Jiří Jonáš: Schodek musíme snížit rychle

Schodek musíme snížit rychle

Pro kandidátské země střední a východní Evropy bude vstup do EU symbolickým završením procesu transformace. Nezmizí tím však jejich ekonomické problémy. Tím největším je pro Českou republiku a řadu ostatních neutěšený stav veřejných financí.
Deficitní hospodaření bylo dlouho považováno za nezbytný doprovodný projev ekonomické transformace, protože bylo nutné financovat jednorázové výdaje, například na ozdravení bank. Avšak postupem času se stávalo patrným, že rozpočtové schodky v kandidátských zemích mají trvalejší příčiny.
Finanční trhy nedávaly dlouho najevo znepokojení nad rostoucími deficity a jejich financování nepředstavovalo závažný problém. Očekávaný vstup do unie a následné přijetí eura bylo považováno za důležitý nástroj obnovení finanční disciplíny veřejných rozpočtů.
Vlády Česka, Polska, Maďarska a Slovenska nedávno předložily programy fiskální konsolidace, s cílem snížit rozpočtové schodky na úroveň, která umožní přijetí jednotné měny. Předpoklad, že znovuobnovení fiskální disciplíny proběhne hladce a bez tržních turbulencí ale začíná dostávat určité trhliny.
V posledních týdnech došlo k několika událostem, jež naznačují, že fiskální konsolidace v kandidátských zemích nemusí proběhnout tak hladce, jak se očekávalo.
Finanční trhy posunuly datum očekávaného přijetí eura z období 2007 - 2008 o dva roky později. Posun odráží pochybnosti o realističnosti rychlého snižování schodků stejně jako opakovaná veřejná doporučení řady představitelů Evropské centrální banky, Evropské komise či současných členů eurozóny, aby kandidátské země s přijetím eura příliš nespěchaly.
Nedávné rozhodnutí ministrů financí eurozóny neuplatnit sankce proti Německu a Francii za porušení pravidel Paktu stability a růstu může mít závažné důsledky pro fiskální disciplínu jak mezi současnými, tak mezi budoucími členy měnové unie.
Nic zatím nenaznačuje, že se Německo či Francie uchýlí v budoucnu k nadměrné fiskální expanzi. Rozhodnutí neuplatnit sankce a pravidla paktu interpretovat vůči velkým zemím více shovívavě než vůči menším zemím (Portugalsko, Irsko) přesto mohou výrazně poškodit jeho úlohu jako nástroje fiskální disciplíny.
Toto rozhodnutí je nežádoucí i z pohledu kandidátských zemí, jejichž vlády často používají argument o fiskální disciplíně v měnové unii při prosazování politicky obtížných rozpočtových škrtů.
Na pokračující rozpočtové problémy v kandidátských zemích už začínají negativně reagovat finanční trhy. Události posledních dnů jasně ukázaly, jak rychle může dojít k podlomení důvěry trhů.
V Maďarsku došlo k podstatnému poklesu hodnoty forintu, úrokové sazby státního dluhu prudce vzrostly a centrální banka musela zvýšit úrokové sazby ve dvou krocích ze 6,5 na 12,5 procenta.
Pokud bude nejistota a vysoké úrokové sazby trvat delší dobu, může to výrazně prodražit financování budoucích rozpočtových schodků, ztížit jejich snižování a zároveň negativně ovlivnit hospodářský růst, což by dále zkomplikovalo zmenšování rozpočtových schodků.
V Česku zatím výraznější nárůst úrokových sazeb u státních dluhopisů nepozorujeme. Sazby dluhopisů s pětiletou splatností se pohybují pod čtyřmi procenty, zatímco v Polsku dosahují 7,7 procenta a v Maďarsku dokonce překročily 10 procent. Zkušenosti Maďarska a Polska je nicméně nutné brát jako důrazné varování.
V roce 2004 plánuje české ministerstvo financí emitovat státní dluhopisy v hodnotě 139 miliard korun k pokrytí rozpočtového schodku. Je otázka, zda trh bude schopen a ochoten tyto nové dluhopisy přijmout bez výrazného zvýšení úrokových sazeb.
Česko je na rozdíl od Maďarska či Polska méně závislé při financování veřejného dluhu na zahraničních investorech. To má svoje výhody i nevýhody.
Jak naznačuje relativní stabilita úrokových sazeb státního dluhu v České republice v porovnání s Maďarskem či Polskem, domácí investoři představují stabilnější zdroj financování a přispívají ke stabilitě trhu dluhopisů.
Nevýhodou je, že značná část domácích úspor je vázána na financování veřejného sektoru a méně zbývá na financování investic soukromého sektoru. To může mít dlouhodobý negativní vliv na hospodářský růst.
V budoucnu bude nutné zvážit možnost emise na zahraničních trzích, které budou pečlivě posuzovat očekávaný vývoj veřejných rozpočtů. Události posledních týdnů by měly sloužit jako důrazné varování, že rozpočtové schodky je třeba snižovat rychle. Dřív, než nás k tomu přinutí tlak finančních trhů.

Autor je poradcem výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu