Innsbruck - Historie v alpském sevření

Z dálnice, která město míjí, se nezdá, že by stálo za prohlídku. Místo věží kostelů vyčnívají spíše věže moderních budov. Co je ale jasné na první pohled, to je úžasná poloha. Innsbruck leží v údolí řeky Inn a ze tří stran ho obklopují vysoké hory. A za prohlídku rozhodně stojí.

Navzdory masívnímu bombardování za II. světové války se v Innsbrucku dochovalo množství památek. Innsbruck je metropolí spolkové země Tyrolsko, sídlí tu zemská vláda a všechny důležité tyrolské úřady a školy (univerzita byla založena již v roce 1669).

Poslední půlstoletí je ale především obrovským turistickým střediskem. Vedle krásných hor přispěla k jeho popularitě především dvě data: 1964 a 1976. V rozmezí dvanácti let se tu tehdy dvakrát konaly zimní olympijské hry. A jen sotva si kterékoliv město může přát lepší reklamu.

Díky svým téměř 130 tisíci obyvatel je Innsbruck rovněž největším městem v Alpách vůbec. Je plný elegantních ulic s obchody a kavárnami. Netradiční atmosféru mu dodávají právě hory. Jsou všude kolem: ať se návštěvník v samotném centru města podívá kamkoliv, nad střechami, ať už činžáků nebo historických paláců, spatří mohutné skalnaté vrcholky, značnou část roku zasněžené.

Jméno podle mostu

První lidé v oblasti dnešního Innsbrucku podle archeologů žili již v mladší době kamenné, nepřetržitě je pak místo osídleno víc než tři tisíce let. V roce 46 n. l. zde Římané vybudovali cestu Via Claudia Augusta a (přibližně ve stejné době) vojenskou pevnost Veldidena, u níž ve středověku vyrostla vesnice (dnešní předměstí Wilten).

Kolem roku 1180 nechala hrabata z Andechsu postavit most přes Inn. Dosud nepříliš rozsáhlé osídlení se mohlo ze severního břehu Innu rozšířit i na jižní, město navíc podle mostu dostalo dnešní jméno: Insprucke (první zmínka 1187). V následujících letech byl Innsbrucku udělen statut města, od 13. století se stal centrem oblasti. V roce 1420 jej pak Friedrich IV. povýšil na sídelní město a nastala doba rozkvětu. V letech 1856 – 1858 sem dorazila železnice z bavorského Mnichova a s ní také mohutný rozvoj průmyslu a obchodu.

Starý zákon po tyrolsku

Staré město se rozkládá na velmi malé ploše při jižním břehu Innu. Díky tomu je ale poměrně kompaktní a nabité místy a památkami, které obejdete za pár hodin. Slovo “obejdete” je zcela na místě, innsbrucké centrum tvoří převážně pěší zóna.

Procházku Innsbruckem lze začít třeba u místní verze vítězného oblouku na jižním konci Maria-Theresien-Strasse. Tříobloukový Triumphpforte si vzal za příklad podobné římské stavby. A slavná císařovna jej nechala osázet soškami a ozdobami: ty na jižní straně připomínají svatbu jejího syna Leopolda, ty na severní pak smrt jeho otce Františka I. na svatbě právě v Innsbrucku. Za zády necháte výhled na lesnatou horu Bergisel a vydáte se po ulici severně, směrem k historickému centru a pro změnu výhledem na úchvatné pohoří Nordkette.

Po levé straně minete kostel Servitenkirche s klášterem sv. Josefa. Nechala je tu vystavět žena arcivévody Františka II. v roce 1614. I když vzápětí vyhořely, brzy byly postaveny znovu. Později získaly dnešní barokní vzhled. Zvláště cenný je oltář, obraz z roku 1628 na něm “popisuje” svatbu Panny Marie.

Na druhé straně ulice pak zase stojí dvě mohutné budovy – Palác Fugger-Taxisů a Landhaus. Palác z 2. poloviny 17. století vznikl pro hraběte Hanse Otto Fugera ze známé a zámožné obchodnické rodiny. O sto let později jej získal jiný pověstný rod, Thurn-Taxisové, kteří v něm zřídili, jak jinak, poštovní úřad. Je nejstarším innsbruckým palácem postaveným v italském stylu. Krásná je fasáda, dvě křídla pak vytvářejí prostor pro nádvoří. Třípatrový Landhaus, starý tyrolský parlament, patří k nejkrásnějším ukázkám baroka ve městě. Dokončen byl v roce 1728. Bohatá výzdoba zvenku pokračuje i uvnitř, zvláště pak v zasedacím sále: pozoruhodné fresky na stěnách i stropu zobrazují starozákonní scény zasazené do tyrolské krajiny.

Pak se třída Marie Terezie rozšiřuje a získává zelený pás uprostřed, jemu vévodí Anenský sloup (Annasäule). Vztyčen byl z vděčnosti za vysvobození Tyrol z bavorské invaze na den sv. Anny 26. července 1703. Místo si oblíbili pouliční umělci, kteří tu často vyhrávají. Na-proti stojí pěkná budova Nové radnice z půlky 19. století.

