Vánoce mají být nadechnutím před začátkem nového roku

O tom všem tvrdíme, že to děláme proto, že se před dvěma tisíci a dvěma lety narodil Ježíš Kristus, a tudíž to chceme oslavit. Dokonce máme světovou protekci - dárky nám nosí sám Ježíšek a přitom hodně větších a silnějších zemí se vzmohlo jen na Santa Clause nebo Dědu Mráze.
Když se však podíváme trochu do historie, tak zjistíme, že datum narození Ježíše Krista stanovil na 25. prosince až 320 let po Kristu papež Julius I., a to ještě ne proto, že by zjistil, kdy se Ježíš narodil (předtím se slavila různá data), ale aby adoptoval a převzal pod svá křídla tou dobou již dlouho probíhající pohanské oslavy Saturnálií a Juvenálií. Tyto oslavy byly tak populární, že křesťané doufali ve zvýšení přitažlivosti křesťanství, když je přijmou a přizpůsobí. V raném křesťanství byla mnohem důležitějším svátkem oslava Velikonoc.

Konec roku je spojen s rituály již několik tisíciletí
Nejspíš jsme v naší oslavě součástí řeky, která má prameny mnohem dále, než jsme se odvážili předpokládat. Druhá půlka prosince je skutečně vzrušující dobou. Minimálně po 4000 let - a pravděpodobně ještě mnohem déle - v tomto období po celé severní polokouli probíhají oslavy. Slaví se přelom zimy, slunovrat, naděje, že zima nebude trvat věčně a že tudíž můžeme zůstat při dobré náladě. Toto poznání se po světě vtělilo do různých příběhů a rituálů.
V Evropě, ale i na posvátných místech v Asii a Americe můžeme najít stovky megalitických staveb (jako je třeba Stonehenge v Anglii), které byly postaveny tak, aby zachytily světlo ve své centrální části právě v době zimního slunovratu. Nejstarší psaný záznam o festivalu spojeném s oslavou slunovratu pochází z Mezopotámie. Tam věřili, že jejich hlavní bůh Marduk každoročně v tomto období bojuje se silami chaosu a aby ho podpořili, tak pořádali dvanáctidenní oslavu.
Zimy byly pro Evropany těžkým obdobím. Naši evropští předkové slavili slunovrat jako noc, kdy Matka země porodí nové dítě - nové slunce. Udělali obrovský oheň, zapíchli prase (kdo by ho také chtěl po zbytek zimy živit), popili, zapěli a zatančili, aby to nové slunce přivolali a probudili k životu. Tím stvrdili, že zima už bude od této chvíle pomalu ustupovat. Jelikož pro ně byly všechny přírodní jevy plné významu a jako s takovými s nimi komunikovali, věřili tudíž, že kdyby oslavu nepořádali, tak Slunce možná nezačne stoupat po obloze. Druidové zdobili duby v posvátných hájích ovocem a svíčkami jako naději na budoucí úrodu a uctění boha sklizně. Nad obydlí se dávalo jmelí, neboť poskytovalo ochranu před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy a také přinášelo lásku.
V Římě nebyly zimy tak drsné jako na severu. Římané slavili již zmiňované Saturnálie na počest Saturna, ochránce zemědělství a přírodních cyklů. Saturnálie byly také hédonistické svátky. Jedlo se a pilo, dávaly se dárečky i zdobily stromky, ale navíc k tomu na měsíc oslav přebírali vládu nad městem otroci a služebníci. Obchody a školy byly zavřené, aby se všichni mohli připojit k oslavám. Dalším římským svátkem byly Juvenálie, oslava dětí Říma. Mezi vyššími třídami římských občanů bylo navíc velmi rozšířené perské náboženství mitraismus, a že neuhodnete, na kdy připadly narozeniny Mitry - boha neporazitelného slunce, který se každým rokem rodil z kamene? Na 25. prosince.
Když se podíváme na různé slavnosti tohoto období po světě, tak nalézáme podobné symboly, narození dítěte, narození slunce, naději, pospolitost a vyzvání k dobré náladě.

Co to pro nás znamená dnes?
Dnes obzvláště ve městech žijeme, jako by se nás přírodní cykly netýkaly (máme přece ústřední topení). Jídlo je v obchodech každý den, teplo máme na otočení knoflíku. Zdá se tedy, že starat se o nějaké přírodní cykly a slunovrat není třeba. Jsme přece moderní lidé, nějaké pohanské pověry se nás netýkají, my dokážeme podávat výkony stále. Poručíme větru, dešti... Přitom s podzimem stoupá procento depresí a sebevražd a kolem Vánoc obvykle pozorujeme vzestup těchto fenoménů. V tomto směru jsme trošku nevědomí. Jako bychom si málo hleděli sebe sama i svého okolí a vracelo se nám to s koncem cyklu.
Také jsme si zařídili, abychom neviděli, že veškerá energie, kterou v tak hojném množství využíváme, v důsledku pochází ze slunce nebo z nitra země. Bereme to prostě automaticky. "Tahle Země nám přece patří." V kontrastu k tomuto názoru nabízím spíše pohled, že toto je Země, na které máme tu čest žít. Myslím, že si my i Země zasloužíme i v této vánoční době trochu vzájemné úcty.
Domnívám se, že to naši předkové vymysleli moc dobře. Tak jako po týdnu potřebujeme víkend, tak se v závěru roku potřebujeme naladit na další rok, možná dokonce dodat si naději, uvolnit se a být naplno s lidmi. Rituály, jako jsou Vánoce, nám moc pomáhají prožít, co je, a udělat další krok. Osobně mě mrzí, že žijeme v době, kdy se nám rituály vytrácejí z našich životů, takže jsem moc vděčný za to vánoční a předvánoční šílenství a obzvlášť se mi líbí, když se na vesnicích ještě slaví masopust. Klidně šilte, patří to k tomuto období. Je to důkazem, že žijeme.
Ať už tedy slavíte Vánoce, Chanuku, Yule, Kwazaa nebo držíte palce Mardukovi, aby to tentokrát nad těmi silami chaosu vyhrál, tak se nebojte dát to navenek pořádně vědět, aby se nám to sluníčko začalo opravdu vracet. Možná, že najdete čas na procházku po lese, nebo pustíte kapra, každopádně: Hezké svátky.

Zdroj: Hospodářské noviny, příloha Zdraví,
Autor: Pavel Slezák, psycholog