Školství vstupuje do 21.století

Neexistuje pokročilá země jejíž vláda a společenské organizace by si nepřipouštěly potřebu vyšší vzdělanosti. Země Evropské unie si kladou jako dohlednou perspektivu 30 % obyvatel s VŠ vzděláním. Mobilizují k tomu své státní rozpočty a přesouvají výdaje ve prospěch vzdělávání. To je však jen jedna stránka věci. Tou druhou je podstatné rozšíření příležitostí ke vzdělávání.

USA A EVROPA

Vedoucí zemí v průzkumu nových možností školství jsou opět Spojené státy americké. Mají největší počet univerzit, zhruba 44 % všech na světě. A jejich počet stále roste (mezi lety 1995 a 2000 o dalších 12 %). Evropa jich má kolem 20 %. V USA studuje největší počet zahraničních studentů a tamní školy mají také nejvíc filiálek v jiných zemích. Spojené státy jsou nejvynalézavější v objevování nových forem vzdělávání.

Počet let strávených ve škole se v pokročilých zemích pohybuje kolem 15 let, v Severní Americe přibližně stejně jako v Evropě. Delší než tento průměr je školní vzdělávání jen ve skandinávských zemích, kde trvá 18 až 19 let. Pod průměrem je v Latinské Americe a v Asii a nejkratší je v Africe.

V rozvoji škol a vzdělávání se křižují význačné tendence současnosti: internacionalizace (globalizace), kombinace státní a privátní iniciativy, zapojování podnikového sektoru do vzdělávací soustavy, dálkové vzdělávání přes internet, standardizované skupiny škol se společnými učebními programy a pomůckami i vzájemnou výpomocí učitelů.

Terciární vzdělávání^*) se zespolečenšťuje. Přestává nést znaky výlučnosti/elity. To by ovšem zůstávalo zbožným přáním, kdyby zároveň nenarůstaly možnosti jak tento náročný trend uskutečňovat.



Lámou se konzervativní školské tradice. Hledají se neustále nové možnosti a vznikají dříve nezvyklé nebo i zcela neznámé formy prohloubení a modernizace vzdělávání. Školství skutečně vstupuje do 21. století.

Rozložení stěžejních VŠ

Základem je tradiční univerzita, která poskytuje univerzální terciární vzdělání. Při nich pak vznikají odborné školy (v Evropě fakulty), které se mohou i osamostatňovat. Tak tomu bylo v řadě obchodních, podnikatelských škol (business schools). A jak je to dnes?

Dnes můžeme rozřadit univerzity do tří skupin. Pokračují tradiční univerzity. V úsilí o trh vzdělání se rozpínají, obklopují se dalšími školami (fakultami), stávají se jakýmisi "univerzitními městečky", uzavírají mezi sebou dohody a aliance o rozvoji vzdělání, snaží se své vzdělávací služby "vyvážet", zřizují zahraniční filiálky nebo se spojují se zahraničními školami.

Vznikají a rostou "vědecké univerzity". Jednota zkoumání a výuky je přímo založena v pojmu univerzity. Avšak v průběhu mnoha let, na některých výzkum atrofoval a školy se omezily nebo téměř omezily na kurzy a vysvědčení. Jelikož se poznání rychle šíří, podobají se kurzy jeden druhému. Vědecké univerzity znovu posilují svou výzkumnou složku a vydobývají nové, vyšší poznání, a uplatňují je jako svou konkurenční výhodu. Jsou vyhledávány hlavně těmi, kdo potřebují ke svému rozvoji vyšší intelektuální kapitál.

Šíří se také "univerzity-instituty", které se zaměřují na určité vymezené potřeby, na speciální obory, jako třeba automobily, ocelářství, výpočetní techniku, informatiku, marketing, finance, správu atp. Udržují živé spojení s obory, které obsluhují a také od nich získávají materiály, použitelné pro výuku, a poskytují i finanční podporu.

Vzdělání a informatika

Nejmohutnější vliv na přestavbu vzdělávání mají informační technologie a jejich posun do znalostních technologií.

Vzniká znalostní infrastruktura, která se staví po bok technologické infrastruktuře a společně přebírají vedoucí úlohu při rozvoji hmotných produktivních sil. Informatika a telekomunikace ukazují na to, že v nějaké dohlédnutelné době bude možné, aby se na zeměkouli obrazně řečeno spojil každý s každým. Zvláště potom, až se tato infrastruktura odpoutá "od drátů", od závislosti na sítích vodičů, a bude celá "viset ve vzduchu", dostupná kdekoli a kdykoli.

