace.


Volksbank