Zlatá střecha

Ještě pár desítek metrů a třída končí a s ní začíná historické jádro. Tady kdysi stávaly hradby chránící město z jihu. Stačí jít rovně po navazující Herzof-Friedrich Strasse. Jedná se o nejmalebnější část Innsbrucku se starými, krásně zdobenými arkýřovými domy z 15. a 16. století, s podloubími. Konají se tu trhy, v zimě tu postávají hloučky a pijí punč. Nechybí obligátní obchůdky se suvenýry.

Právě uprostřed tohoto mumraje je i nejfotografovanější památka. Goldenes Dachl (Zlatá střecha) je domem, před kterým se dá stát hodně dlouho. Původně vznikl už začátkem 15. století, ale až koncem téhož věku nechal detailně jeho arkýř reliéfy, erby a freskami vyzdobit císař Maxmilián I. Dům sloužil jako dvorní lóže při slavnostech konaných na náměstí. Střecha lóže vysoká 3,7 m sestává z 2600 pozlacených měděných oblázků. V domě sídlí Maximilianeum, muzeum věnované císaři.

Na téže ulici či náměstíčku zaujme rovněž stará radnice, už díky své 56 m vysoké věži. V minulosti ji využívali jako požární pozorovatelnu, dnes jako turistickou vyhlídku. Vyhlídka v 33 m nad zemí je přístupná denně. Zatímco věž pochází z roku 1450, samotná radnice je téměř o století starší (byť byla posléze dvakrát renovována). Krásná je rokoková fasáda rohového domu Helblinghaus.

Dáme-li se z náměstíčka vlevo, mineme jeden z nejstarších i nejdražších penziónů ve městě (Gasthof Goldener Adler). U vchodu si na plaketě přečtete, kdo že slavný tu už bydlel. Za pár metrů se ocitáte na břehu řeky Inn a přímo naproti se naskýtá další z notoricky známých pohledů Innsbrucku: různobarevné fasády nábřežních domů s horským panoramatem v pozadí.

Zemětřesení a bomby

Katedrála sv. Jakuba

Chvilku podél řeky a první uličkou doprava (Badgasse), zpátky za památkami. Na náměstí Domplatz stojí řada měšťanských domů, ale především majestátní katedrála sv. Jakuba s výrazným dómem a dvěmi věžemi. Kostel tu stál už koncem 12. století. Později byl rozšířen, ale zemětřesení v roce 1689 bylo víc než ničivé. Současný svatostánek vznikl v letech 1717 – 24. Ale bomby za války též vykonaly své, a tak se muselo pilně rekonstruovat. Interiér je plný nádherných fresek, úžasný je hlavní oltář s mariánským obrazem či varhany. Většina zmíněných záležitostí pochází z první poloviny 18. století.

Ke katedrále přiléhá zámek Hofburg. Mohutný čtyřkřídlový komplex s rozsáhlým nádvořím kombinuje rokokové a barokní prvky. Uvnitř se pak ukrývá 400 sálů, některé velmi bohatě zdobené lze navštívit. Projdete-li Hofburgem, přes ulici stojí neoklasicistní budova Zemského divadla z poloviny 19. století a dvorní park (Hofgarten).

Císařova hrobka bez císaře

S Hofburgem je z jižní strany spojen další významný kostel. Trojlodní Hofkirche byl postaven v polovině 16. století. Císař Ferdinand I. jej učinil mauzoleem svého děda Maxmiliána I. Ostatně ten o tom za svého života uvažoval, jen neřekl, kde by to mělo být. Výsledek by mu asi udělal radost. Čtyřicet bronzových soch

v nadživotní velikosti představuje jeho rodinu i předky, svaté, k nimž si Habsburkové vytvořili vztah, busty římských vládců. Ironií je, že hrobka Maxmiliána I. nakonec jeho ostatky vůbec neobsahuje. Byl pochován ve Wiener Neustadtu (60 km jižně od Vídně). Tak či onak, jisté je, že právě sledujete jedno z vrcholných děl německé renesance. V kostele by neměly uniknout pozornosti jedinečné varhany: vznikly koncem 16. století a mají dřevěné píšťaly.

Vedle Hofkirche se nachází Nový klášter z přelomu 17. a 18. století, dnes tu sídlí Tyrolské muzeum lidového umění. Za návštěvu stojí i nedaleký jezuitský klášter a kostel z 16. a 17. století.

Komu nestačila prohlídka Hofburgu, 5 km JV od centra se nachází renesanční zámek Ambras. Vznikl ve druhé polovině 16. století a sloužil jako sídlo velkovévody Ferdinanda. K vidění jsou nádherné sály i rozsáhlá zahrada.

A protože se nacházíte jižně od města, návštěvu či den lze zakončit posezením na hoře Bergisel. Tedy v úžasně situované kavárně – na moderní věži, z níž vede nájezd na skokanský můstek. Nejen sportovní areál, ale hlavně Innsbruck bude dole pod vámi jako zmenšený model města. Města, které je víc než jen pouhým turistickým střediskem.