Vysoké školy právem udělují tomuto oboru zvýšený zájem. Škola bez počítačových kurzů a učeben je už téměř nemyslitelná.

Před lety vznikly euforické představy, že ani vzdělání nebude potřeba, že informační soustava pohotově opatří všechno, co se potřebuje vědět. Opak se ukázal pravdou. Pravdivé poznání se vydobývá v souvislostech, na solidním vzdělanostním základu. Čím více je informací, tím potřebnější je vzdělanost.

Škola na dálku

Internet umožnil nový rozmach dálkového studia. Příslušné školy jsou na světě krátce, ale už se rozvinuly do řady forem.Vznikají fakulty a celé školy zaměřené na dálkové vzdělávání (distance teaching). Strhly k sobě zájem, získaly nové studenty, vylepšily svůj rozpočet. Avšak ukázalo se, že to není tak snadné.

Spojení školy s účastníkem studia zprostředkuje e-mail. Ze školy se zasílají učební podklady, nazpět přicházejí domácí práce. Je to pohodlné, ale ne tak efektivní jako studium v sociálním prostředí. Ochuzuje se interaktivnost a ta "předávaná" část učitele, která záleží v jeho učitelském umění a v jeho osobnosti. Školy očekávaly, že si zvýší rozpočet při menší námaze, ale studující často kladou spoustu otázek (jaké se dříve vyřizovaly ve třídě), takže podle zkušeností škol, které nehodlají zanedbávat své intelektuální poslání, je k tomu zapotřebí spíše více než méně učitelů a asistentů.

Mnohé školy dovedly první zkušenosti ke smíšenému studiu, zčásti konvenčnímu, zčásti doplněnému a obohacenému s pomocí internetu. Pro účastníka studia to má výhodu v tom, že se nemusí stále uvolňovat na určitou učební dobu. Část svého studia si přizpůsobí podle svých možností, a neztrácí ani sociální styk se školou, s učiteli, s přizvanými odborníky atp. Pro jeho intelektuální růst má význam i prostředí, osobnosti a "duch" školy.

Vrcholné studium byznysu a managementu, jehož účastníky bývají velmi zaměstnaní exekutivní a další vysocí manažeři, vyvolalo další pozoruhodnou formu studia. Klade co možná malý nárok na souvislý čas studia, je převážně dálkové, ale navíc jeho část probíhá on-line s pomocí síťového spojení, telekonferencingu. Účastníci se spojují buď z iniciativy školy, ale i z vlastního zájmu mezi sebou, vyměňují si názory, navzájem se radí a kultivují svá řešení.

Podnikatelé, vedoucí manažeři, vyšší odborníci se učí nejen ze škol, ale hlavně od směrodatných úspěšných vrstevníků, jeden od druhého. Mnozí mají co říci i jako učitelé, třebas nikoli jako cvičení pedagogové, ale jako živé vzory, které mohou strhnout studující mládež.

Studium vrcholových vedoucích těží z internetu nenahraditelnou duchovní sílu. Jde jim o to, aby se učili u nejlepších, ať už jsou blízko nebo na druhém konci světa, aby studovali ve skupině stejně náročných lidí jako jsou oni sami. To je dnes možné, jako nikdy předtím. Zásada pro podnikatelskou, manažerskou, odbornou elitu - elitní rádci se nechá konečně brát jako reálná výzva.

Síť škol se standardním programem

Jako novota vznikly školy, které představují rozložitou síť, usměrňovanou a koordinovanou z ústředí, které všechny členské školy zásobuje sjednocenými programy, osnovami, učebními podklady, a podle potřeby i profesory, zajišťuje jednotu úrovně, obsahu i metod a pomůcek. Desítky napojených škol pracují pod jednou taktovkou.

Ústředí si členy standardizované sítě vybírá a další členy přijímá až když splní vstupní podmínky. Ale i potom sleduje vývoj, doplňuje chybějící články výuky, na hodnotících návštěvách se přesvědčuje, že se dosahuje zamýšleného standardu.

Výhody takových školských sítí záleží v tom, že se dosahuje určité společné uspokojivé úrovně, vylučují se slabé školy, ale především že se ušetří na opakovaných pracích na programech, učebních podkladech atp., od přijímacích podmínek po promoce a sledování výsledků v praxi. Sjednocené vybavení umožňuje nakupovat s rabatem, vzájemně si vypomáhat, organizovat společnou údržbu atd.

Co tvoří zvláštní přitažlivost je fakt, že standardizované sítě umožňují absolvovat vysokou školu za nejnižší náklady. Například studium MBA za třetinu až polovinu toho, co žádají sólové školy.

Za poučení stojí síť City University s ústředím v Seattlu (Wash.), jež pokrývá především severozápad USA (a má filiálku na Slovensku) a síť Apollo s centrem v Phoenixu (Ariz.), která zase obsluhuje jižní státy USA.

Podnikové univerzity

Už od konce šedesátých let se podniky se sofistikovanou produkcí snaží upevnit své vztahy k vysokým školám. Spojí se s některou z nich, pomohou vybavit fakulty, které slouží především podnikovým potřebám, zúčastňují se koncipování výukových programů, posílají své pracovníky ke studiu, doplňují výuku svými odborníky. Takových podnikových univerzit vzniklo v USA a potom i v jiných zemích na desítky.

Vývoj pokračoval: Microsoft, Motorola, ITT a další získaly akreditaci k provozování středních vyšších a vysokých škol. Samy mohou nabírat studenty a vydávat plnohodnotná vysvědčení. U nás typem podniku-školy blížícím se těmto pravidlům, je Škoda Auto a. a. s. v Mladé Boleslavi.

Pokud se provázání vyspělých znalostí a praktických zkušeností vydaří, stávají se takové podniky-školy inkubátory vynikajících odborníků. K výuce se mohou používat podnikové vývojové dílny, experimentální laboratoře, testovací zařízení, které na školách často scházejí (jsou nákladné a málo využité).

Není bez významu představit jako instruktory a učitele i vynikající osobnosti z praxe, které možná nepřinesou špičky znalostí, ale jsou nenahraditelné jako nositelé praktických zkušeností (jak na to?) i jako osobnosti plné tvůrčího elánu. Na českých ministerstvech školství jsme se opakovaně pokoušeli, vždy při nástupu nového ministra, uplatnit tuto ideu. Nikdy nebyla zamítnuta, vždy byla shledána zajímavá, ale nikdy k ní nakonec nedošlo; nevešla se do školské rutiny.

Mezikulturní síly v akci

Tolikrát jsi člověkem, kolik jazyků znáš, říkávalo se. Znalost cizích jazyků má význam nejen komunikační, ale zprostředkovává přístup k jiným kulturám (viz rubriku SPECIÁL MŘ č. 1/2004, s. 59 - 69).

Evropská unie vypracovala svůj program "Evropského vzdělávacího prostoru". K jeho parametrům náleží obnova kulturního dědictví Evropy, vědecké základy soudobé vzdělanosti, angličtina a druhý cizí jazyk, živá spojení mezi školami, aspoň jeden semestr terciární (a pokud možno i sekundární) školy strávit na jiné, zahraniční škole atd.

Evropa se hodlá sjednotit nejen svým jednotným trhem, ale také přípravou vzdělaných lidí, kteří budou schopni sdílet a podporovat evropský rozmach. Nelehká úloha, uváží-li se, jak daleko k ní má převládající plytká, výchovně bezobsažná zábava, zprostředkovaná TV i jinými médii.

Roku 2000 bylo v Bologni přijato prohlášení, že spojená Evropa hodlá dostihnout a předstihnout USA do roku 2010 (viz též článek v MŘ č. 6/2002, s. 52). Dohnat Ameriku není desetiletý, nýbrž historický úkol. Je to jedno ze světodějných poslání Evropské unie - stanout vedle Ameriky jako rovnocenný politický, ekonomický a sociálně kulturní útvar.

Boloňská deklarace napovídá jak toho lze dosáhnout. Na první místo staví všeobecnou evropskou vzdělanost. Dále využívání sociální koheze, kulturního rozmachu a odpovědné ekologie. Ostatně tak nedosažitelný úkol to zase není. Skandinávské země už předčí USA v průměrné životní úrovni a přitom dosahují znamenité ekonomické výkonnosti, jsou sociálně, kulturně i ekologicky rozvinuté.

Zvyšovat vzdělanost má význam nejen jako podložení ekonomické výkonnosti, ale i samo o sobě. Je základem tvůrčí činnosti netoliko ve výrobě a v obchodu, ale i v rozvíjení společnosti, v obohacování života. V jistém stupni je vzdělanost cílem sama o sobě, jako pružina kvality lidského života.


stálý spolupracovník MŘ

*) V pojmu terciární tj. vysokoškolské vzdělávání jsou formální rozdíly mezi Evropou a USA, kde k nim počítají i školy nabízející bakalářské, v podstatě dvouleté studium. V Evropě se k nim řadí školy s uceleným VŠ vzděláváním, zpravidla čtyřleté, ale v řadě oborů i delší.

Zdroj: Moderní řízení